John Gardner Wilkinson

Sir John Gardner Wilkinson
Narození 5. října 1797
Little Missenden, Buckinghamshire, Anglie
Úmrtí 29. října 1875
Llandoverry, Wales
Místo pohřbení Church Of St Dingat
Národnost Britská
Vzdělání Harrow School
Alma mater Exeter College, Oxford
Povolání egyptolog, cestovatel
Ocenění člen Královské společnosti
Choť Caroline Lucas
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir John Gardner Wilkinson (5. října 1797 Little Missenden, Anglie – 29. října 1875 Llandovery, Wales) byl anglický cestovatel, spisovatel a průkopník egyptologie 19. století. Často je označován za otce britské egyptologie.[1]

Život

Jeho otec, reverend John Wilkinson, byl amatérský nadšenec do starožitností. Oba rodiče zemřeli, když bylo Johnovi 10 let a on byl svěřen do péče poručníka.[2] Po svých rodičích zdědil skromný příjem. V roce 1813 byl poslán do Harrow School, později v roce 1816 odešel na univerzitu v Oxfordu. Wilkinson nakonec nezískal žádný titul a kvůli špatnému zdraví se rozhodl odcestovat do Itálie. V roce 1819 se v Římě setkal s významným archeologem a sběratelem Williamem Gellem, který ho inspiroval k hlubšímu zájmu o egyptské památky a nově se rozvíjející egyptologii.

Cesty do Egypta

Wilkinson poprvé přijel do Egypta v říjnu 1821 jako mladý muž ve věku 24 let a zůstal v zemi nepřetržitě dalších 12 let. Během svého pobytu Wilkinson navštívil prakticky všechna známá starověká egyptská naleziště, ale nejvíce ho zaujaly Théby. Usadil se v jedné z prázdných hrobek, kterou si upravil na příbytek s výhledem na Nil a chrámy v Karnaku a Luxoru.[1] Jeho hlavním zaměřením bylo zaznamenávání nápisů a maleb, které zdobily hrobky, chrámy a památky starověkého Egypta. Pracoval nejen v oblasti kolem Théb, ale i v Beni Hasanu, Amarně a na dalších místech. Tato místa pečlivě zdokumentoval, sestavoval bohaté poznámky k architektuře, umění a hieroglyfickým nápisům. Jeho detailní pozorování položila základy pro budoucí výzkum. Wilkinsonova práce zachovala cenné informace o vládcích Nové říše. V Údolí králů zaznamenal na mapu 21 tehdy známých hrobek a vyvinul také systém jejich číslování, který se používá dodnes. Pořídil mnoho památek, které věnoval Britskému muzeu.

Wilkinsonův nákres s číselným označením hrobek v Údolí králů

V roce 1833 se Wilkinson vrátil do Anglie kvůli svému zdraví. Ze své dokumentace vytvořil mnoho vědeckých publikací. V roce 1835 vyšla The Topography of Thebes and General View of Egypt (Topografie Théb a celkový pohled na Egypt) obsahující komplexní informace o jednom z nejvýznamnějších měst starověkého Egypta. Wilkinsonovy podrobné popisy chrámů a hrobek v Thébách spolu s jeho komentářem ke stavu zachování různých památek učinily z této knihy cenný zdroj pro vědce i laiky zajímající se o starověký Egypt. Nejvýznamnějším a nejznámějším Wilkinsonovým dílem je Manners and Customs of the Ancient Egyptians (Způsoby a zvyky starých Egypťanů). Tento titul, který byl poprvé publikován ve třech svazcích v roce 1837 a následně ilustrován Josephem Bonomim, se stal nejlepším obecným zpracováním starověké egyptské kultury a historie pro další půlstoletí. Obsahoval širokou škálu témat, včetně náboženských praktik, zemědělských metod, společenských zvyků a rolí žen ve starověké egyptské společnosti. Uznání této publikace vyneslo Wilkinsonovi v roce 1839 rytířský titul a zajistilo mu titul prvního významného britského egyptologa. Už v roce 1834 byl zvolen do Královské společnosti.

Sir John Gardner Wilkinson se vrátil do Afriky v roce 1842, kde prováděl průzkum a mapoval okolí Natronového jezera. Během roku 1844 cestoval po Dalmácii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, zpráva o jeho pozorováních byla publikována v roce 1848.

Náhrobek Johna Wilkinsona v Llandovery

Po třetí návštěvě Egypta v letech 1848 až 1849 následovala poslední návštěva Théb v roce 1855.

Závěr života

V roce 1856, ve věku 59 let, se oženil s Caroline Catherine Lucasovou, která pracovala na editaci rukopisů svého manžela a také napsala několik vlastních knih. Od roku 1866 až do konce života žil s manželkou v Brynfieldu ve farnosti Reynoldston, Glamorgan. Wilkinson se tam věnoval svému zájmu o britské památky, napsal na toto téma několik článků.

Wilkinson zemřel v Llandovery v roce 1875. Své sbírky s propracovaným katalogem odkázal v roce 1864 své sestřenici, lady Georgianě Stanhope Lovellové, která se provdala za sira Johna Harpera Crewea v opatství Calke (nyní vlastněném National Trust). Zanechal svou vdovu ve špatné finanční tísni, ze které ji zachránila penze, o kterou Benjamin Disraeli přesvědčil královnu.

Wilkinsonovy rukopisy jsou nyní uloženy v Bodleyově knihovně v Oxfordu a tvoří neocenitelný zdroj informací. Poskytují záznam o mnoha památkách a starožitnostech, které byly poškozeny nebo zničeny krátce v průběhu času v důsledku industrializace Egypta nebo rabování. Jeho knihovna a dvě složky plánů jsou uloženy ve sbírce National Trust v opatství Calke.[3][2]

Jeho náhrobek na hřbitově u kostela sv. Dingata v Llandovery je památkově chráněn.[4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Gardner Wilkinson na anglické Wikipedii.

  1. a b VERNER, Miroslav; FARYOVÁ, Ivana. 200 let egyptologie. Praha: Euromedia Group, 2022. ISBN 978-80-242-8498-9. S. 76. 
  2. a b Archive of Sir John Gardner Wilkinson | Bodleian Archives & Manuscripts. archives.bodleian.ox.ac.uk [online]. [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. 
  3. PRADA, Luigi. John Gardner Wilkinson. National Trust [online]. [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STUFF, Good. Sir Gardner Wilkinson tomb in churchyard of Church of St Dingat., Llandovery, Carmarthenshire. britishlistedbuildings.co.uk [online]. [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj