Joav Galant

Jo'av Galant
Jo'av Galant (2023)
Jo'av Galant (2023)
22. ministr obrany
Úřadující
Ve funkci od:
29. prosince 2022
Předchůdce Binjamin Ganc
24.  ministr školství
Ve funkci:
17. května 2020 – 13. června 2021
Předchůdce Rafi Perec
Nástupce Jif'at Šaša-Biton
2. ministr vyššího vzdělávání
Ve funkci:
3. května 2021 – 13. června 2021
22. ministr imigrace
Ve funkci:
9. ledna 2019 – 17. května 2020
Předchůdce Jariv Levin
Nástupce Pnina Tamano-Šata
23. ministr výstavby
Ve funkci:
14. května 2015 – 2. ledna 2019
Předchůdce Uri Ari'el
Nástupce Moše Kachlon
Stranická příslušnost
Členství Kulanu (2015-2019)
Likud (2019- )
Vojenská služba
Složka Izraelské vojenské námořnictvo
Jižní velitelství
Doba služby 1977–1982, 1984–2012
Hodnost generálmajor (aluf)
Narození 8. listopadu 1958 (65 let)
Jaffa, Izrael
Kneset 20-25
Sídlo Amikam
Profese voják a politik
Commons Yoav Galant
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jo'av Galant (hebrejsky יואב גלנט‎, narozen 8. listopadu 1958 Jaffa, Izrael) je izraelský politik, generál a bývalý velitel Jižního velitelství. Od prosince 2022 zastává post ministra obrany v izraelské vládě.

Byl zvažován jako budoucí náčelník Generálního štábu Izraelských obranných sil,[1] čímž by se stal prvním náčelníkem GŠ, který vzešel z izraelského námořnictva.[2] Dne 5. září 2010 jeho nominaci do funkce náčelníka Generálního štábu od ministra obrany Ehuda Baraka potvrdila vláda. Kvůli možným právním sporům však byla Galantova nominace stažena a do funkce náčelníka GŠ byl jmenován Benjamin Ganc.[3]

Biografie

Narodil se v Jaffě v centrálním Izraeli a s vyznamenáním vystudoval ekonomii a management na Haifské univerzitě, kde získal titul bakalář.[4] Vojenskou kariéru zahájil v roce 1977, kdy se stal příslušníkem elitního námořního komanda Šajetet 13. Po dokončení kurzu námořních důstojníků velel raketovému člunu. Po šesti letech působení v Šajetet 13 si vybral cestovní volno a počátkem 80. let odešel do Spojených států, kde pracoval jako dřevorubec na Aljašce.[2] V roce 1986 se stal velitelem roty a byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[4] Počátkem 90. let se nakrátko přesunul do pozemních sil a v roce 1993 se stal velitelem Dženínské brigády. V roce 1994 se však opět vrátil k námořnictvu, kde tři roky velel Šajetet 13.[4] V letech 1997 až 1999 působil jako velitel divize Gaza a posléze se stal velitelem obrněné divize Centrálního velitelství. V roce 2001 byl jmenován zástupcem velitele štábu pozemních sil.[2] O rok později byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se vojenským poradcem premiéra Ariela Šarona, čímž se dostal do Generálního štábu. Když Šaron v roce 2005 prosadil jednostranné izraelské stažení z Pásma Gazy, byl Galant jmenován velitelem Jižního velitelství, kde působil do roku 2010. Z této pozice se mimo jiné zapojil do operace Lité olovo, kterou naplánoval a řídil.[2] V říjnu jej na postu nahradil Tal Ruso.

Po odchodu z aktivní služby se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 2015 byl zvolen do Knesetu za novou stranu Kulanu.[5] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra výstavby.[6]

20. května 2024 požádal žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan o vydání zatykače na ministra obrany Jo'ava Galanta spolu s premiérem Benjaminem Netanjahu a lídry Hamásu Jahjou Sinvárem, Muhammadem Dajfou a Ismáílem Haníjou, které podezřívá z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných během války Izraele s Hamásem, mimo jiné z využívání hladovění civilistů jako způsobu vedení války a z cílených útoků na civilisty.[7]

Je ženatý a společně se svou manželkou Claudine, která dokončila vojenskou službu v hodnosti podplukovnice, žije v mošavu Amikam.[4] Mají dvě dcery a syna.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yoav Galant na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ashkenazi congratulates Galant [online]. The Jerusalem Post, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d KATZ, Yaacov. Who is Yoav Galant? [online]. The Jerusalem Post, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ RONEN, Gil. Next IDF Chief of Staff: Maj.-Gen. Benny Ganz [online]. Aruc Ševa, 2011-02-05 [cit. 2011-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d GREENBERG, Hanan. 1st chief of staff from Naval Commando [online]. Ynetnews, 2010-08-22 [cit. 2010-08-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Statement of ICC Prosecutor Karim A.A. Khan KC: Applications for arrest warrants in the situation in the State of Palestine [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Šablona:Členové dvacátého pátého Knesetu Šablona:Členové dvacátého čtvrtého Knesetu

Zdroj