Jižní Apeniny

Jižní Apeniny
Appennino meridionale
Pohled z hory Serra Netta (1 475 m), Lukánské Apeniny
Pohled z hory Serra Netta (1 475 m), Lukánské Apeniny
Nejvyšší bod 2 267 m n. m. (Serra Dolcedorme)
Nadřazená jednotka Apeniny
Sousední
jednotky		 Abruzské Apeniny (Střední Apeniny), Sicilské Apeniny
Světadíl Evropa
Stát ItálieItálie Itálie
Horniny vápenec, dolomit, břidlice
Souřadnice 40° s. š., 16° v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jižní Apeniny (italsky Appennino meridionale) tvoří jižní část Apenin v Itálii. Leží na jihu Itálie. Rozkládají se nebo zasahují do regionů Abruzzo, Molise, Kampánie, Apulie, Basilicata a Kalábrie. Jižní Apeniny se rozkládají jižně od průsmyku Bocca di Forli (891 m) a řek Sangro, Volturno a Garigliano až po Messinský průliv. Na Sicílii na ně navazují Sicilské Apeniny. Nejvyšší vrcholy Jižních Apenin leží na jihu. Nejvyšší horou je Serra Dolcedorme (2 267 m) v masivu Pollino.

Geografie

Vrcholy jednotlivých pohoří nejčastěji dosahují výšky 1 300 až 1 800 m. Pouze tři horská pásma převyšují 2 000 m: Matese na severu (2 050 m), Pollino na jihu (2 267 m) a Monte Sirino v Lukánských Apeninách (2 005 m).[1]

Severní, Střední a Jižní Apeniny

Členění

Z geologického hlediska má však větší význam členění podle zeměpisné délky. Na tři hlavní pásma: západní, střední a východní. Takové členění odráží složení hornin a shodné tvary reliéfu. Přesné hranice jednotlivých pásem je ale obtížné určit.[1]

Geologie

Struktura Jižních Apenin se utvářela v období od miocénu do středního pliocénu. Charakteristické jsou zlomy, zdvihy a poklesy a seismická aktivita až do nedávné doby.[1] Pohoří tvoří izolované horské masivy klenbovitého tvaru oddělené hlubokými sníženinami a kotlinami. Severní část pohoří zahrnující Kampánské a Lukánské Apeniny je ještě složena z vápence a dolomitů z období triasu (podobně jako Střední Apeniny). Jižní část zahrnující Kalabrijské Apeniny je složena především z metamorfovaných břidlic, dále žul a rul, ležících na druhohorních a třetihorních sedimentech.

Kampánské Apeniny mají členitý reliéf, ve vyšších částech jsou na vápencích patrné stopy pleistocenního zalednění. Vápence jsou zkrasovělé, na povrchu suché, v podzemí s vydatnými prameny. Lukánské Apeniny mají reliéf s oblými tvary. Kalabrijské Apeniny jsou méně členité, tvoří je kopulovité horské masivy se zarovnaným reliéfem a příkrými svahy rozdělenými údolími a kotlinami. Řeky zde mají vodu pouze v období dešťů.[2][3]

Reference

  1. ↑ a b c EMBLETON, Clifford. Geomorphology of Europe. Europe: The Macmilna Press Ltd., 1984. 465 s. ISBN 3-527-26031-5. Kapitola The Appennines and Sicily, s. 349 - 350. (angličtina)
  2. ↑ KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. S. 213.
  3. ↑ NETOPIL, Rostislav, BIČÍK Ivan a BRINKE, Josef: Geografie Evropy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-22432-6. S. 77.

Externí odkazy

Zdroj