Jemniště (nový zámek)

Nový zámek Jemniště
zámek Jemniště
zámek Jemniště
Základní informace
Sloh barokní
Architekt František Maxmilián Kaňka
Výstavba 1724–1725
Přestavba 1754
Stavebník František Adam z Trauttmansdorffu
Další majitelé Trauttmansdorffové, Černínové z Chudenic, Rottenhanové, Windischgrätzové, Šternberkové, Mensdorff-Pouilly
Současný majitel Jiří Sternberg
Poloha
Adresa Jemniště 1, Postupice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice 49°44′38″ s. š., 14°47′8″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 36544/2-164 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Web Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barokní zámek Jemniště se nalézá 8 km východně od Benešova u silnice č. 112 spojující Benešov s Vlašimí. Východně od zámku přiléhá k zámeckému parku stejnojmenná vesnice – místní část obce Postupice. Objekt je v soukromých rukou rodiny Šternberků a je zpřístupněn veřejnosti.

Historie

Současný barokní zámek není nejstarším panským sídlem ve vsi Jemniště, která je písemně prvně zmiňovaná v roce 1381[1]. Původním sídlem byla vodní tvrz. Tato tvrz byla koncem 16. století přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek, který po vybudování nového zámku sloužil jako byty zámeckých úředníků. Následně byl barokizován[1].

Roku 1717 koupil zdejší panství hrabě František Adam z Trauttmansdorffu (1679–1762). Nový majitel nechal roku 1724 vybudovat nový barokní zámek podle projektu českého architekta Františka Maxmiliána Kaňky.[2] Roku 1754 zámek vyhořel a byl nově přestavěn a vybaven. Od té doby nenastaly žádné změny a zámek představuje typické zámecké obydlí šlechty z období vrcholného baroka. Po Trauttmansdorffech přešlo panství sňatkem do majetku nejvyššího purkrabího hraběte Rottenhana, který inicioval stavební úpravy zámku a zasloužil se také o rozvoj bavlnářského průmyslu v okolí. Po Rottenhanově smrti vlastnili Jemniště manželé jeho dcer, nejprve hrabě Jan Nepomuk Chotek, poté hrabě Jiří Buquoy. V roce 1836 koupil Jemniště Veriand Windischgrätz.

Šternberkové

Zámek Jemniště, kresba Johanna Venuta z roku 1819

Roku 1868 zakoupil Zdeněk ze Šternberka (1813–1900) z konopišťské větve Sternbergů zámek Jemniště od Windischgrätzů. Už v roce 1841 zakoupil hrad Český Šternberk. Prostředky ke koupi získal z prosperujících uhelných dolů na západočeském panství Radnice, které získal dědictvím po vzdáleném strýci, slavném přírodovědci a spoluzakladateli Vlasteneckého muzea v Čechách (1818, dnešní Národní muzeum) Kašparu Marii ze Šternberka. Zdeňkův mladší syn Filip (1852–1924) zdědil zámek Jemniště a starší syn Alois (1850–1907) hrad Český Šternberk, který však zemřel bezdětný, proto i Český Šternberk přešel na bratra. Filip nechal zámek zrekonstruovat a využíval ho jako své sídlo.[3] U zámku založil přírodně krajinářský park o rozloze 16 hektarů.[4] Zatímco hrad Český Šternberk Filip odkázal synovi Jiřímu, dcery Marie Gabriela (1890–1934) a Terezie (1902–1985) zdědily rovným dílem Jemniště. V roce 1927 se Terezie ("Sita") provdala za hraběte Františka Josefa Mensdorff-Pouilly (1897–1991). Po smrti starší sestry Marie Gabriely v roce 1934 se Terezie stala jedinou majitelkou.[5][4]

Za druhé světové války byla na velkostatek uvalena vnucená správa. V červenci 1943 byl zámek Terezii a jejímu manželovi Františku Josefu Mensdorff-Pouilly zkonfiskován nacisty. Museli ho postoupit Oskarovi Dankovi von Esse (1893–?), vnukovi spoluzakladatele firmy Daněk & Co (pozdější ČKD). Oskar Danek, který se ostentativně hlásil k německé národnosti a kolaboroval s nacisty, Jemniště získal jako náhradu za svůj zámek Tloskov, který byl zabrán pro účely cvičiště zbraní SS.[6] Po válce byl zámek navrácen právoplatným majitelům Terezii a Františkovi. Ovšem počátkem 50. let zámek opět zkonfiskovali komunisti. Bývalí majitelé zámku se přestěhovali na postupickou faru. V 50. letech sídlilo na zámku Muzeum odívání (1953–1961) jako pobočka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, v 60. letech Oblastní muzeum Podblanicka (1962–1974).[7] V roce 1974 proběhla oprava části střech i venkovní fasády a některé další stavební úpravy v hodnotě asi patnáct milionů korun.[8] Od roku 1975 zde byla instalována stálá výstava na téma Československo-sovětského přátelství, politicky podbarvená muzejní instalace se mj. týkala osvobození středních Čech Rudou armádou, rozměrné výstavní panely překrývaly zámecké interiéry.[9] V 80. letech zde byly vystaveny grafické listy, veduty, mapy a plány z dílen amsterodamských nakladatelů 17. století pod názvem Theatrum mundi, většina exponátů pocházela ze sbírek rodiny Lobkowiczů na Mělníce. Příznivce si našla i stálá výstava děl malíře Josefa Lady, která byla umístěna v přízemí.[7]

Po pádu komunismu byl zámek restituován. V roce 1992 se o navrácení zámku přihlásil Jan Bosco Sternberg (1936–2012), manžel Marie Leopoldiny Lobkowiczové (1943–2017), a roku 1995 bylo Sternbergům vyhověno. V současnosti je zámek ve vlastnictví jejich syna Jiřího Sternberga, který je synovcem Zdeňka Sternberga, restituenta a (do jeho smrti) majitele hradu Český Šternberk. Jiří Sternberg se svou ženou, vystudovanou teoložkou Petrou, rozenou Říhovou a dvěma dětmi obývá levé křídlo zámku.[10][11] Zámecké prostory jsou pronajímány pro svatební hostiny a jiné akce.

Důležitá data

letecký pohled
  • 1717 panství zakoupil rod Trauttmansdorffů (František Adam)
  • 1724 počátek výstavby nového zámku
  • 1725 vysvěcení zámecké kaple sv. Josefa
  • 1754 požár
  • 1868 zámek zakoupil rod Sternbergů (Zdeněk)
  • 1943 konfiskace nacistickým režimem bez náhrady
  • zestátnění komunistickým režimem
  • 1995 restituce rodinou Sternbergů (Jan Bosco a jeho syn Jiří)

Park

Za zámkem se nalézá anglický park o výměře 14 ha, který byl založen na počátku 19. století.[12] Roste v něm několik druhů exotických stromů, které jsou označeny tabulkou a popsány. Návštěvníky zaujme mimo jiné metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides), borovice himálajská (Pinus wallichiana), sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) a cedr libanonský (Cedrus libani). V parku se také chovají kakadu molucký (Cacatua moluccensis), lama krotká (Lama glama), osel domácí (Asinus), páv korunkatý (Pavo cristatus), holandské mini kozičky, klokan Bennettův (Wallabia rufogrisea frutica), nosál červený (Nasua nasua) a mýval severní (Procyon lotor).

Zámecká expozice

Návštěvnost zámku[13]
Rok Počet návštěvníků
2015 18 513
2016 19 616
2017 23 044

V rámci prohlídkové trasy lze navštívit 9 sálů a pokojů a nakonec kapli sv. Josefa v přízemí.

Hlavní (velký) sál

Velkou nástropní malbu Shromáždění olympských bohů vytvořil Felix Antonín Scheffler (29. 8. 1701 Mainburg – 10. 1. 1760 Praha) v roce 1754. V rohu je freska signována (Felix Antonius Scheffer pinxit anno 1754).[2] Stejný malíř vyzdobil i stěny místnosti. Severní stěnu zdobí vlevo alegorie Podzimu (s hrozny), uprostřed společně Jaro (s květy) a Léto (s klasy), vpravo Zima. Jižní stěnu zdobí alegorie lidských vlastností, které zastupují bohové a bohyně. Vlevo je Moudrost jako Pallas Athéna, uprostřed společně Píle a Plodnost představovaná Démétér se svou dcerou Persefonou a vpravo Statečnost (Síla) jako bůh války Arés. Na severní stěně je dále Zápas Gigantů (pod vyobrazením Podzimu), Zeus na návštěvě u Lykáóna (pod Zimou), na jižní stěně Deukalión a Pyrrha při stvoření nového lidského pokolení (pod Moudrostí) a konečně Filémón a Baucis hostí Dia a Herma (pod Sílou). Na západní stěně visí portréty manželského páru Karla VI. (1685–1740, římský císař 1711–1740) a Alžběty Kristýny Brunšvicko-Wolfenbüttelské (1691–1750). Na protější stěně visí portrét jejich dcery Marie Terezie (1717–1780) a jejího manžela Františka I. Štěpána Lotrinského (1708–1765, římský císař 1745–1765). Šaty, ve kterých je Marie Terezie vyobrazena údajně vážily 18 kg. Nad krby je zpodobněn erb Trauttmansdorffů. Velká kachlová kamna pocházejí z 18. století.

Zámecká kaple sv. Josefa

Kaple se nachází v jihozápadním křídle zámku. Vysvěcena byla 14. října 1725.[2] Není orientována.

Nad presbytářem upoutá nástropní freska Nanebevstoupení Páně[14][15] a v rozích alegorické postavy kardinálních ctností Moudrosti (Prudentia), Umírněnost (Temperamentia), Spravedlnosti (Iustitia) a Síly (Fortitudo) z roku 1725, které jsou jedinými barokními freskami na zámku, které nebyly zničeny požárem v únoru 1754. Jedná se o dílo Václava Vavřince Reinera (8. 8. 1689 Praha – 9. 10. 1743 Praha).[2] Hlavní oltář pochází z dílny Matyáše Bernarda Brauna (24. 2. 1684, Sautens u Innsbrucku – 15. 2. 1738, Praha-Nové Město). Pod baldachýnem, který je částečně malovaný a představuje excelentní ukázku iluzívní malby, je v upevněna plastická skupina Kalvárie. V horní části uprostřed je ukřižovaný Kristus ve svatozáři, pod ním je vlevo Panna Marie a vpravo sv. Jan Evangelista. Mezi těmito figurami ve střední části oltáře je obraz Panny Marie Pomocné. Boční oltáře jsou zasvěceny sv. Františku z Assisi a sv. Terezii z Ávily, obrazy na nich namaloval malíř pozdního baroka Jan Petr Molitor (1702 Schadeck u Koblenze – 3. 4. 1756 Krakov), žák Václava Vavřince Reinera. Alabastrovou plastiku zbičovaného Ježíše Krista patrně vytvořil Lazar Widman (13. 12. 1697 Plzeň – 29. 1. 1769 Křimice).

Klenbu hlavní lodi pokrývá rokoková freska Nejsvětější Trojice ve slávě uprostřed andělských kůrů z roku 1754, kterou vytvořil Felix Antonín Schefler, autor nástropní fresky v Hlavním sále. Nad triumfálním obloukem je velký trauttmansdorffský erb. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Josefovi a pravý sv. Janu Nepomuckému, který byl v době výstavby kaple papežem Benediktem XIII. svatořečen (19. březen 1729). Ve východní stěně vedle vchodu je za náhrobním kamenem, na kterém je vyobrazen trauttmansdorffský erb a malé srdce, pochováno srdce Františka Adama z Trauttmansdorffu, který nechal zámek ve 20. letech 18. století postavit a který zemřel jako bezdětný.

Další fotografie

  • Skleník jižně od zámku

    Skleník jižně od zámku

  • Hlavní vstup do zámku

    Hlavní vstup do zámku

  • Zámecký park

    Zámecký park

  • Francouzská zahrada na nádvoří

    Francouzská zahrada na nádvoří

  • Benátská kašna před zámkem

    Benátská kašna před zámkem

  • Východní průčelí zámku

    Východní průčelí zámku

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b HOFMANN, Jaroslav. Jemniště - barokní perla. Země světa. 5.4.2023, roč. 22, čís. 4, s. 16–21. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d VLČEK, Pavel. Slavné stavby Františka Maxmiliána Kaňky. Praha: Kotěrovo centrum architektury o.p.s. ve spolupráci s Foibos Books s.r.o., 2016. 139 s. ISBN 978-80-87073-90-2. S. 41–42. 
  3. ↑ JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 106. Dále jen Šternberkové. 
  4. ↑ a b Šternberkové, s. 144
  5. ↑ Historie zámku Jemniště [online]. [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 68. 
  7. ↑ a b ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 177. 
  8. ↑ KRÁLOVÁ, Táňa. Panství zvelebím a předám dál, říká potomek starobylého českého šlechtického rodu Jiří Sternberg [online]. ekonom.cz, 2017-08-03 [cit. 2021-02-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ Metodika tvorby interiérových instalací a reinstalací. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2011. 191 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87104-86-6. S. 38, 49. 
  10. ↑ Šternberkové, s. 118, 198
  11. ↑ Zámek Jemniště [online]. Zámek Jemniště s. r. o. [cit. 2011-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-07. 
  12. ↑ Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 522 s. ISBN 80-85983-55-9. S. 145. 
  13. ↑ Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 9. Dostupné v archivu. 
  14. ↑ Šternberkové, s. 146
  15. ↑ Podle KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas: Střední Čechy. 2. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 246 s. ISBN 80-7316-021-8. S. 146.  je námětem nástropní fresky v presbytáři Zjevení Krista na hoře Tábor

Literatura

  • JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 142–146. 
  • KOCOUREK, Jaroslav. Český atlas: Střední Čechy. 2. vyd. Praha: Freytag & Berndt, 2005. 246 s. ISBN 80-7316-021-8. S. 146–147. 
  • KŘÍŽOVÁ, Sabina. Zámek Jemniště. Praha, 2017 [cit. 2021-02-20]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra občanské výchovy a filosofie. Vedoucí práce Prof. PhDr. Jan Županič, Ph.D.. Dostupné online.
  • WEISS, Petr. Specializované muzejní expozice na zámku Jemniště. Brno, 2006 [cit. 2020-04-13]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Pavel Holman. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj