Johann Tomanek

Johann Tomanek von Beyerfels
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1873
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1863 – 1876
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
Narození 10. srpna 1818
Hodonín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. dubna 1876 (ve věku 57 let)
Hodonín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Maria Anna Beyer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Tomanek, česky Jan Tománek, plným jménem Jan Emanuel Tománek, později se šlechtickým predikátem von Beyerfels, z Beyerfelsu, (10. srpna 1818 Hodonín[1][2][3] – 30. dubna 1876 Hodonín[4][5][pozn. 1]) byl rakouský politik z moravského Hodonína. Byl českého původu, ale později se přiklonil k německé kultuře a jazyku, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Pocházel z chudé měšťanské rodiny. Otec Tobiáš Tománek byl mydlářem.[6] V letech 1823–1828 vystudoval školu v rodném Hodoníně, pak do roku 1832 studoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici. Další vzdělání již nemohl získat kvůli nedostatku peněz. Vyučil se obchodníkem v Hodoníně, do roku 1842 potom působil v Brně a po návratu do rodného města si zřídil kupeckou živnost (provozoval obchod se smíšeným zbožím, v roce 1856 si v sousedství otevřel i kavárnu). V červenci 1847 byl jmenován poštmistrem. Od 10. srpna 1850 do 17. ledna 1854 působil v Hodoníně jako obecní radní. Od roku 1861 trvale zasedal v hodonínském obecním zastupitelstvu. Mandát v něm obhájil pětkrát, naposledy v roce 1873.[1][2]

Během revolučního roku 1848 se podílel na tažení generála Baltazara Šimuniće. Společně s hodonínským lékárníkem Janem Přikrylem ustavili městskou dobrovolnickou gardu, která měla hájit zemskou hranici před revolučním maďarským neklidem. 1. ledna 1850 mu za to byla udělena záslužná medaile.[1][6]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do zemské a celostátní politiky. 15. prosince 1863 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii městskou, obvod Hustopeče, Hodonín, Slavkov a D. Kounice.[1] V zemských volbách v lednu 1867 zvolen nebyl,[7] ale do sněmu se vrátil již v krátce poté vypsaných nových volbách 26. března 1867,[1] opět za svůj původní volební obvod.[7] Zemský sněm ho 10. dubna 1867[1] zvolil i do Říšské rady. Zemský sněm ho do Říšské rady delegoval rovněž roku 1870 a 1871.[8] Mandát zemského poslance pak obhájil i v zemských volbách roku 1870, zemských volbách v září 1871 a opakovaných zemských volbách v prosinci 1871 a setrval zde až do své smrti.[7][2]

Ačkoliv byl českého (slovanského) původu, politicky a kulturně se přiklonil k německému táboru.[4] Své jméno uváděl jako Johann Emanuel Tomanek. Vyznával zemské moravské vlastenectví a nepřipojil se k českému hnutí.[6] V zákonodárných sborech byl členem liberálně a centralisticky orientované Ústavní strany, která odmítala federalistické aspirace neněmeckých národností.[4][6]

Jeho manželkou byla Maria Anna Beyer z Brna. Měli pět synů a šest dcer. 16. srpna 1873 byl povýšen do šlechtického stavu. Získal predikát von Beyerfels (podle dívčího jména své manželky).[2][6] Postavil dům na nynějším Masarykově náměstí č. 393/8.[6]

Zemřel 30. dubna 1876 v Hodoníně.[4]


Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich uvádí datum úmrtí 1. května. Dostupné on-line.

Reference

  1. ↑ a b c d e f Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Tomanek (Johann), s. 150. (německy) 
  2. ↑ a b c d SPĚVÁK, Přemysl: Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861–1914 [online]. Masarykova univerzita [cit. 2015-04-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  4. ↑ a b c d Drobné zprávy. Našinec. Květen 1876, čís. 51, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ Matriční záznam o úmrtí 30. dubna a pohřbu 2. května
  6. ↑ a b c d e f Příběh J.E.Tománka [online]. hodonininvest.webnode.cz [cit. 2015-04-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  8. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Zdroj