Jindřich Vodička

Ing. Jindřich Vodička
Jindřich Vodička
Jindřich Vodička
1. ministr práce a sociálních věcí ČR
Ve funkci:
2. července 1992 – 8. listopadu 1997
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Milan Horálek
Nástupce Stanislav Volák
2. ministr vnitra ČR
Ve funkci:
8. listopadu 1997 – 2. ledna 1998
Předseda vlády Václav Klaus
Předchůdce Jan Ruml
Nástupce Cyril Svoboda
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992
Stranická příslušnost
Členství ODS (1991-1998)
US-DEU (1998)
ODS (od 1998)
Narození 22. července 1952 (71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Václava Vodičková
Děti Jindřich, Jan
Alma mater Vys. námořní škola Oděsa
Profese politik
Commons Jindřich Vodička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Vodička (* 22. července 1952 Praha) je český politik za Občanskou demokratickou stranu, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění, v 90. letech poslanec Poslanecké sněmovny, ministr práce a sociálních věcí a poté ministr vnitra ve vládách Václava Klause, později podnikatel a manažer.

Biografie

Roku 1971 absolvoval Českoslovanskou akademii obchodní Dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici.[1] V roce 1977 vystudoval Vysokou námořní školu v Oděse. V letech 1977-1990 pracoval na československých lodích ve funkcích důstojníka a inženýra.[2]

V letech 1990-1992 pracoval ve státní správě.[2] V roce 1991 vstoupil do politické strany ODS a začal působit v politice. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za ODS, respektive za koalici ODS-KDS, do české části Sněmovny národů (volební obvod Středočeský kraj). Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[3][4][5]

V letech 1992-1997 byl v první vládě Václava Klause a druhé vládě Václava Klause Ministrem práce a sociálních věcí ČR. V listopadu 1997 usedl na post Ministra vnitra České republiky poté, co tento post opustil Jan Ruml. V čele rezortu vnitra setrval jen do ledna 1998 a konce Klausovy vlády.[6]

V roce 1998 vystoupil po Sarajevském atentátu z ODS a spoluzakládal Unii svobody (US). Po třech měsících však US opustil a vrátil se do řad ODS. Médiím tehdy oznámil, že minimálně rok nebo dva bude jen řadovým členem ODS.[7] Od roku 1998 pak skutečně nepůsobil ve vrcholné politice a pracoval v soukromém sektoru. Byl jednatelem developerské skupiny Lighthouse.[2] V letech 1999-2011 pracoval ve firmě České přístavy a. s. jako náměstek. V roce 2007 se zmiňuje i coby spolumajitel chystané televizní stanice o zdravotnictví Apatyka. Provozoval rovněž pražskou kliniku Iscare Lighthouse.[8] V srpnu 2012 se objevily informace, že Jindřich Vodička plánuje návrat do vyšších pater politiky a na podzim 2012 se bude ucházet o post předsedy okresní organizace ODS Praha-západ. Jeho domovskou organizací jsou Černošice. Po volbách v roce 2010 a poté, co po skandálech rezignoval Aleš Rádl, se Vodička krátce stal i předsedou černošické ODS.[7]

Reference

  1. ↑ Akademie v Resslově 8 slaví 140. výročí. S. 8. Noviny Prahy 2 [PDF]. Říjen 2012. Roč. 14., čís. 10., s. 8. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Kpt. Ing. Jindřich VODIČKA [online]. old.1000leaders.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-20. 
  3. ↑ Jindřich Vodička [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Členové poslaneckého klubu ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. 
  5. ↑ Volby do Sněmovny národů Federálního shromáždění konané ve dnech 5. - 6.6.1992 na území České republiky [online]. volby.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1522, 1524–1525. 
  7. ↑ a b Vodička chce znovu na kapitánský můstek ODS. Na oblasti [online]. aktualne.centrum.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 
  8. ↑ Bývalý ministr Vodička spouští televizi o zdraví [online]. aktualne.centrum.cz [cit. 2012-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj