Joan Evansová

Joan Evansová
Narození	22. června 1893 Nash Mills
Úmrtí	14. července 1977 (ve věku 84 let) Wotton-under-Edge
Povolání	historička umění
Alma mater	St Hugh's College
Témata	dějiny umění
Ocenění	korespondenční společník Americké středověké akademie (1952) Dáma komandér Řádu britského impéria Fellow of the Society of Antiquaries společník Královské historické společnosti
Rodiče	John Evans[1] a Maria Millington Lathbury
Příbuzní	Arthur Evans[1] (sourozenec)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Joan Evansová (22. června 1893 Nash Mills – 14. července 1977 Wotton-under-Edge)^[2] byla anglická historička anglického a francouzského středověkého umění. Specializovala se na problematiku středověkého šperku. Její významná sbírka je uložena ve Victoria and Albert Museum v Londýně.^[3]

Mládí a vzdělání

Joan Evansová se narodila ve městě Nash Mills v hrabství Hertfordshire^[4] jako dcera starožitníka a obchodníka sira Johna Evanse a jeho třetí manželky Marie Millington Lathburyové (1856–1944). Byla nevlastní sestrou archeologa sira Arthura Evanse, známého svými výzkumy na Knóssu a studiemi o mínojské civilizaci.

Rodiče hodně cestovali a nechávali Joan v péči chůvy Caroline Hancockové, kterou pak znala 67 let. Občas s ní cestovala za rodiči na jejich archeologické výpravy. Hancockové, která zemřela v roce 1961 ve věku 97 let, věnovala svou autobiografii Prelude and Fugue.^[5][6]

Evansová se vzdělávala na Corran School ve Watfordu^[7] a na dívčí škole v Berkhamstedu, poté nastoupila na St Hugh's College v Oxfordu. Původně plánovala získat diplom z antropologie, ale místo toho studovala klasickou archeologii a v roce 1916 zakončila studia s vyznamenáním. V roce 1917 byla jmenována knihovnicí na St Hugh's College; v roce 1919 psala práci o špercích, aby získala osvědčení o absolvování studia.^[8]

Bylo to v době, kdy Oxfordská univerzita stále nepřipouštěla ženy ke studiu, takže plnohodnotný titul Bachelor of Letters získala až v roce 1920 poté, co bojovníci za změnu tohoto nařízení, včetně její matky, úspěšně dosáhli změny.^[9] V roce 1930 jí londýnská univerzita udělila titul Doctor of Letters^[3] a v roce 1932 získala tentýž, ale čestný titul na Oxfordské univerzitě.^[10]

Vědecká činnost

Záznamy Royal Institution of Great Britain dokládají, že Evansová byla první ženou, která v této instituci pronesla páteční večerní projev: Stalo se tak 8. června 1923 na téma Klenoty renesance.^[11]

Poté, co ve dvacátých letech minulého století vydala své první knihy o špercích (Anglické šperky od pátého století n. l. do roku 1800 a Magické klenoty středověku a renesance, zejména v Anglii), publikovala Evansová mnoho studií na různá jiná témata včetně umění a architektury Francie. V roce 1950 vyšla v Cambridge University Press její kniha Clunyjské umění v románské době, která se týkala z velké části plastik vytvořených mnichy z opatství v Cluny ve východní Francii;^[10] její kniha o románské architektuře kláštera v Cluny vyšla v roce 1938.

Jako členka Society of Antiquaries of London vydala v roce 1956 její oficiální historii a v letech 1959–64 působila jako její první prezidentka.^[12]

Další činnost

Evansová cestovala od mládí; výlet s matkou do Říma, když jí bylo 21 let, ji přivedl k rozhodnutí studovat spíše archeologii než antropologii. Postupně si vypěstovala celoživotní lásku k Francii. Navštěvovala ji jak za účelem výzkumu, tak pro potěšení. V roce 1947 koupila románskou kapli mnichů v Berzé-la-Ville a darovala ji Akademii v Mâconu.^[8]

Tato sběratelka umění a artefaktů, zejména předrevolučních francouzských šperků, byla štědrou mecenáškou; nejen že věnovala Victoria and Albert Museum celou svou sbírku více než 800 šperků z období od středověku do počátku devatenáctého století,^[13] ale také velkou sbírku zlatých prstenů s nápisy a další artefakty Britskému muzeu.^[14] V závěti odkázala části svých sbírek i Ashmoleovu muzeu v Oxfordu a Birmingham City Art Gallery.^[10]

Byla také velkou mecenáškou své alma mater, St Hugh’s College.^[9] Svůj čas a peníze věnovala na různé účely, často anonymně, a přestože byla na vzpomínkové bohoslužbě v St Hugh's College v roce 1977 popsána jako „jedna z nejvýznačnějších a nejvlivnějších osobností století v umění a starožitnictví“,^[15] byla jmenována Dámou Řádu britského impéria nikoli za svou průkopnickou práci v dějinách umění, ale za charitativní činnost.^[8][16]

Evansová úzce spolupracovala s Courtauldovým institutem umění; byla zde v roce 1931 jmenována čestnou knihovnicí^[10] a když historik T. S. R. Boase (1898–1974) v roce 1947 institut opustil, rok tam učila, přičemž jednou z jejích studentek byla historička umění Pamela Tudor-Craigová (1928–2017).^[8] Kromě psaní biografií svého bratra Sira Arthura Evanse a Johna Ruskina vydala také knihu Conwayovi: Historie tří generací o rodině, jejímž členem byl historik umění Martin Conway (1856–1937), jehož sbírka fotografií vytvořila základ Conwayovy knihovny v Courtauldově institutu. Fotografie, pořízené Joan Evansovou ve Francii, jsou součástí archivu Conwayovy knihovny, který je v současné době digitalizován v rámci širšího projektu Courtauld Connects.^[17]

Ocenění a veřejná činnost (výběr)

Kromě toho, že se stala první ženskou prezidentkou Společnosti starožitníků (Society of Antiquaries) a v roce 1973 získala její zlatou medaili, byla v letech 1948–1951 také prezidentkou Královského archeologického institutu (Royal Archaeological Institute) a Bristolské a Gloucestershirské archeologické společnosti (Bristol and Gloucestershire Archaeological Society).^[18]

Evansová působila v letech 1953–1966 jako členka poradního sboru Victoria and Albert Museum^[13] a ve správní radě Britského muzea (1963–1967).^[10]

Byla jmenována čestnou členkou St. Hugh's College v Oxfordu, čestnou doktorkou Univerzity v Cambridgi a získala Řád čestné legie. Byla nositelkou stipendia Královské historické společnosti a Královské literární společnosti.^[18][6]

Osobní život

V roce 1939 koupila Evansová usedlost Thousand Acres ve Wotton-under-Edge a žila tam, rozdělujíce svůj čas mezi Gloucestershire a svůj londýnský byt,^[8] až do své smrti v roce 1977. Zůstala svobodná.^[3]

Publikace

• English Jewellery from the Fifth Century A.D. to 1800, London, Methuen, 1921
• Magical Jewels of the Middle Ages and the Renaissance, particularly in England, Oxford, Clarendon Press, 1922
• Anglo Norman Lapidaries, 1924
• Life in Mediaeval France, Oxford University Press, 1925 (Vyšlo rovněž francouzsky: Civilisation en France au Moyen Age a nizozemsky: Leven in de Middeleeuwen)
• St Joan of Orleans: scenes from the 15th century "Mystére de Siége d’Orleans", by Peter Studer, selected and translated by Joan Evans, Clarendon Press, 1926
• The Unconquered Knight: a chronicle of the deeds of Don Pero Nino, Count of Buelna, by his standard bearer, Diaz de Gamez, vybráno a přeloženo Joan Evansovou z El Vitorial Routledge, 1928
• Pattern, a Study of Ornament in Western Europe from 1180 to 1900, 2 svazky, Oxford, Clarendon Press, 1931
• Monastic Life at Cluny, 1931; Archon Books, USA, 1968
• English Posies and Posy Rings: katalog s úvodem Joan Evansové, Oxford University Press, 1931
• English Mediaeval Lapidaries, 1933, spolu s Mary S. Serjeantsonovou (editorky)
• Nature in Design A Study of Naturalism in Decorative Art, from the Bronze Age to the Renaissance, London, Oxford University Press, 1933
• The Palace of Minos: Index of artefacts, sv. 5, sestaveno ve spolupráci s Sirem Arthurem Evansem, Cambridge University Press, 1936
• The Romanesque Architecture of the Order of Cluny, Cambridge University Press, 1938
• Joinville’s History of Saint Louis, editece edice, Gregynog Press, 1937; Oxford University Press, 1938
• Taste and Temperament. A Brief Study of Psychological Types in their relation to the Visual Arts. Jonathan Cape. 1939.
• Chateaubriand: a Biography, Macmillan, 1939
• Time and Chance: The Story of Arthur Evans and his Forebears, 1943
• The Pursuit of Happiness: The Story of Madame de Sérilly 1762–1799, Longmans, Green and Co., 1946
• The Unselfish Egoist: A life of Joseph Joubert, Longmans, Green and Co., 1947
• Art in Mediaeval France, 987–1498, London, Oxford University Press, 1948
• English Art: 1307–1461, Oxford History of English Art, Oxford, Clarendon Press, 1949
• Cluniac Art of the Romanesque Period, Cambridge University Press, 1950, sborník, editovaný s Johnem Howardem Whitehousem
• Style in Ornament, Oxford University Press, 1950
• Dress in Mediaeval France, Oxford, Clarendon Press, 1952
• A History of Jewellery, 1100–1870, Faber & Faber, 1953
• John Ruskin, Jonathan Cape 1954; první Ruskinův životopis sepsaný za použití Ruskinových deníků.
• The Endless Web: A History of John Dickinson & Co. Ltd., 1804–1954, Jonathan Cape, 1955
• History of the Society of Antiquaries, 1956
• John Ruskin: Diaries, 3 svazky, Oxford, Clarendon Press, 1956
• The Lamp of Beauty: Writings on Art by John Ruskin, vybráno a editováno Joan Evansovou, Phaidon, Oxford, 1959
• Madame Royale, Museum Press, 1959
• Prelude & Fugue: An Autobiography, London, Museum Press, 1964
• Monastic Architecture in France from the Renaissance to the Revolution, Cambridge University Press, 1964
• The Conways: a History of Three Generations, London, Museum Press, 1966
• The Victorians, Cambridge University Press, 1966
• The Flowering of the Middle Ages, editovala Joan Evansová, Thames & Hudson, London, 1966; vyšlo téhož roku v němčině jako Blüte des Mittelalters a ve španělštině v překladu Mireia Bofillové roku 1988.
• Monastic Iconography in France from the Renaissance to the Revolution, Cambridge University Press, 1970

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joan Evans na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Životopis s fotografií (anglicky)
• Životopis s bibliografií (anglicky)

Zdroj