Josef Barhoň

Josef Barhoň
Narození 23. března 1872
Nechvalice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. května 1939 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Bydliště Praha II (od 1892)
Praha II (od 1894)
Praha II (od 1899)
Smíchov (od 1901)
Povolání inženýr, podnikatel, obchodník a obchodní cestující
Nábož. vyznání římskokatolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Barhoň (23. března 1872 Nechvalice[1] – 27. května 1939 Praha) byl český obchodní inženýr a vůdčí textilní obchodník pražské sítě prodejen první poloviny 20. století.

Život

Narodil se v Nechvalicích na Sedlčansku jako nejstarší ze tří synů Františka s druhou manželkou Františkou, rozenou Stiborovou (otec měl celkem 14 dětí). Po pětiletém odborném obchodním studiu v Praze se v r.1892 do Prahy přestěhoval[2][3] i s bratrem Václavem (nar.1874) a malým Bedřichem (nar.1884), za dva roky za nimi přesídlila i matka.[4][5] (Václav zemřel r.1900 na zánět slepého střeva,[6] Bedřich žil do r. 1942.) Do roku 1897 pracoval Josef v několika obchodech s dámskou módou v Praze, zpočátku jako obchodní příručí, ke konci jako obchodvedoucí.

Po cestách Evropou otevřel roku 1901 svůj první obchod látkami a textilním zbožím v Praze na Smíchově, na Arbesově náměstí. Pro mimořádný obchodní rozhled a importované tkaniny se stal brzy finančním objemem transakcí i sortimentem zboží vůdčím podnikem tohoto odvětví v Čechách. Jeho velkoobchod měl čtyři velké závody v Praze. Proslulá byla jeho prodejna s designovými interiéry vyzdobenými ve stylu art deco, otevřená 6. prosince 1924[7] v novostavbě paláce Adria čp. 36/II na nároží dnešní Národní třídy a Jungmannovy ulice[8], starousedlíci ji nazývali U Barhoně ještě dlouho po znárodnění. Sociální a zdravotní zabezpečení jeho zaměstnanců bylo na úrovní závodů Schichtových či Baťových, bývalí zaměstnanci se pravidelně setkávali ještě v devadesátých letech. Barhoň patřil k hlavním dodavatelům tkanin pro salón Hany Podolské, který sídlil v patře nad jeho prodejnou, a proto si zákaznice salónu vybíraly buď přímo v prodejně nebo z Barhoňova vzorníku, který obsahoval i nabídku zahraničních výrobců.

Společenská povaha a organizační schopnosti vedly Josefa k čestným funkcím v místě prvního závodu a bydliště, například byl předsedou Obchodního gremia na Smíchově, členem správního výboru Občanské záložny na Smíchově a členem Obchodní a živnostenské komory v Praze; oznámení zaměstnanců o jeho úmrtí v Národních listech[9] uvádí mj. též funkce censor Národní Banky v Praze, člen správní rady České banky, rozhodčí pražské bursy. Patřil k velkorysým mecenášům kulturních a dobročinných institucí. Např. v době ohrožení ČSR (červen 1938) věnoval 100 000 Kč jubilejnímu fondu na obranu republiky.[10]

Galerie

  • Josef Barhoň 1939
    Josef Barhoň 1939
  • Josef Barhoň s daty jeho života a podpisem
    Josef Barhoň s daty jeho života a podpisem
  • Josef Barhoň doklady o vzdělání (obchodní školy; inženýr nebyl)
    Josef Barhoň doklady o vzdělání (obchodní školy; inženýr nebyl)
  • Obchod firmy Barhoň na Prokopově náměstí na Žižkově
    Obchod firmy Barhoň na Prokopově náměstí na Žižkově
  • Reklama firmy Josef Barhoň (1907)
    Reklama firmy Josef Barhoň (1907)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Nechvalice
  2. ↑ Policejní přihláška k 16. září 1892 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 14, obraz 923
  3. ↑ Záznam z evidence pražského obyvatelstva Archiv města Prahy
  4. ↑ Policejní přihláška k 24. září 1894 Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 14, obraz 918
  5. ↑ Záznam z evidence pražského obyvatelstva Archiv města Prahy
  6. ↑ Matrika kostela u sv.Apolináře AP Z34 1897-1901 str.507 pol.2255. katalog.ahmp.cz [online]. Archiv města Prahy [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ Inzerát firmy Barhoň v deníku Národní osvobození z 07.12.1924 o otevření tohoto obchodu
  8. ↑ Umělecké památky Prahy II., editor Růžena Baťková a kolektiv, Praha 1998, s. 201–202 s obrázkem průčelí prodejny
  9. ↑ Kramerius - Národní knihovna ČR. Národní listy [online]. 31.5.1939 III.vyd. str.8 (dole) [cit. 2020-11-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pan Josef Bartoň. Večer. 1938-06-27, s. 6. Dostupné online. (dostupné online po registraci) 

Literatura

  • Výroční členská zpráva Klubu přátel starého Smíchova za období 1939–1940, Praha 1940, s. 7.

Související články

Zdroj