Jilmová

Jilmová
Základy domu u hraničního přechodu do Německa
Základy domu u hraničního přechodu do Německa
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Hora Svatého Šebestiána
Okres Chomutov
Kraj Ústecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°31′30″ s. š., 13°12′39″ v. d.
Základní informace
Katastrální území Jilmová (6,97 km²)
Nadmořská výška 800 m n. m.
Jilmová
Jilmová
Další údaje
Zaniklé obce.cz 28
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jilmová (německy Ulmbach[1]) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Nacházela se v těsném sousedství státní hranice s Německem asi 3 km severozápadně od Hory Svatého Šebestiána, ke které v době svého zániku jako místní část patřila. Stála na pravém břehu hraničního potoka Černá a na levém břehu na ni navazovala německá dosud stojící vesnice Satzung. Zanikla v roce 1955 vysídlením. Dosud existuje katastrální území Jilmová s rozlohou 6,97 km².[2] Od července 2012 je místo, kde vesnice stávala, součástí přírodní rezervace Prameniště Chomutovky.

Název

Vesnice byla pojmenována podle porostu jilmů u potoka, nad kterým stála. Vesnice na české straně hranice však byla jen pokračováním německého Satzungu (česky zástava). V historických pramenech se jméno vyskytuje například ve tvarech: Saczung (1606) nebo Ulmbach (1787 a 1846).[3] Český název Jilmová se začal používat až v roce 1952.[4]

Historie

V okolí Jilmové existovaly už ve třináctém století tři archeologicky doložené sklářské hutě. Dvě se nacházely na úbočích Skelného vrchu a třetí bývala na úpatí táhlého návrší asi 800 metrů severovýchodně od vesnice. Vyráběné sklo mělo jemné odstíny zelené a žlutozelené barvy.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1557, kdy Jan z Veitmile propůjčil zdejší hospodu lesníku Kryštofu Wolfovi. Vzhledem k odlehlé poloze s ní Kryštof získal právo vařit pivo, porážet dobytek, péct, provozovat kovárnu, pilu a mlít obilí. K pohonu strojů směl používat vodu z potoka a v lese mohl za poplatek šesti kop grošů pást svůj dobytek. Tato privilegia mu v roce 1583 potvrdil Bohuslav Jáchym z Lobkovic a rozšířil je o povolení zřídit tři domy pro lesní dělníky pracující ve vzdálených částech lesa. Na oplátku musel Wolf v případě potřeby pást deset kusů panského dobytka.[4]

V polovině sedmnáctého století tento statek koupil Jeremiáš Henel (též Hönel nebo Heinl) za 1 600 zlatých. V té době Jilmová patřila k přísečnickému panství a její majitelé měli poskytovat ubytování formanům na cestě z Chomutova do Wolkensteinu. Ondřej Hainl statek, ke kterému patřil mlýn, pila, kovárna, pivovar a chalupy pro čtyři podruhy, roku 1686 prodal městu Chomutov, které jej spravovalo ze svého krásnolipského velkostatku. I přes nevhodné klimatické podmínky se okolo osady provozovalo zemědělství. V malém množství se pěstovaly brambory, tuřín, zelí a oves, ale v některých letech ani tyto odolné plodiny nedozrály, a dokonce se nevyplácel ani chov dobytka.[4]

V roce 1784 ve vsi stálo třináct domů.[4] V osmnáctém století byl u vesnice s častými přestávkami v provozu důl Černý hřebec, ve kterém se těžila nekvalitní železná ruda. V polovině devatenáctého století byl zmiňován také železnorudný Zlatý důl.[5]

V devatenáctém století děti navštěvovaly školu v Pohraniční, ale v zimě učitel třikrát týdně docházel do Jilmové, kde se vyučovalo v běžných domech. V zimních měsících počasí docházku často znemožňovalo (běžné bývaly i čtyřmetrové závěje), a proto obec roku 1877 nechala postavit školní budovu pro jednu třídu. Ostatní služby (pošta, četnická stanice, lékař) byly v Hoře Svatého Šebestiána. V Jilmové fungoval pouze celní úřad II. třídy. Ke vsi patřil ještě Černý mlýn, který stál u potoka asi 500 metrů severně od vesnice a kde v roce 1930 žilo pět obyvatel.[4]

Po druhé světové válce se vesnice v důsledku vysídlení Němců z Československa téměř vylidnila a roku 1955 kvůli vysídlení úředně zanikla. Koncem dvacátého století ze všech budov stála jen bývalá hájenka v havarijním stavu.[4]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 99 obyvatel (z toho 46 mužů), z nichž byl jeden Čechoslovák a 98 Němců. Všichni byli římskými katolíky.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 125 obyvatel: dva Čechoslováky a 123 Němců. S výjimkou pěti evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[7]

Vesnice patřila k farnosti Hora Svatého Šebestiána, kde se na městském hřbitově pohřbívali i zemřelí z Jilmové.

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 166 198 184 175 154 99 125 3
Domy 18 22 21 23 21 21 22 6

Obecní správa a politika

Po zrušení poddanství se Jilmová v roce 1850 stala samostatnou obcí,[4] kterou byla ještě sčítání lidu v roce 1930. Roku 1950 byla uvedena jako osada Hory Svatého Šebestiána[9] a o pět let později úředně zanikla.[10]

Při volbách do obecních zastupitelstev konaných 22. května 1938 v Jilmové žilo 77 voličů. Volby však neproběhly, protože kandidátní listinu podala pouze Sudetoněmecká strana, která se tak automaticky stala vítězem voleb.[11]

Reference

  1. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 16/1952, O změnách úředních názvů míst v roce 1951. [PDF online, cit. 2020-08-29]. Dostupné online.
  2. ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Jilmová [online]. [cit. 2015-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-13. 
  3. ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 444. 
  4. ↑ a b c d e f g h BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl VII. V okolí Hory Sv. Šebestiána, Křimova, Chomutova a na Kadaňsku. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1997. 56 s. Kapitola Jilmová, s. 6–8. 
  5. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 49. 
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208. 
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98. 
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-09-03]. S. 212. Dostupné online. 
  10. ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27., čís. 2, s. 45. ISSN 0231-5076. 
  11. ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 15. ISSN 0231-5076. 

Externí odkazy

Zdroj