Josef Avidar

Josef Avidar
Josef Avidar (1960)
Josef Avidar (1960)
Narození 7. května 1906
Kremenec, Ruské impérium
Úmrtí 13. září 1995 (ve věku 89 let)
Izrael
Choť Jemima
Vojenská kariéra
Hodnost generálmajor (aluf)
Doba služby 1926–1948 (Hagana)
1948–1955 (Izraelské obranné síly)
Složka Hagana
Izraelské obranné síly
Bitvy nepokoje v Palestině 1929
arabské povstání v Palestině 1936–1939
první arabsko-izraelská válka
multimediální obsah na Commons

Josef Avidar (hebrejsky יוסף אבידר‎, rodným jménem Josif Rohel;[1]7. května 1906 Kremenec – 13. září 1995 Izrael) byl izraelský státník, velitel Hagany a Izraelských obranných sil, spisovatel a velvyslanec v Argentině a Sovětském svazu.[2] Působil také jako velitel severního velitelství a centrálního velitelství, a výkonný ředitel ministerstva práce.

Raný život

Narodil se 7. května 1906 jako Josif Rohel[1] v Kremenci v Ruském impériu (nyní Ukrajina). Jeho otec se jmenoval Jegošua Rohel, matka Šprinza.[3] Před emigrací do Britského mandátu Palestina působil jako podomní obchodník.[4] V roce 1929 Avidar emigroval do Britského mandátu Palestina.[4]

Kariéra

Stal se velitelem židovské polovojenské organizace Hagana.[5] Byl pověřen řízením zásobovacích programů a byl zodpovědný za myšlenku a výstavbu podzemní muniční továrny zvané Ajalonův institut, která produkovala nejvíce munice pro Haganu.[1][6]

V roce 1948, po vzniku Izraelských obranných sil, si změnil jméno z Rohel na Avidar podle zkratky jmen svých dvou dcer.[7] Působil jako zástupce náčelníka Generálního štábu Izraelských obranných sil.[8]

V letech 1955–1958 působil jako velvyslanec v Sovětském svazu a v letech 1961–1965 jako velvyslanec v Argentině.[9]

Smrt

Zemřel 13. září 1995 ve věku 89 let na plicní infekci.[4]

Osobní život

Při výcviku, během kterého se učil zacházet s granáty, přišel o pravou ruku.[1][10] Byl poslán na léčení do Vídně, kde se seznámil s budoucí izraelskou autorkou knih pro děti a pozdější manželkou Jemimou,[2] která v té době studovala na Vídeňské univerzitě.[7]

Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě získal titul Ph.D. z rusistiky.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Yosef Avidar na anglické Wikipedii a יוסף אבידר‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d MAN, Nadav. From Jerusalem to Aqaba: Ben-Gurion's travels. Ynetnews [online]. 2009-01-30 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Avidar, Yosef (1906-1995). Catalogue Général [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ TIDHAR, David, et al. Encyclopedia of the Founders and Builders of Israel. [s.l.]: [s.n.], 1952. Dostupné online. Kapitola Yosef Avidar, s. 2259. (hebrejsky) 
  4. ↑ a b c Maj. Gen. Yosef Avidar, a street peddler who rose to become deputy army chi. Associated Press [online]. 1995-09-15 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ MILLER, Yvette Alt. The Silver Platter: Establishing the State of Israel. aish.com [online]. 2020-04-27 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ KAMIN, Debra. How a Fake Kibbutz Was Built to Hide a Bullet Factory. Ha'arec [online]. 2013-04-15 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b ZUTA, Rama. Yemima Tchernovitz-Avidar. jwa.org [online]. [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ GUR, Haviv Rettig. Peres’s son has lessons for a new New Middle East. The Times of Israel [online]. 2016-12-05 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b AVIDAR, Josef. The Party and the Army in the Soviet Union. [s.l.]: [s.n.], 1985. Dostupné online. ISBN 0271003936. 
  10. ↑ מן העיר העתיקה למוסקבה. Ma'ariv [online]. 1955-01-27 [cit. 2023-02-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Externí odkazy

Zdroj