Jindrův mlýn

Jindrův mlýn
	Budova mlýna v roce 2021
Základní informace
Výstavba	1647
Přestavba	1920
Zánik	1952
Poloha
Adresa	U sv. Víta č. 247, Třeboň II, okres Jindřichův Hradec, Česko
Ulice	U sv. Víta
Souřadnice	49°1′9,1″ s. š., 14°46′38,9″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindrův mlýn, také Obecní mlýn nebo Městský mlýn je vodní válcový mlýn, který se nachází na samotě, 2,5 km severovýchodním směrem od historického centra jihočeského městaTřeboň. Byl postaven v 17. století, není památkově chráněn.^[1]

Historie

Nejstarší písemné záznamy vztahující se k mlýnu, jsou z roku 1615, kdy třeboňští měšťané žádali o vlastní mlýn. Povolení se dočkali až ke konci třicetileté války v roce 1647 pro mlýn s 1 kolem a 1 stoupou, tj. strojním zařízením pro loupání a drcení obilovin. Mlýn nesl název Obecní mlýn nebo také Městský mlýn. Název Jindrův mlýn se objevuje až v roce 1874.^[2]

Mlýn byl poháněn vodou z Mlýnské stoky, což je de facto voda z Lužnice. Mlýnská stoka je uměle vytvořený kanál mezi lety 1519 a 1554, který je odbočkou Zlaté stoky v lesích pod Majdalenou, v oblasti zvané Hrdlo.^[3]

Mlýn byl několikrát přestavován, k jeho poslední přestavbě došlo v roce 1920 na mlýn válcový. Na čelní fasádě má nápis „UMĚLÝ VÁLCOVÝ MLÝN JOSEFA JINDRY“. Slovy „umělý válcový mlýn“ nebo dokonce „umělecký válcový mlýn“ majitelé mlýnů v začátcích 20. století vyjadřovali skutečnost, že jejich mlýn prošel zásadní modernizací. K mletí obilí již nepoužívali mlýnské kameny, ale moderní válcové stolice.^[4]^[5]

V provozu byl do roku 1952, kdy byla jeho činnost definitivně ukončena. V současnosti (2021) je část objektu – bývalý sklad – přebudován na penzion.^[6]

Popis

Válcový mlýn stojí pod hrází Mlýnského rybníka na adrese U sv. Víta č. 247. Rozměrný areál mlýna má čtvercový dvůr, který je na severní straně uzavřen budovou vlastního mlýna.^[7]

Používal vodní kolo na vrchní vodu z Mlýnského rybníka vybudovaného na Mlýnské stoce. Ta z mlýna vytékala do Prostřední stoky, která se následně vlévá do rybníka Rožmberka.

Vodní kniha z poslední třetiny 19. století, uvádí: „Vodní dílo tvoří mlýn na mouku se dvěma českými složeními, která jsou poháněna dvěma koly o průměru 3,8 m; (...). Východním směrem s mlýnem těsně sousedí jednolistová pila poháněná kolem o průměru 4,4 m a vnitřním ozubeným kolem.“^[8]Pila byla později pro nedostatek vody k jejímu pohonu zrušena.

V 1930 je uváděno, že mlýn měl jedno kolo na vrchní vodu, spád 4 m a výkon 7 HP. V únoru roku 1944 se uvádí jako mlýn s jedním vodním kolem o výkonu 12 HP a naftovým motorem o výkonu 25 HP. Roční kapacita mlýna v roce 1950 byla 50 vagonů.^[8] Strojní vybavení mlýna je dosud zachováno, avšak není udržováno.^[1]

Galerie

Vlastní budova mlýna
Pohled od jihu
Pohled z hráze Mlýnského rybníka
Mlýnský rybník
Křížek poblíž mlýna

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Jindrův, Obecní, Městský mlýn |. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 21.11.26. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
↑ S.R.O, NETservis. Vodní "umělecký" mlýn – tisková zpráva. Národní zemědělské muzeum, s. p. o. [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.
↑ POKORNÝ, Jiří. VODNÍ DÍLA NA PETRŮVCE A ÚMOŘÍ Příspěvek k poznání mlynářství na západní Moravě s hlavním zaměřením na Tenorův vodní mlýn v Sychotíně u Kunštátu.. Brno, 2009. 121 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. Vedoucí práce Miroslav Válka. s. 9. Dostupné online.
↑ CRNET.CZ. | Informační servis města Třeboně. itrebon.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
↑ Šumavský rozcestník : umělý válcový mlýn Josefa Jindry, Třeboň. www.sumava.cz [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
↑ ^a ^b Jindrův, Obecní, Městský mlýn |. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-11-27]. Dostupné online.