Johann Gustav Droysen

Johann Gustav Droysen
Johann Gustav Droysen
Rodné jméno	Johann Gustav Bernhard Droysen
Narození	6. července 1808; Trzebiatów
Úmrtí	19. června 1884 (ve věku 75 let); Berlín
Místo pohřbení	Alter Friedhof der Zwölf-Apostel-Gemeinde
Alma mater	Humboldtova univerzita
Povolání	historik, politik, vysokoškolský učitel, filozof a spisovatel
Zaměstnavatelé	Kielská univerzita; Univerzita Jena; Humboldtova univerzita
Ocenění	Verdun Award (1874); Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1877)
Děti	Hans Droysen; Gustav Droysen; Ernst Droysen
Rodiče	Johann Christoph Droysen
Příbuzní	Zoe Droysen (vnučka)
Funkce	poslanec Frankfurtského parlamentu (1848–1849); Historiograf pruského státu (od 1877)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Gustav Droysen (6. července 1808, Trzebiatów – 19. června 1884, Berlín) byl německý historik a politik narozený na území dnešního Polska.

Život a dílo

Proslavil se knihou Geschichte Alexanders des Grossen, kterou vydal roku 1833. Představil v ní velmi individualistickou teorii dějin, která byla dobře sladěna s dobovým romantismem v umění a hegelismem ve filozofii, a podle níž klíčovými hybateli dějin jsou výjimeční jedinci. Šlo zároveň o zakladatelský spis takzvané pruské historické školy.^[1]

V další knize Geschichte des Hellenismus zavedl koncept „helénistické epochy" (od Alexandra až po pohlcení Řecka Římem), který se velmi ujal. Jeho metodologie výzkumu je někdy označována za předzvěst historické hermenutiky.

Roku 1835 byl jmenován profesorem na Berlínské univerzitě. K jeho žákům zde patřil například Jacob Burckhardt. Roku 1840 byl jmenován profesorem historie rovněž na univerzitě v Kielu, další profesuru získal v roce 1851 v Jeně. V závěru života se věnoval především monumentálnímu 32dílnému dílu Geschichte der preussischen Politik, jehož poslední díly vyšly až po jeho smrti.

Droysen byl rovněž politikem a silným pruským nacionalistou přesvědčeným o tom, že Prusko je vyvoleno vést a sjednotit Německo. Tuto pozici zastával i na tzv. Franfurtském sněmu, jehož byl v roce 1848 delegátem. Angažoval se též v boji Šlesvicko-Holštýnska za odtržení od Dánska.

Jeho synové Gustav Droysen a Hans Droysen byli rovněž historiky.