Jiří Smrž

Jiří Smrž
Jiří Smrž na koncertě v Brně 10. prosince 2013
Jiří Smrž na koncertě v Brně 10. prosince 2013
Základní informace
Narození 3. května 1954 (69 let)
Písek
Původ Česko
Žánry folk
Povolání hudebník
Aktivní roky počátek 70. let–
Vydavatel Galén
Ocenění Ceny Anděl 2013
Web jirismrz.com
Významný nástroj
kytara
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Smrž (* 3. května 1954 Písek) je český folkový písničkář a básník. Je známý vysoce originálními texty, často s filosofickou nebo duchovní tematikou.[1]

Kariéra

Začínal ve skupině Zvoníci již na počátku 70. let 20. století, pak hrával v duu s Jiřím Kovářem. V 80. letech psal texty pro skupiny Sem tam a Minnesengři (kde působil nejprve jako zvukař, poté byl krátce i členem této skupiny), v roce 2001 vydal první sólovou desku Dědičná krev, na kterou vybral své písně z předchozích zhruba deseti let. Za svou druhou desku, Poslední láska, která vyšla o čtyři roky později,[2] získal Anděla v kategorii Folk & Country. V roce 2013 vydal nové CD Kořeny,[1] taktéž oceněné Andělem.

Je rovněž spoluautorem folkového oratoria Královna severních záseků a autorem básnické sbírky Eurydika v uhelném dole.

V civilu se živí jako dřevorubec.[3]

Dílo

Sólová alba

  • Dědičná krev, 2001, Ji-Ho Music, reedice s bonusy pod jménem Dědičná krev / Atd.., Galén, 2017
  • Poslední láska, 2005, Ji-Ho Music
  • Kořeny, 2013 Galén
  • Nedokončené, 2019 Galén
  • Vojna a mír, 2022 Galén

Hostuje také na albech Petra Lutky Skryté slunce (2012) a Jana Jeřábka Otisky příběhů ze snů (2013).

Bibliografie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b RECENZE: Dělník a básník Jiří Smrž natočil desku, jež zaslouží 100 procent. Českobudějovický deník. 2014-01-22. Dostupné online [cit. 2021-04-06]. 
  2. ↑ HRUBÝ, Tomáš. Jiří Smrž? Deska roku!. FOLKtime - Vaše brána do světa folku [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ KOBLENC, Václav. Jiří Smrž: Nechci psát písně o lásce, ale písně lásky. Deník.cz. 2014-02-16. Dostupné online [cit. 2021-04-06]. 

Externí odkazy

Zdroj