Josef Hrejsemnou

Josef Hrejsemnou
Narození 28. května 1928
Zlín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 2010
Havířov
ČeskoČesko Česko
Povolání architekt
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Hrejsemnou (28. května 1928, Zlín[1] – 2010, Havířov) byl český architekt. Proslavil se zejména návrhem vlakového nádraží v Havířově a v blízké slovenské Čadci s dominujícími skleněnými plochami.

Život

Nádraží v Havířově postavené podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou

Josef Hrejsemnou se narodil v roce 1928 ve Zlíně. V letech 1951–1957 studoval architekturu v Leningradu u sovětského architekta Igora Ivanoviče Fomina (syna významného ruského architekta Ivana Alexandroviče Fomina)[2] na Instututu I. E. Repina.[zdroj?]

Po návratu ze Sovětského svazu byl zaměstnán ve Stavoprojektu Ostrava (1957–1964) a následně v Potravinoprojektu. V letech 1969–1989 pracoval pro Pozemní stavby Olomouc na havířovském pracovišti. Zemřel v Havířově v roce 2010.[2]

Dílo

Během studií měl Josef Hrejsemnou možnost sledovat tehdejší proměnu sovětské architektury, jež se projevovala odklonem od stalinského socialistického realismu, novou orientací na západní architekturu a také inspirací meziválečnou avantgardou. Na tvorbu architekta Hrejsemnou snad mohla mít vliv i prvorepubliková architektura jeho rodiště, baťovského Zlína.[2]

V letech 1965–1969 bylo podle jeho návrhu z roku 1959 postaveno havířovské nádraží, které je považováno za ukázkový příklad tzv. bruselského stylu.[3][4] Jednalo se o jeho první samostatnou práci.[zdroj?]

V Havířově se také podílel (spolu se Zdeňkem Špačkem a M. Didwiczem) na přesném rozmístění soch vůdců a neonových tabulí s agitačními hesly Za socialismus – za mír nebo Dnešní prací budujeme zítřek atd. Neony, vitríny a tabule byly po změně politického režimu odstraněny.[zdroj?]

Reference

  1. ↑ Josef Hrejsemnou [online]. Osobnosti kultury [cit. 2014-07-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c STRAKOŠ, Martin. architekt Josef Hrejsemnou [online]. Občanské sdružení Důl architektury, leden 2012 [cit. 2014-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-03. 
  3. ↑ Příliš senzační Brusel. Havířovské nádraží se už nehodí [online]. Česká televize, 11. 3. 2014 [cit. 2014-07-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pavel Karous, Rodinný výlet do Havířova

Zdroj