Josef Filip Duras

Josef Filip Duras
Narození 1. května 1793
Jemníky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. června 1856 (ve věku 63 let)
Litoměřice
Příčina úmrtí mrtvice
Povolání justiciár
Příbuzní Alois Pravoslav Trojan (synovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Filip Duras (1. květen 1793 Jemníky – 10. července 1856 Litoměřice) byl český justiciár[1]. Zaměstnával Karla Hynka Máchu, významného představitele české poezie v období romantismu.

Život

Rodina Durasových a vztahy

Josef Filip Duras se narodil 1. května 1793 do mlynářské rodiny v Jemníkách u Slaného. Vzhledem k funkci, kterou později vykonával, ovládal velmi dobře němčinu. Některé zdroje tvrdí, že k Durasovi docházeli známí, za účelem zdokonalení se v německém jazyce.[2] Měl starší sestru Marii (1787–1823), která se roku 1805 provdala za Václava Trojana (1780–1857). Václav Trojan byl knovízský kněz, kterému se 2. dubna 1815 během manželství s Marií Durasovou narodil syn Alois Pravoslav Trojan (1815–1893). Ten se později stal blízkým přítelem Karla Hynka Máchy. Sám Alois Trojan se stal významným českým právníkem, politikem a poslancem nejen Českého zemského sněmu ale také Říšské rady. Uvádí se, že to byl právě Trojan, kdo Máchovi zajistil místo v kanceláři u svého příbuzného Josefa Durase.[2]

Podpis Josefa Filipa Durase

Roku 1833 vstoupil Josef Filip Duras do manželství s Albertinou Matouškovou (9. 4. 1809 – 10. 8. 1863), dcerou Ferdinanda Matouška, který zastával funkci ředitele panství ve Spáleném Poříčí, Lešanech, Nedvězí a v Pozdni.[1] Svatba Josefa Durase a Albertiny Matouškové se konala ve Slaném. Ve Slaném přišel 4. září 1834 na svět Durasův prvorozený syn Karel,[1] kterého následoval syn František (1836–1859?) a dcery Julie (1838–1857) s Norbertou (1841). Ani jedno z dětí se však vysokého věku nedožilo.[2]

Pobyt v Litoměřicích a setkání s Karlem Hynkem Máchou

V roce 1835 se rodina Durasových přestěhovala do královského města Litoměřice, kde Josef Duras nastoupil do funkce justiciára. Durasovo justiciárství se vztahovalo na panství Žitenice, Hrdly, Vraný, Pátek a Peruc. Koncem září roku 1836 se Duras setkal s K. H. Máchou, který u něj nastoupil jako koncipient.[1] Především dopisy, které Mácha psal své manželce Eleonoře „Lori“ Šomkové, poukazují na fakt, že soužití s ním nebylo jednoduché, což se projevovalo i v jeho pracovním životě. Někdy nebyl schopen ovládat své emoce, což dokládá krátký konflikt, který se udál mezi Máchou a posledním žijícím litoměřickým katem Janem Ledvinou, kterého Mácha nejen vykázal z Durasovy kanceláře, ale údajně také shodil ze schodů.[3] Duras prý pouze konstatoval, že ublížil-li si, bude mít Mácha pěkné popotahování[4]. Přestože Mácha ve své práci často chyboval, byly vztahy mezi ním a Durasem korektní.[1]

Vztah mezi Máchou a Durasovou manželkou Albertinou byl dle všeho značně přátelský. „Pan justicier už mě navštívil v kvartýru a divil se, že jsem (…)natý. Když jsem přišel do kanceláře a ptali se mě, jak mi je, tak jsem řekl, že dobře sice, ale že jsem slabej, tak mi paní hned uvařila polivku, a druhý den zas. Hned jak se maso trochu vodvařilo, vrazila mi do ní vejce, a tak jsem furt musil pít polivku…“ psal Mácha v dopise svým rodičům do Prahy. Starost manželky o podřízeného byla optikou tehdejší doby velmi neobvyklá a dokládá tak dobrý vztah mezi Máchou a Durasovými. Přes všechno vzájemné porozumění Albertiny Durasové a Karla Hynka Máchy, zůstali oba pouze přáteli.[1]

Závěr života

Josef Filip Duras působil ve funkci litoměřického justiciára až do své smrti. Zemřel 10. červenec 1856 v Litoměřicích následkem mrtvice, dožil se tak 63 let.[2] Albertina Durasová přežila svého muže o sedm let a zemřela dne 10. srpna 1863 v důsledku tuberkulózy.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Slánské rozhovory 2007: Rakovník [online]. [cit. 2023-10-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Vlastivědný sborník Litoměřicko XXI. - XXII., 1985- 1986. Litoměřice: Okresní muzeum Litoměřice, 1986. S. 251, 256. 
  3. ↑ ŠPECINGER, Otakar. O posledním litoměřickém katovi [online]. [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ JITKA, Volková. "...Vše co jsem očekával od budoucnosti". [s.l.]: [s.n.] 

Externí odkazy

Zdroj