Jiří Cvetler

prof. JUDr. Jiří Cvetler
Narození 4. února 1902
Praha, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. září 1991 (ve věku 89 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání profesor právních dějin
vědecký pracovník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Cvetler (4. února 1902 Praha[1] – 16. září 1991 Brno) byl československý právní historik, papyrolog a slavista. Působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, Právnické fakultě Masarykovy univerzity a ve Slovanském ústavu ČSAV.

Život

Absolvoval vinohradské gymnázium, poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1924 získal doktorát práv. V právní praxi pak působil jako advokát, současně si ale dále rozšiřoval své vědomosti v oboru římského práva, byzantských studií a zejména papyrologie, která se mu stala vědeckým koníčkem.[2] V letech 1931 a 1932 např. studoval u profesora Wengera na filozofické fakultě v Mnichově a u profesora Riccoboneho na právnické fakultě v Římě. V roce 1935 se prací Daneion a zápůjčka v právu ptolemajského Egypta habilitoval na pražské právnické fakultě v oboru římského práva, přičemž již předtím vyučoval i na Státní škole archivní v Praze. Účastnil se mezinárodních papyrologických kongresů a podnikl mnoho studijních cest po Evropě. Byl členem společností Institut du Droit romain v Paříži a Association internationale de papyroloques v Bruselu. Svou pedagogickou činnost musel v období protektorátu utlumit, působil tehdy jako syndik a člen ředitelství společnosti Vacuum Oil Company.[3]

V roce 1946 přešel do Brna, kde na právnické fakultě nastoupil za nacisty zavražděného profesora Vážného. Stal se zde vedoucím ústavu římského práva, opět se zúčastnil několika studijních pobytů a hojně publikoval. Slibná kariéra vysokoškolského pedagoga však byla přerušena zrušením fakulty v roce 1950, přešel pak do Slovanského ústavu ČSAV, kde se věnoval především bulharským dějinám, středověké Byzanci a balkanistice obecně. Publikoval např. práci Český a slovenský podíl na budování bulharského státu nebo se podílel na vydání učebnice Světové dějiny státu a práva ve starověku. Po roce 1963 odešel do důchodu, ale jen na čas, protože po obnovení brněnské právnické fakulty v roce 1969 se na ni vrátil, tentokrát již jako řádný profesor obecných dějin státu a práva a vedoucí katedry dějin státu a práva, pro potřeby výuky zde vydal skripta římského práva. Roku 1971 odešel podruhé do důchodu, ovšem ani pak nepřestal s pedagogickými aktivitami, ještě několik let zůstal externím pracovníkem katedry dějin státu a práva a účastnil se i činnosti kabinetu balkanistiky a hungaristiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.[3] Spolu s Jaromírem Kinclem vydal dva díly učebnice Obecné dějiny státu a práva, věnované starověku a ranému novověku, a v osmdesátých letech se podílel souhrnu bibliografie hungaristky a balkanistiky.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Apolináře na Novém Městě pražském [online]. Archiv hlavního města Prahy [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Jiří Cvetler (1902 – 1991) [online]. Brno: The European Society for History of Law [cit. 2014-08-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Jiří Cvetler (1902 – 1991) [online]. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2015-04-16]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

  • VLČEK, Eduard; SCHELLE, Karel; KNOZ, Tomáš. Život a dílo prof. JUDr. Jiřího Cvetlera. Brno: Masarykova univerzita, 1993. ISBN 80-210-0675-7. 
  • VLČEK, Eduard. Jiří Cvetler – pokračovatel prof. Vážného. In: SCHELLE, Karel. Římské právo a jeho odkaz v současném právu (Sborník z vědecké konference věnované prof. JUDr. Janu Vážnému). Brno: Masarykova univerzita, 1992. ISBN 80-210-0499-1. S. 54–56.
  • HAVLÍKOVÁ, Lubomíra. Recepce byzantských právních památek ve slovanském, zejména velkomoravském prostředí (reflexe v české právní historii). In: Poznávanie kultúrneho dedičstva sv. Cyrila a Metoda, ed. J. Michalov – M. Hetényi – P. Ivanič – Z. Taneski. Nitra: UKF 2007, 54-68. ISBN 978-80-8094-239-7.

Externí odkazy

Zdroj