Jestřábník licholabský

Jak číst taxoboxJestřábník licholabský
alternativní popis obrázku chybí
Jestřábník licholabský (Hieracium pseudalbinum)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Rod jestřábník (Hieracium)
Binomické jméno
Hieracium pseudalbinum
R.Uechtr., 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jestřábník licholabský (Hieracium pseudalbinum) je druh rostliny z čeledi hvězdnicovité. Je to vytrvalá, přímá, žlutě kvetoucí bylina s chudě olistěnou lodyhou a několika listy v přízemní růžici. Pro druh jsou charakteristické zejména přisedlé až mírně objímavé horní lodyžní listy a ochlupení zákrovu, v němž chybějí jednoduché chlupy. V taxonomii jestřábníků je řazen do okruhu Hieracium juranum agg. (H. murorum ≤ H. prenanthoides) a je to jediný zástupce dané skupiny v české flóře. Vyskytuje se jako endemit výhradně v Krkonoších, kde patří mezi velmi vzácné druhy.

Popis

Jestřábník licholabský je vytrvalá, přímá bylina s jednoduchou olistěnou lodyhou, dorůstající výšky 20 až 60 cm. Přízemní růžice se obvykle skládá z 1 až 3 listů, někdy však bývá v době květu již zaschlá. Přízemní listy jsou eliptické, celokrajné nebo s několika drobnými zuby, na vrcholu zaokrouhlené až tupě špičaté, s klínovitou bází. Lodyžních listů bývá 4 až 7 a směrem nahoru se postupně zmenšují. Nejspodnější dva bývají řapíkaté, eliptické, tupě špičaté až špičaté, celokrajné nebo v dolní části s několika drobnými zuby, na bázi klínovité. Střední lodyžní listy jsou zúženou bází přisedlé až mírně objímavé, horní jsou přisedlé širokou bází, kopinaté a celokrajné. Květenství je rozvolněné a skládá se asi ze 2 až 8 (řidčeji i více) středně velkých úborů. Stopky úborů jsou poměrně tenké, hustě pokryté stopkatými žlázkami a hvězdovitými chlupy. Zákrov je válcovitě vejcovitý, tmavě černozelený, asi 9 až 11 mm dlouhý, složený z málo četných, jen nevýrazně se střechovitě kryjících zákrovních listenů. Listeny jsou pokryté stopkatými žlázkami a zejména při okrajích i hvězdovitými chlupy. Jednoduché chlupy chybějí nebo jsou jen ojedinělé. Ligula jazykovitých květů je plochá, až 18 mm dlouhá, na zoubcích s nečetnými krátkými chloupky. Čnělka a bliznová ramena jsou tmavé (okrové s černými šupinkami). Nažky jsou červenohnědé až hnědočerné, 3,8 až 4,1 mm dlouhé.[1]

  • Detail středního lodyžního listu
    Detail středního lodyžního listu
  • Detail úboru
    Detail úboru

Rozšíření

Jestřábník licholabský je endemit Krkonoš. V minulosti byl uváděn z řady lokalit v montánních a subalpínských polohách pohoří včetně některých karových jam. Vyskytoval se na české a v menší míře i na polské straně v nadmořských výškách od 990 do 1300 metrů.[2] V současné době jsou známy pouze tři doložené lokality na české straně.[3][4]

Taxonomie

Druh Hieracium pseudalbinum je dle pojetí použitého v díle Květena České republiky, vycházejícího z koncepce rodu publikované v Zahnových monografiích, řazen do skupiny H. juranum agg. Tato skupina shrnuje taxony morfologicky odpovídající formuli H. murorum ≤ H. prenanthoides.[1] V Zahnově monografii středoevropských jestřábníků z roku 1938 je dále dělena do tří skupin (gregů): H. pseudojuranum, H. hemiplecum a H. jurassicum, přičemž druh H. pseudalbinum je součástí gregu H. jurassicum.[5][6] V roce 2007 byl pro daný taxon publikován (spolu s množstvím dalších nových kombinací v rámci rodu) název Hieracium jurassicum subsp. pseudalbinum,[7] který je používán jako platný název i v některých checklistech světové flóry (např. portál Plants of the World Online).[8]

Rozlišovací znaky

V rámci krkonošské flóry lze jestřábník licholabský nejsnáze zaměnit s jestřábníkem labským (H. albinum), který rovněž náleží mezi velmi vzácné druhy. Pro oba taxony je charakteristická chudě olistěná lodyha s přisedlými horními lodyžními listy a odění zákrovů, v němž chybějí jednoduché chlupy. Lze je odlišit zejména podle počtu a tvaru lodyžních listů. Jestřábník labský mívá obvykle 2 až 3 lodyžní listy a jejich čepel bývá nejširší v dolní třetině. Naproti tomu jestřábník licholabský mívá lodyžních listů více (obvykle 4 až 7) a ty bývají nejširší přibližně v polovině. Ostatní habituelně podobné horské jestřábníky s olistěnou lodyhou (jestřábník Wimmerův, jestřábník sudetský, jestřábník krkonošský) mají jednoduché chlupy na zákrovních listenech. Jestřábník Lachenalův (H. lachenalii) a jestřábník obecný (H. levicaule) postrádají chloupky na vrcholech ligul a nemají střední lodyžní listy přisedlé.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c SLAVÍK, Bohumil (editor); ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1161-7. 
  2. ↑ ŠOUREK, Josef. Květena Krkonoš. Praha: Academia, 1969. 
  3. ↑ HARČARIK, Josef; HORÁKOVÁ, Viera. Flora Corcontica – additamenta III. Opera Corcontica. 2018, čís. 55. Dostupné online. 
  4. ↑ HARČARIK, Josef; HORÁKOVÁ, Viera. Flora Corcontica – additamenta IV. Opera Corcontica. 2019, čís. 56. 
  5. ↑ ASCHERSON, Paul; GRAEBNER, Paul (eds.). Synopsis der Mitteleuropäischen Flora. Zwölfter band.. Berlin: Verlag von Gerbrüder Borntraeger, 1938. (německy) 
  6. ↑ ZAHN, Karl Hermann. Hieracium. Das Pflanzenreich. 1922, čís. 79. 
  7. ↑ WERNER, Greuter; RAAB-STRAUBE, Eckhard Von (eds.). Notulae ad floram euro-mediterraneam pertinentes No. 25. Wildenowia. 2007, čís. 37. 
  8. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj