Jean Gabin

Jean Gabin
Jean Gabin v roce 1958 v roli komisaře Maigreta
Jean Gabin v roce 1958 v roli komisaře Maigreta
Rodné jméno Jean-Alexis Moncorgé
Narození 17. května 1904
9. obvod
Úmrtí 15. listopadu 1976 (ve věku 72 let)
Neuilly-sur-Seine
Místo pohřbení Iroiské moře
Alma mater Lyceum Jansona de Sailly
Aktivní roky 1928–1976
Choť Gaby Basset (1925–1930)
Jeanne Mauchain (1933–1943)
Christiane Fournier (od 1949)
Partner(ka) Marlene Dietrichová
Děti Florence Moncorgé-Gabin
Rodiče Ferdinand Gabin a Madeleine Petit
Příbuzní Jean-Paul Moncorgé-Gabin (vnuk)
Oficiální web www.musee-gabin.com
César
Čestný César (1987)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean Gabin, rodným jménem Jean-Alexis Moncorgé (17. května 1904, Paříž15. listopadu 1976, Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine) byl francouzský divadelní a filmový herec a zpěvák.

Život a kariéra

Mládí

Narodil se v Paříži a vyrůstal ve vesničce Mériel v okrese Seine-et-Oise asi 35 kilometrů od Paříže. Byl synem kabaretních bavičů, matka zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Nejprve pracoval jako dělník a pomocná síla, ale v devatenácti letech vstoupil na přání svého otce do showbusinessu v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergère. Před tím, než odešel sloužit základní vojenskou službu v námořnictvu, pokračoval ve vystupování v rozličných menších rolích.

Po dokončení své vojenské služby v roce 1925 se oženil s herečkou Marie-Louise Bassetovou, jejich bezdětné manželství však trvalo jen čtyři roky. Vrátil do zábavního průmyslu a pracoval pod uměleckým jménem Jean Gabin v téměř v každém z pařížských kabaretů, kromě toho vystupoval i v operetách. Stal se členem souboru, který cestoval po Jižní Americe, a po svém návratu do Francie našel práci v Moulin Rouge. Byl partnerem herečky a tanečnice Mistinguett. Díky svým výkonům se dostával do povědomí lidí, díky čemu se dostavily i lepší divadelní role, které vedly k jeho účinkování nejprve v krátkometrážních němých filmech (od roku 1928). Film ho lákal více než divadelní práce, protože se nerad učil dlouhé texty a před publikem trpěl trémou.[1]

Zvukový film a válka

O dva roky později přešel snadno po příchodu zvukového filmu ke společnosti Pathé Frères, kde natočil film Chacun sa chance. Hrál zde vedlejší role a v následujících čtyřech letech natočil asi tucet filmů. V roce 1933 zemřel jeho otec a Gabin se oženil tanečnicí Jeanne Mauchainovou.

Prvního uznání se mu dostalo až ve filmu Maria Chapdelaine režiséra Juliena Duviviera, se kterým pracoval od roku 1934. Romantický hrdina v jeho podání ve válečném dramatu La Bandera z roku 1936 z něj udělal hlavní hvězdu a následující Duvivierův film Pépé le Moko z roku 1937 mu získal mezinárodní věhlas. V témže roce natočil Jean Renoir svůj významný snímek Velká iluze, protiválečný film, který měl velký komerční úspěch a s příznivými kritikami běžel v New Yorku po šest měsíců.

Byl zahrnut nabídkami z amerického Hollywoodu, nicméně, všechny je odmítal až do příchodu druhé světové války. S postupem německé okupace se přidal k Jeanu Renoirovi a Julienu Duvivierovi ve Spojených státech. Během svého působení v Hollywoodu, začal jeho milostný románek s americkou filmovou herečkou a zpěvačkou německého původu Marlene Dietrichovou. V roce 1943 bylo francouzským soudem zrušeno jeho druhé manželství. Nicméně, jeho filmy natočené v Americe nebyly příliš komerčně úspěšné. Jeho složitá osobnost a příliš velké ego mu v jeho hollywoodské kariéře dost uškodily, když pracoval pro RKO Pictures. Před začátkem jednoho z filmů například požadoval na poslední chvíli, aby Marlene Dietrichová získala jednu z hlavních rolí, což studio odmítlo. Když nechtěl ze svého požadavku slevit, byl vyhozen a filmování bylo zrušeno.

V dubnu 1943 se přidal ke Svobodným Francouzům, francouzským osvobozeneckým silám generála Charlese de Gaulla a po boku západních spojenců pak bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii a byl jedním z těch, kteří osvobodili Paříž. Jako příslušník 2. francouzské tankové divize generála Leclerca a velitel tanku se dostal až k Hitlerovu Orlímu hnízdu v Berchtesgadenu. [2]Na konci války byl vyznamenán Vojenským řádem a francouzským Válečným křížem.

Po druhé světové válce

Muzeum Jeana Gabina v obci Mériel

Po válce musel v jednačtyřiceti letech začínat znovu. Hrál ve dvou filmech s Marlene Dietrichovou, ale jejich vztah již byl u konce. V roce 1949 se po krátké známosti oženil s Christiane Fournierovou, manekýnkou módního domu Lanvin. Měli spolu tři děti: Florence (1949), Valérie (1952) a Mathiase (1955).

V roce 1949 získal hlavní roli ve filmu Reného Clémenta Au-delà des grilles, který byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film. Za roli ve filmu Noc je mým královstvím (1951) získal cenu pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Benátkách.

V roce 1952 si splnil svůj velký sen, když zakoupil v Normandii statek a začal se zde věnovat chovu koní. Začátkem 60. let se jeho statek La Pichonniere stal terčem protestů místních zemědělců. V roce 1976 ho krátce před svou smrtí prodal.

V roce 1954 dosáhl velkého úspěchu ve filmu Nesahejte na prachy režiséra Jacquese Beckera, který sklidil uznání rovněž u filmové kritiky a přinesl mu další ocenění na Benátském festivalu. Následovaly další úspěšné filmy padesátých let, jako Bídníci, Burziáni a především první kriminální filmy s titulní postavou komisaře Maigreta. Také v posledních desetiletích jeho kariéry mu jeho známost a věhlas vylepšily především divácky úspěšné kriminální filmy jako Paša, Sicilský klan, Slunce rošťáků nebo Dva muži ve městě. Zaujal i ve snímcích Tulák Archimedes či v situační komedii Tetovaný, jediném společném filmu s Louisem de Funèsem. Jeho úplně posledním filmem se stala kriminální komedie Svatý rok.

Po dobu své 40 let dlouhé herecké kariéry natočil přibližně stovku filmů. Jako jedna z největších hvězd francouzského filmu byl v roce 1960 jmenován důstojníkem Řádu čestné legie a v roce 1976 mu byla udělena další státní vyznamenání.

15. listopadu 1976 zemřel na leukémii v Americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine. Na své přání byl kremován se všemi vojenskými poctami a jeho popel byl rozprášen do moře. Ve městě Mériel bylo zřízeno Muzeum Jeana Gabina s pamětními exponáty z dob jeho úspěšné filmové kariéry a vojenské slávy.

V roce 1987 mu byl posmrtně udělen Čestný César.

Filmografie (výběr)

  • 1935 : Golgota (Golgotha), režie Julien Duvivier
  • 1935 : Pevnost ztracených (La Bandera), režie Julien Duvivier
  • 1936 : Na dně (Les Bas-fonds), režie Jean Renoir
  • 1937 : Pépé le Moko (Pépé le Moko), režie Julien Duvivier
  • 1937 : Velká iluze (La Grande illusion), režie Jean Renoir
  • 1938 : Člověk bestie (La Bête humaine), režie Jean Renoir
  • 1938 : Nábřeží mlh (Le Quai des brumes), režie Marcel Carné
  • 1939 : Den začíná (Le Jour se lève), režie Marcel Carné
  • 1941 : SOS (Remorques), režie Jean Grémillon
  • 1942 : Přístav lásky (Moontide), režie Archie Mayo a Fritz Lang
  • 1950 : È più facile che un cammello... (È più facile che un cammello...), režie Luigi Zampa
  • 1951 : Noc je mým královstvím (La Nuit est mon royaume), režie Georges Lacombe
  • 1952 : Okamžik pravdy (La Minute de vérité), režie Jean Delannoy
  • 1952 : Radovánky (Le Plaisir), režie Max Ophüls
  • 1954 : Francouzský kankán (French Cancan), režie Jean Renoir
  • 1954 : Nesahejte na prachy (Touchez pas au grisbi), režie Jacques Becker
  • 1955 : Benzin a olej (Gas-Oil), režie Gilles Grangier
  • 1955 : Když je v Paříži noc (Razzia sur la Chnouf), režie Henri Decoin
  • 1955 : Napoléon (Napoléon), režie Sacha Guitry
  • 1956 : Napříč Paříží (La Traversée de Paris), režie Claude Autant-Lara
  • 1956 : Voici le temps des assassins (Voici le temps des assassins), režie Julien Duvivier
  • 1956 : Zločin a trest (Crime et châtiment), režie Georges Lampin
  • 1957 : Le Rouge est mis (Le Rouge est mis), režie Gilles Grangier
  • 1957 : Případ doktora Laurenta (Le Cas du Dr Laurent), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1958 : Bídníci (Les Misérables), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1958 : Burziáni (Les Grandes familles), režie Denys de La Patellière
  • 1958 : Maigret klade past (Maigret tend un piège), režie Jean Delannoy
  • 1958 : Noc a zmatek (Le Désordre et la nuit), režie Gilles Grangier
  • 1958 : V případě neštěstí (En cas de malheur), režie Claude Autant-Lara
  • 1959 : Luční ulice (Rue des Prairies), režie Denys de La Patellière
  • 1959 : Případ komisaře Maigreta (Maigret et l'affaire Saint-Fiacre), režie Jean Delannoy
  • 1959 : Tulák Archimedes (Archimède, le clochard), režie Gilles Grangier
  • 1960 : Stará garda (Les Vieux de la vieille), režie Gilles Grangier
  • 1961 : Le Cave se rebiffe (Le Cave se rebiffe), režie Gilles Grangier
  • 1961 : Le Président (Le Président), režie Henri Verneuil
  • 1962 : Gentleman z Epsomu (Le Gentleman d'Epsom), režie Gilles Grangier
  • 1962 : Opice v zimě (Un singe en hiver), režie Henri Verneuil
  • 1963 : Komisař Maigret zuří (Maigret voit rouge), režie Gilles Grangier
  • 1963 : Melodie podzemí (Mélodie en sous-sol), režie Henri Verneuil
  • 1964 : L'Âge ingrat (L'Âge ingrat), režie Gilles Grangier
  • 1964 : Monsieur (Monsieur), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1965 : Hrom do toho! (Le Tonnerre de Dieu), režie Denys de La Patellière
  • 1966 : Rvačka v Panamě (Du rififi à Paname), režie Denys de La Patellière
  • 1966 : Zahradník z Argenteuil (Le Jardinier d'Argenteuil), režie Jean-Paul Le Chanois
  • 1967 : Slunce rošťáků (Le Soleil des voyous), režie Jean Delannoy
  • 1968 : Paša (Le Pacha), režie Georges Lautner
  • 1968 : Tetovaný (Le Tatoué), režie Denys de La Patellière
  • 1969 : Sicilský klan (Le Clan des Siciliens), režie Georges Lautner
  • 1969 : Ve znamení býka (Sous le signe du taureau), režie Gilles Grangier
  • 1970 : Heroin (La Horse), režie Pierre Granier-Deferre
  • 1971 : Kočka (Le Chat), režie Pierre Granier-Deferre
  • 1972 : Zabiják (Le Tueur), režie Denys de La Patellière
  • 1973 : Dva muži ve městě (Deux hommes dans la ville), režie José Giovanni
  • 1973 : Případ Dominici (L'Affaire Dominici), režie Claude Bernard-Aubert
  • 1974 : Verdikt (Verdict), režie André Cayatte
  • 1976 : Svatý rok (L'Année sainte), režie Jean Girault

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jean Gabin na anglické Wikipedii a Jean Gabin na francouzské Wikipedii.

  1. CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jean Gabin, s. 149–152. 
  2. ŽÁK, Jiří. Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán. Praha: Nakladatelství XYZ s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-254-9. S. 91. 

Externí odkazy

Zdroj