Judita Flanderská (870)

Judita Flanderská
	královna Wessexu
	Judita a její třetí manžel Balduin (autor Félix de Vigne)
Doba vlády	856–860
Narození	843/844
Úmrtí	870
Předchůdce	Osburga
Nástupce	Wulfrida nebo Ealhswith
Manželé	Æthelwulf; Æthebald; Balduin I. Flanderský
Potomci	Balduin II. Flanderský; Rodulf Flanderský; Gunhilda
Dynastie	Karlovci
Otec	Karel II. Holý
Matka	Ermentruda Orleánská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Judita Flanderská (fr. Judith de France; 843/844–870)^[1] byla královna Wessexu a posléze flanderská hraběnka. Za krále Wessexu se provdala hned dvakrát. V roce 856 se stala manželkou Æthelwulfa, o dva roky později ženou jeho syna a dědice Æthelbalda. Jako vdova utekla z kláštera a proti vůli otce se provdala za mladého flanderského hraběte Balduina.

Biografie

Původ

Narodila se jako dcera západofranckého krále Karla II. Holého a Ermentrudy, dcery Oda Orleánského.

Královna Wessexu

Judita je v písemných pramenech zmíněna poprvé v souvislosti se svými zásnubami s wessexským králem Etehwulfem v červenci 856.^[2] Ethelwulf se tehdy vracel z Říma z pouti, kterou tam podnikl se svým mladším synem Alfrédem, a zastavil se cestou na dvoře Juditina otce. Svatba byla slavena 1. října 856 ve Verberie za přítomnosti remešského biskupa Hinkmara a při svatebním obřadu byla podle franckého zvyku korunována za královnu Západních Sasů.^[3]^{[pozn. 1]} Brzy po návratu do Wessexu se zřejmě Æthewulfa snažil připravit o trůn jeho nejstarší přeživší syn Æthelbald. Důvodem mohlo být manželství s Juditou, ze kterého by vzešli urozenější potomci než on sám. Došlo k dělení říše, Æthelwulf ponechal synovi západní Wessex a ve své závěti jej ustanovil dědicem.

Æthelwulf zemřel roku 858 a na trůn usedl Æthebald. Oženil se s mladičkou vdovou po svém otci, čímž si vysloužil nelibost církve. Jejich svazek byl vnímán jako incestní a v přímém rozporu s církevním právem. Na západofranckém dvoře byl posléze z politických důvodů uznán. Manželství zůstalo bezdětné, roku 860 bylo anulováno^[1] a Æthebald krátce poté zemřel.

Třetí manželství

Po smrti svého druhého manžela Judita prodala svůj majetek ve Wessexu a vrátila se do Francie na dvůr svého otce. Karlovi, který dlel právě v Soissons, se donesly zvěsti o ne právě nejvhodnějším chování jeho dcery, a aby získal důkazy, vyslal k ní svého syna Ludvíka a Balduina, pozdějšího flanderského hraběte; měl zřejmě v úmyslu dceři sjednat další sňatek. Prozatím ji zavřel do kláštera v Senlis. Judita nicméně o Vánocích roku 861 s Balduinem z kláštera utekla; patrně ještě v klášteře, před útěkem, se za něj provdala.

Juditin otec se rozzuřil. Během dvorského soudu byl Balduin pro únos a odepření poslušnosti panovníkovi odsouzen ke konfiskaci lén. Církev pár exkomunikovala. Azyl našli oba mladí lidé na dvoře Juditina bratrance Lothara Lotrinského, kam se dostali v říjnu roku 862.^{[pozn. 2]} Karel Holý žádal jejich vydání a Balduin v obavě před nebezpečím utekl i s Juditou do Říma a odvolal se k papeži Mikulášovi I. Ten se po vyslechnutí páru ujal role prostředníka v ožehavém sporu a žádal krále, aby Balduinovi odpustil. V dopise mu doporučoval, aby jej opět přijal do své přízně, protože jinak by se Balduin mohl spojit s Normany a Juditině matce zase psal o tom, jak se Balduin kaje ze svého zločinu.^[5] Také apeloval na biskupy a biskupa Hinkmara, aby ztratil slovo na podporu Balduina.^[6] Biskup Hinkmar byl nesmiřitelným odpůrcem obou provinilců kvůli únosu^[5] a tak se Judita s otcem setkala až v říjnu 863 ve Verberie. 13. prosince téhož roku byli Balduin a Judita v Auxerre oficiálně oddáni.

Z Balduina se opět na papežskou přímluvu po třech letech stal flanderský hrabě a měl bránit vikinským útokům. Není jasné, zda se pro tento akt Karel nerozhodl v naději, že Balduin bude zabit, ten ale situaci zvládl překvapivě dobře. Odrazil vikinskou hrozbu, rozšířil svou armádu i území a stal se z něj věrný zastánce krále Karla.

Judita zemřela roku 870, když jí bylo pouhých 26 let. Jako Balduinova manželka se stala jedním z předků Matyldy Flanderské, manželky Viléma Dobyvatele, je tak předkem anglických a britských králů. Kněz Witger, autor genealogie flanderského hraběte Arnulfa, popisuje Juditu jako velmi krásnou a velmi chytrou ženu.^[6]

Potomci

Svému třetímu manželovi dala Judita čtyři děti – tři syny a dceru:

Karel (cca 863–864)
Balduin (864/866–918), hrabě flanderský, ∞ 884 Ælfthryth, dcera Alfréda Velikého
Rudolf (cca 869–896), hrabě z Vermandois
Gunhilda ∞ 877 Guifredo I. Barcelonský

Vývod z předků

Odkazy

Poznámky

↑ Saským královnám nebylo dovoleno sedět vedle krále, vlastně ani nebyly nazývány královnami, ale manželkami krále. Toto omezení bylo u Judity porušeno, protože její otec trval na tom, aby byla korunována.^[4] stala se tak první královskou manželkou, jíž se dostalo této cti.
↑ K uzavření sňatku mohlo dojít i zde.^[5]

Reference

↑ ^a ^b WEIR, Alison. Britain's Royal Families. London: Vintage Books, 2009. 400 s. ISBN 009953973X. S. 6. (anglicky)
↑ ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-369-7. S. 61.
↑ Ženy ve středověku, str. 62
↑ HONEYCUTT, Lois. Matilda of Scotland: a Study in Medieval Queenship. Woodbridge: The Boydell Press, 2003. S. 35. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Ženy ve středověku, str. 63
↑ ^a ^b Ženy ve středověku, str. 64