Johann Schober

Johann Schober
Spolkový kancléř Rakouska
Ve funkci:
září 1929 – září 1930
Prezident Wilhelm Miklas
Předchůdce Ernst Streeruwitz
Nástupce Karl Vaugoin
Ve funkci:
21. června 1921 – 31. května 1922
Prezident Michael Hainisch
Předchůdce Michael Mayr
Nástupce Ignaz Seipel
Vicekancléř Rakouska
Ve funkci:
1930 – 1932
Kancléř Otto Ender
Karl Buresch
Předchůdce Richard Schmitz
Nástupce Franz Winkler
Spolkový ministr zahraničí Rakouska
Ve funkci:
1930 – 1932
Předchůdce Ignaz Seipel
Nástupce Karl Buresch
Ve funkci:
září 1929 – září 1930
Předchůdce Ernst Streeruwitz
Nástupce Ignaz Seipel
Ve funkci:
21. června 1921 – 31. května 1922
Předchůdce Michael Mayr
Nástupce Walter Breisky
Stranická příslušnost
Členství Křesťansko-sociální strana

Narození 14. listopadu 1874
Perg
Úmrtí 19. srpna 1932 (ve věku 57 let)
Baden
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese politik, diplomat, právník a esperantista
Ocenění čestný doktor Vídeňské univerzity
Commons Johann Schober
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Schober (14. listopadu 1874 Perg19. srpna 1932 Baden) byl rakouský policejní důstojník a trojnásobný kancléř Rakouska.

Kariéra

Ve službách rakouské policie pracoval v roce 1918, těsně před pádem habsburské monarchie se stal jejím prezidentem. Zachovával loajalitu vůči Rakousku po rozpadu Rakousko-Uherska, přesto však zajistil císaři Karlu I. a jeho rodině bezpečný odchod ze země.

V roce 1921 se stal kancléřem a zároveň ministrem zahraničí, následující rok však musel mandát na jeden den opustit. Mezinárodní uznání získal za svou práci v policejní správě, často je považován za „otce Interpolu“. V roce 1923 svolal, coby vídeňský policejní prezident, druhý kongres Mezinárodní organizace kriminální policie. Na zasedání bylo dohodnuto, že účastníci vytvoří policejní organizaci, která zabezpečí policejní spolupráci v kriminálně-policejní oblasti mezi smluvními státy organizace. Tak vznikl Interpol.

Do funkce kancléře se vrátil jako ministr zahraničí v letech 19291930 a poté jako vicekancléř v letech 19301932, pracoval ve službách Karla Vaugoina, Otta Endera a Karla Buresche. V březnu 1931 začal projednávat celní unii s Německem, ale na nátlak Francie a Československa od vyjednávání odstoupil.

Externí odkazy

Zdroj