Josef Röhlich

Josef Röhlich
Narození 6. července 1836
Úmrtí 3. listopadu 1887 (ve věku 51 let)
Povolání handicrafter a caster
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Röhlich (6. července 1836, Huzová – 3. listopadu 1887, Vídeň) byl kovolitcem, technickým a ekonomickým ředitelem C. k. umělecké slévárny ve Wiedenu. Pod jeho vedením byla v C. k. umělecké slévárně odlévána většina dobové monumentální bronzové produkce pro celé rakouské císařství. Za své zásluhy byl oceněn rytířským křížem Řádu Františka Josefa.

Život

Učení

Josef Röhlich se narodil 6. července 1836 v Huzové, severně od Olomouce.[1] V dětství se učil u místního huzovského malíře Landega. Základy kovolitectví se Röhlich naučil přímo v domě svých rodičů, kde žil obchodník s železnými šperky. Na tyto řemeslné základy navázal v Sobotíně v železárnách bratří Kleinů a v obci Janowitz (pravděpodobně Janovice u Rýmařova patřící Harrachům). Kromě kovolitectví se Röhlich naučil také účetnictví.[2]

Zástup za Antona Fernkorna

Pomník Karla Filipa Schwarzenberga ve Vídni, při jehož odhalení (1867) byl Josef Röhlich oceněn rytířským křížem Řádu Františka Josefa

V roce 1862 získal jako 26letý prestižní zaměstnání v C. k. umělecké slévárně ve Wiedenu, kde zrovna probíhaly práce na významné státní zakázce - vídeňském pomníku Evžena Savojského.[1] V tom samém roce je zaznamenáno, že u Antona Fernkorna, ředitele C. k. umělecké slévárny, došlo ke třetí, tentokrát silnější mozkové mrtvici. Je možné, že Josef Röhlich byl přijat právě proto, aby nemohoucího mistra zastoupil.[3] Kromě řízení kovoliteckých operací měl Röhlich na starost také hospodaření s penězi. Na jeho popud slévárna ukončila spolupráci s kamenickým mistrem Krannerem (pravděpodobně pražským Josefem Krannerem), která měla být pro slévárnu finančně nevýhodná.[2]

V roce 1864 utrpěl Fernkorn čtvrtou mrtvici a byl zcela neschopný pracovat.[2] Následně byl prohlášen za duševně chorého a hospitalizován v soukromém blázinci profesora Maxmiliana Leidesdorfa v Döblingu poblíž Vídně.[4] Právě Josef Röhlich tak měl být tím, kdo prováděl hlavní odlití samotné jezdecké sochy Evžena Savojského i broznové ozdoby určené pro sokl pomníku.[pozn. 1] Nedlouho poté řídil odlévání dalšího rozměrného jezdeckého pomníku - pomníku vojevůdce Josipa Jelačiće pro Záhřeb.[2]

Technický a ekonomický ředitel C. k. umělecké slévárny ve Wiedenu

Pomník Vojtěcha Lanny staršího (1879) v Českých Budějovicích odlitý pod vedením Josefa Röhlicha

Pravděpodobně na jaře 1866 došlo k oficiální změně vedení C. k. umělecké slévárny ve Wiedenu.[5] Státní podnik od této doby společně řídili Josef Röhlich a sochař Franz Pönninger. Josef Röhlich si vzal na starost oblast technickou a ekonomickou, Franz Pönninger byl odpovědný za uměleckou část provozu. Během dalších 20 let, kdy byl Röhlich v řídící pozici, vznikala ve wiedenské C. k. umělecké slévárně většina monumentálních bronzových prací pro celé rakouské císařství.[6] Při příležitosti dokončení pomníku knížete Karla Filipa Schwarzenberga ve Vídni byl Josefu Röhlichovi císařem udělen za zásluhy rytířský kříž Řádu Františka Josefa.[2] Josef Röhlich zemřel ve Vídni 3. listopadu 1887 ve věku pouhých 51 let.[1] Po jeho smrti vedl Franz Pönninger uměleckou slévárnu sám dalších 10 let, než ji koupil průmyslník Arthur Krupp.[7]

Poznámky

  1. ↑ Eduard Leisching (viz referenci Leisching 1904) místo Röhlicha jmenuje jakéhosi Herolda jako řídícího pracovníka

Reference

  1. ↑ a b c KRAUSE, Walter. heslo Röhlich, Josef, in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815- 1950, svazek 9 [online]. 1986 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e heslo Röhlich Joseph, in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich, svazek 26 [online]. Příprava vydání Constantin Wurzbach. Vídeň: 1874 [cit. 2023-06-16]. forum.org/web-books/wurzbach26de1874kfu/000239 Dostupné online. 
  3. ↑ NĚMEČEK, Martin. . České Budějovice, 2023. bakalářská práce. Filosofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Hynek Látal. s. 13. Dostupné online.
  4. ↑ LEISCHING, Eduard. Fernkorn, Anton Dominik Ritter von - Allgemeine Deutsche Biographie 48 [online]. Mnichov: 1904 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Němeček (2023), s. 13
  6. ↑ Historisches Lexikon Wien : in 5 Bänden / Felix Czeike. Band 4 / Le-Ro [online]. 1995 [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ GOTTSMANN, Andreas. 0264 The Arts Policy of the Habsburg Empire in the Long 19th Century – "for the Good of Internal Peace within the Empire". RIHA Journal [online]. 2021-07-10 [cit. 2023-06-16]. Odstavec 25. DOI https://doi.org/10.11588/riha.2021.1.81894. 

Zdroj