Jedový prsten

Jedový prsten

Jedový prsten (nebo také prsten s tajnou schránkou) je typ prstenu s dutinou pod ozdobou (tzv. kamejí) nebo uvnitř samotné ozdoby, která mohla být použita k uchování jedu nebo jiné látky;[1] tyto prsteny se staly populárními v západní Evropě během středověku.[2] Jedový prsten sloužil k nenápadnému podání jedu nepříteli do jídla nebo pití. V takových případech byl jed uchováván ve formě prášku nebo tekutiny. V jiných případech byl jedový prsten použit ke spáchání sebevraždy nositelem, aby se vyhnul zajetí nebo mučení.[2] Lidé častěji umírali na sebevraždu než byli otráveni druhými pomocí těchto prstenů.[2] Účel dutiny v prstenu nebyl ale omezen pouze na uchování jedu. Prsteny s těmito schránkami byly používány i dlouho předtím z jiných důvodů – před, během i po vrcholu slávy jedových prstenů.

Jiné názvy a použití

Existovalo mnoho využití těchto prstenů. Velmi oblíbeným účelem bylo uchovávání parfému, speciálních předmětů, talismanů, věcí na památku nebo malých portrétů.[3] Lidé si do nich také schovávali zuby, vlasy a kosti zemřelých, zvláště svatých nebo mučedníků,[4] protože věřili, že je to ochrání a odežene neštěstí.[4] Dokonce se věřilo, že to umožňuje spojení s Bohem. Nošení svatých relikvií mělo přinášet štěstí, zdraví a přízeň Boží.[4] Tyto prsteny byly také známé pod názvy jako medailonové, duté, schránkové či pohřební prsteny.[4]

Obtíže při používání jedového prstenu

Dutina v jedových prstenech byla poměrně malá. Bylo zapotřebí velmi silného a účinného jedu, který by dokázal zabít člověka. Uchovávání věcí v prstenech bylo běžné, ale vytvoření smrtícího jedu v tak malém množství bylo pro většinu lidí náročné.[4] Vzhledem k tomu, že vytvoření takto silného jedu nebylo jednoduché, spekuluje se, že skutečných úmrtí způsobených jedovými prsteny bylo pravděpodobně málo.[2]

Známé oběti

Kartáginský generál Hannibal spáchal sebevraždu, aby se vyhnul zajetí římskými vojáky.[4] Další známou obětí jedového prstenu byl markýz de Condorcet.[2] Svůj život ukončil v zoufalé snaze vyhnout se mnohem horší smrti.

Příběh Lucrezie Borgie

Lucrezia Borgia byla italská šlechtična, o které podle legendy platilo, že měla mimořádný talent na přípravu silných jedů – natolik účinných, že mohla pomocí jedového prstenu odstranit politické protivníky.[4] Tento příběh je však pouze spekulací a nikdy nebyl potvrzen.[5]

Původ jedových prstenů

Podle Marcy Waldieové, která psala o jedových prstenech v článku „A Ring to Die For: Poison Rings Hold Centuries of Secrets“ zveřejněném v říjnu 2001 v časopise Antiques & Collecting Magazine,[4] má tento typ šperku původ ve starověku na Dálném východě a v Indii. Nahrazoval tehdejší zvyk nošení pamětních předmětů a jiných osobních věcí v váčcích zavěšených na krku. Nošení prstenů s dutinou bylo natolik praktické, že se tato móda rozšířila do dalších částí Asie, na Blízký východ a do oblasti Středomoří, než se ve středověku dostala do západní Evropy. V té době už byly tyto prsteny součástí obchodu se svatými relikviemi.

V kultuře

  • V komiksu Asterix v Helvetii použije zkorumpovaný guvernér Varius Flavus jedový prsten k otrávení kvestora, který ho vyšetřuje.
  • V seriálu Prolhané krásky (Pretty Little Liars) na stanici Freeform použije postava označená jako „-A“ jedový prsten k omámení Arii Montgomeryové.
  • V legendárním filmu Casablanca se objeví jedový prsten se skrytým křížem lotrinským.
  • V opeře Trubadúr (Il trovatore) od Giuseppe Verdiho spáchá Lady Leonora sebevraždu vypitím jedu z jedového prstenu, aby zůstala věrná svému milenci.
  • V dětské knize The Haunted Spy od Barbary Ninde Byfield má 400 let starý duch rytíře Sira Rogera de Rudisell jedový prsten, který vypravěč uchovává doma jako vzácnou památku.
  • Kenneth Parcel použije jedový prsten v jedné epizodě seriálu Studio 30 Rock.
  • Sophie Ellis-Bextor použila jedový prsten ve videoklipu ke své písni Murder on the Dancefloor.
  • Použila ho také postava Lady Gagy v klipu Paparazzi.
  • Členové mafie Jingweon jej používají ve hře Yakuza 2, aby neprozradili tajemství.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poison ring na anglické Wikipedii.

  1. ↑ JONES, William. Finger-ring lore. [s.l.]: Chatto & Windus, 1877. 624 s. Dostupné online. S. 443. (anglicky) Google-Books-ID: JkwBAAAAQAAJ. 
  2. ↑ a b c d e Gia. The Murky History of Poison Rings [online]. 2015-10-26 [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Ring | Types, Styles & History. Britannica [online]. [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h WALDIE, Marcy. A Ring to Die For: Poison Rings Hold Centuries of Secrets [online]. EBSCO Host, 2001-10-01 [cit. 2023-08-01]. S. 60–65. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ HIGGS, Levi. The Wild History of Poison Rings. The Daily Beast [online]. 2018-10-13 [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • GANNON, Megan. Is this a murder weapon? Medieval poison ring uncovered in Bulgaria. NBC News [online]. 2013-08-22 [cit. 2025-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj