Jindřich Wielgus
| Jindřich Wielgus | |
|---|---|
| Narození |
26. února 1910 Karviná  Rakousko-Uhersko
|
| Úmrtí |
6. května 1998 (ve věku 88 let) Praha  Česko
|
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | sochař, řezbář, grafik, typograf a ilustrátor |
| Manžel(ka) | Františka Wielgusová |
| Děti | Martin Wielgus |
| Ocenění | národní umělec (1989) |
| multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jindřich Wielgus (26. února 1910 Karviná[1] – 6. května 1998 Praha) byl český sochař, typograf a grafik.
Život
V letech 1924-1928 se vyučil řezbářem, dva roky strávil studiem ve Škole uměleckých řemesel v Brně, dále v letech 1931-1934 pokračoval ve studiu sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Karla Dvořáka, letech 1934-1938 pokračoval studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Otakara Španiela, studia zakončil ve školním roce 1937-1938 pobytem na Accademia di belle arti v Římě. Žil v Praze.
Tvorba
Byl silně levicově orientován, členem KSČ. V období 2. světové války čerpal z biblických témat. V další tvorbě se zaměřoval především na motivy z hornického života svého rodného Ostravska. Stylové zaměření socialistického realismu s robustní stylizací monumentálních soch, které tesal v kameni nebo odléval v bronzu, kombinoval s poučením z avantgardního umění (Jose Čapek, Otto Gutfreud).[2]. Monumentální díla realizoval v architektuře, v kameni nebo v keramice, například reliéfy v nemocnici v Jihlavě, na poliklinice ve Vsetíně nebo v nemocnici v Ostravě-Porubě. Stylové a tematické omezení překonal v 60.- 70. letech, kdy se věnoval také sochám žen, dětí, knižním obálkám a ilustracím.
Spolupracoval také s Janem Kudláčkem.
Dílo
- válečné období: socha sv. Anežky (1940) pro kostel sv. Jakuba v Praze; Pláč tří Marií, Pieta, Křížová cesta;
- dělnická a budovatelská tematika: sochy Vítězný havíř, Návrat domů, , Maryčka Magdonova, Havíř (v Kladně), Portrét havíře J. K., Pomník padlým sovětským vojákům a partyzánům v Příbrami;
- Pomník horníkům (1952) je připomínka dulního neštěstí, Doubrava, okres Karviná.
- ženská tematika: Dívka s růží, Lázně Jeseník (1958); Matka s dítětem; Tři grácie', Podvečer, Poruba (1963)[3], Múzy, Hudba;
- tematika dvojic: Podvečer / Milenci v Ostravě.
- další realizace v architektuře: reliéf Dary země v hotelu Jalta v Praze (1958); netradiční dílo autora Stéla v Univerzitním muzeu VŠB – Technické univerzity Ostrava (1968);
- knižní ilustrace a typografie.
Ocenění
V roce 1976 byl oceněn titulem zasloužilý umělec a v roce 1989 národní umělec.
Rodina
Měl chalupu v Medonosech. Jeho syn Martin Wielgus (1943–2011) absolvoval studium malířství v ateliéru Aloise Fišárka na AVU a byl malířem a grafikem. Oba jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech II.
Galerie
-
Maryčka Magdonova (1970) ve Frýdku -
Horník u GDM v Kladně -
Horník u GDM v Kladně -
Památník obětem hornické práce v Karviné-Fryštátě -
Voják na pomníku v Příbrami -
Stéla v Ostravě -
Pomník horníkům (1952) v Doubravě
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Karviná
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění II., ed. Anděla Horová, Praha 1995, s. 934-935
- ↑ SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 623, obr. 1088.
Literatura
- HLAVÁČEK, Luboš. Jindřich Wielgus. Praha: Odeon, 1978. (Umělecké profily).
- VYKOUK, Jaroslav. Skulptury v Kladně. 1. vyd. Kladno: Magistrát města Kladna, 2003. 71 s. ISBN 80-239-3531-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Wielgus na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Wielgus
- Jindřich Wielgus v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Jindřich Wielgus v informačním systému abART
- Jindřich Wielgus v informačním systému Socharstvi.info
- Jindřich Wielgus v informačním systému Sochy a města
- Jindřich Wielgus v informačním systému Vetřelci a volavky
