Josef Hais Týnecký

Josef Hais Týnecký
Narození 2. března 1885
Klatovy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. dubna 1964 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Národnost česká
Povolání spisovatel, novinář a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Hais Týnecký, (2. března 1885 Klatovy[1] – 24. dubna 1964 Praha) byl český spisovatel a novinář.

Život

Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce.[1] U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal (odtud jeho přijaté druhé příjmení Týnecký).[2]

Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924–1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve;[1] některá jeho díla bývala označována jako protikatolická.[3] V roce 1919 se též oženil (civilní sňatek).[p 1] V letech 1920–1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru.

V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty.[4]

Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice.

Zemřel v Praze, je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově.

Posmrtné uznání

  • Rodné Klatovy pojmenovaly po Josefu Haisovi Týneckém ulici
  • Ulice Haise Týneckého je též v obci Mlázovice u Jičína[p 2]
  • Pamětní deska v Týnci
    Josef Hais Týnecký je čestným občanem obce Týnec; na domku, kde vyrůstal, je jeho pamětní deska.[2]
    Týnec – dům, kde vyrůstal Josef Hais Týnecký

Literární dílo

Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem (včetně reedic a divadelních her). K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti.

Novinářská činnost

Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku – do Plzeňských listů[5] a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa (1917). Do časopisů přispíval svými povídkami.[6] Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy.

Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý (dle rodného jména matky)[p 3] a zkratku TT.

Divadelní hry

Hry Josefa Haise Týneckého (nejčastěji uváděny jako "hry se zpěvy") měly v repertoáru především soubory ochotnické, ale i profesionální (Akropolis, Tylovo v Nuslích).[7]

Příklady:

  • Vězeň na Křivoklátě (historická hra se zpěvy, 1908)
  • Zlatá studně (opereta na hudbu Rudolfa Vašaty, 1913)
  • Na horské faře (1926)
  • Batalion (1930)

Knižní tvorba (příklady)

Témata knih Josefa Haise Týneckého byla rozmanitá, historické romány, sociální, kroniky z Pošumaví či tvorba pro děti.

Raná tvorba

  • Karlovské povídky (1913, vydal Jan Kotík, Praha)
  • Batalion: třetí kniha Karlovských povídek (1922, Československé podniky tiskařské a vydavatelské (ČPTV), Praha)

Historické venkovské kroniky

Jedná se o volný cyklus, popisující rodné Klatovsko v 19. století. Romány jsou po stránce formy inspirovány Jiráskovým U nás, s akcenty patriotickými a antiklerikálními:[8]

  • Zvony I. a II. (il. František Vrobel, vydala Česká grafická unie 1940 a 1942; druhý díl se věnuje studiím Jaroslava Vrchlického v Klatovech)
  • Osení I. a II. (il. František Vrobel, vydala Česká grafická unie 1941 a 1942; inspirováno příběhy vlastních předků)
  • Manželé Lukovi (Román, vydáno jako Románová příloha "Národní Politiky" 1926, 664 str.)

Tvorba pro děti

Série knih z různých prostředí vycházela většinou s podtitulem "Pravdivé vypsání mnoha příběhů ze života hmyzu, rostlin, ptáků, ryb a zvířat" nebo podobným:

  • Bratři mravenci (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1919)
  • Na pasece (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1920)
  • Les (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1923–1924)
  • Potok (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1923)
  • Hory (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1924)
  • Moře (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1925)
  • Vrabec tulák: Pravdivé vypsání ze života ptáků (il. Otakar Zejbrlík, Melantrich, 1926)
  • Bělouš: Historie koně (il. Otakar Zejbrlík, Melantrich 1926)
  • Dobrodružství včelky Aly (ČPTV, Praha, 1928)
  • Komár dělá vědu (il. Otakar Štáfl, ČPTV, Praha, 1929)

Pozdní tvorba

  • Antikrist (Naše vojsko, 1958; třídílný prolog k husitské epopeji: Psi Páně, Před bouří, Bouře)

Filmografie

Náměty k filmům

Batalion

Téma kořalny Batalion a doktora Františka Uhra patří k nejvýznamnější části odkazu Josefa Haise Týneckého, především dvojím filmovým zpracováním jeho námětu. Příběhu doktora Františka Uhra se Josef Hais Týnecký podrobně věnoval ve 20. a 30. letech; přitom zjistil některé do té doby neznámé údaje.[9]

Stejný námět zpracoval Josef Hais Týnecký již v roce 1922 jako povídku a v roce 1930 jako divadelní hru.[10] Divadelní hra byla upravena na zpěvohru s hudbou Rudolfa Piskáčka.[p 4]

V němé verzi hrál roli doktora Uhra Karel Hašler. Batalion je považován za jeden z nejlepších československých němých filmů.[11] Ve zvukovém Batalionu hrál hlavní roli František Smolík.

Zajímavost

Na sklonku I. světové války informoval denní tisk o spisovatelově zatčení na pražském policejním ředitelství, "poněvadž zastal se deputace pražských žen, která žádala za domovní prohlídku u jistého haličského obchodníka." Ale "na zakročení novinářských kruhů byl propuštěn."

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Katolický Štít z 24. 7. 1919 ironicky dodal: "Redaktor Lidového deníku Josef Hajs Týnecký uzevřel se slečnou Pomovou civilní sňatek na hejtmanství vinohradském. To proto, že je také dobrý katolík. Agrární listy moudře o tom mlčí."
  2. ↑ Josef Hais Týnecký trávil v Mlázovicích dovolenou a místní ochotníci sehráli premiéry některých jeho her. Viz Národní politika 24. 8. 1940, s. 6 [1]
  3. ↑ Národní politika 1942–1945, dostupné online v NK ČR
  4. ↑ O úspěchu Batalionu svědčí, že v roce 1930 byl v Praze hrán současně jako činohra (divadlo Akropolis) a zpěvohra (Vinohradská zpěvohra), viz Národní politika 26. 2. 1930, s. 7

Reference

  1. ↑ a b c Klatovy 63 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Místní dědictví. www.mistnidedictviposumavi.cz [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Štít, 20. 3. 1930, s. 4 nebo 1. 12. 1932, s. 3 (dostupné online v NK ČR)
  4. ↑ Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8. 12. 1934, s. 3
  5. ↑ Plzeňské listy, 20. 8. 1904, s. 9 (dostupné online v NK ČR)
  6. ↑ Např. Zlatá Praha 27. 7. 1922: Zločin nebo Malý čtenář 1931–1932, Dobrodružství malé vydry
  7. ↑ Národní politika, 26. 10. 1929, s. 7 a 19. 5. 1927, s. 9
  8. ↑ NOVÁKOVÁ, Ester. Český historický román v období Protektorátu [online]. Brno: MASARYKOVA UNIVERZITA, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. Dostupné online. 
  9. ↑ HAIS TÝNECKÝ, Josef. Vůdce pražského „batalionu“ dr. František Uher. Národní politika. 1927-12-20, roč. 45, čís. 350, s. 3. 
  10. ↑ Národní politika, 2. 3. 1930, s. 8, Batalion
  11. ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Batalion (1927). FDb.cz [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online. 

Literatura

  • ŠISLER, Petr. Josef Hais Týnecký. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 25–27.

Související články

Externí odkazy

Zdroj