Joseph Paul-Boncour

Joseph Paul-Boncour
Narození 4. srpna 1873
Saint-Aignan
Úmrtí 28. března 1972 (ve věku 98 let)
Paříž
Alma mater Pařížská univerzita
Povolání politik, diplomat a francouzský odbojář
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie (1961)
Válečný kříž 1914–1918
Politické strany Francouzská sekce Internacionály pracujících
Socialist Republican Union
Funkce prezident Rady ministrů (1932–1933)
Permanent Representative of France to the United Nations (1945–1946)
ministr války Francie
člen Generální rady
senátor Třetí Francouzské republiky
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Augustin Alfred Joseph Paul-Boncour (4. srpna 1873 Saint-Aignan, Loir-et-Cher – 28. března 1972 Paříž) byl francouzský politik a diplomat třetí republiky. Od prosince 1932 do ledna 1933 působil jako premiér francouzské vlády. Byl rovněž ministr práce a sociálních věcí (1911), ministr války (1932, 1934), ministr zahraničí (1932-1934, 1938) a první stálý delegát Francie při Společnosti národů (1932–1936). V letech 1931–1940 a 1946–1948 byl senátorem. Původně byl člen Radikální strany. V roce 1916 vstoupil do Socialistické strany. V roce 1931 ji však opustil, protože považoval za nezbytné, tváří v tvář bezmoci Společnosti národů, posílit národní obranu, proti čemuž se socialisté stavěli. Vstoupil poté do malé Republikánsko-socialistické strany (Parti républicain-socialiste), která se v roce 1935 sloučila s jinými menšími levicovými stranami a vytvořila Socialistickou republikánskou unii (Union socialiste républicaine). Po roce 1945 se vrátil do Socialistické strany. Byl považovaný za jednoho z největších řečníků své doby.

Život

Vystudoval práva na Pařížské univerzitě. Poté se angažoval v odborech a napsal o odborech a dělnické ekonomické svépomoci i odborné studie (Le Féderalisme économique, Les Syndicats de fonctionnaires).[1][2] Je známo, že mezi socialisty byl často kritizován za své náboženské (katolické) sklony.[3] V letech 1898 až 1902 byl soukromým tajemníkem premiéra Pierra Waldecka-Rousseaua. V roce 1904 byl zvolen městským radním svého rodného města. V roce 1909 byl prvně zvolen do Poslanecké sněmovny. V březnu 1919 byl hlavním advokátem Jaurèsovy rodiny v soudním sporu s nacionalistou Raoulem Villainem. V letech 1920 až 1923 řídil týdeník Floréal. Jako ministr války nechal v roce 1927 schválit zákon, který mobilizační povinnost v době války rozšířil na „všechny Francouzy bez rozdílu věku a pohlaví." Vyvolal tím silný odpor feministických, pacifistických, antimilitaristických a křesťanských organizací. V roce 1928 byl zákon zrušen. Jako ministr zahraničí se podílel na sblížení se Sovětským svazem. V roce 1932 s ním podepsal smlouvu o neútočení. Následujícího roku byl do Moskvy vyslán vojenský atašé. Snažil se také posílit vazby s Jugoslávií a uklidnit vztahy s Itálií. Podle mnoha indicií to byl britský velvyslanec ve Francii, kdo dosáhl na konci 30. let jeho odvolání z pozice ministra zahraničí, neboť Británii se nelíbilo přílišné sbližování Francie se Sověty. Byl proti sestavení vichistické vlády a doporučoval pokračovat v boji proti nacistickému Německu z exilu v Alžírsku. 6. června 1944, pronásledován gestapem, se připojil k maquis (odbojářům) v Lotu. Za svou odbojovou činnost byl po válce vyznamenán. Od roku 1944 vedl francouzskou delegaci na zahajovací konferenci OSN v San Franciscu a jménem Francie podepsal Chartu Organizace spojených národů. V roce 1948 odešel z politického života, aby v letech 1948 až 1972 předsedal Mezinárodní federaci pro lidská práva. Zemřel ve věku 98 let a stal se tak nejdéle žijícím premiérem třetí republiky. Cenným svědectvím o politice třetí republiky jsou jeho knižní vzpomínky Entre deux guerres: souvenirs sur la IIIe République.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Paul-Boncour na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Joseph Paul-Boncour | Prime Minister, WWI Diplomat, French Senate. Britannica.com [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ WRIGHT, Julian. Vision and Reality: Joseph Paul-Boncour and Third Republic Pluralism. Příprava vydání Julian Wright, H. S. Jones. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-1-137-02831-0. DOI 10.1057/9781137028310_10. S. 179–197. (anglicky) DOI: 10.1057/9781137028310_10. 
  3. ↑ CATROS, Simon. Paul-Boncour : un républicain socialiste en République - Nonfiction.fr le portail des livres et des idées. Nonfiction.fr [online]. [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy

Zdroj