Jean-Antoine Houdon

Jean-Antoine Houdon
Narození 20. března 1741
Versailles
Úmrtí 15. července 1828 (ve věku 87 let)
Paříž
Místo pohřbení Hřbitov Montparnasse
Alma mater Académie royale de peinture et de sculpture
Povolání sochař a medailér
Manžel(ka) Marie-Ange-Cécile Langlois (od 1786)
Děti Sabine Houdon
Claudine Houdon
Příbuzní Josephine Calamatta (vnučka)
Marguerite-Julie-Antoinette Houdon (sestřenice)
Významná díla George Washington
Bust of George Washington
Ocenění Římská cena
rytíř Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Antoine Houdon (25. března 1741 ve Versailles — 15. července 1828 v Paříži) byl francouzský sochař období klasicismu.

Život a dílo

Jean-Antoine Houdon se stal slavným svými četnými sochami a portrétovými bustami v období osvícenství, francouzské revoluce, konzulátu a císařství. Narodil se ve Versailles, kde jeho otec byl školníkem v elitní Královské škole pro šlechtické syny. Již od dětství byl v denním styku s uměním. V 15 letech věku vstoupil do Královské akademie výtvarných umění, kde byl formován tehdy významnými francouzskými sochaři. Jeho profesory byli René-Michel Slodtz (1705-1764) a Jean Baptiste Pigalle (1714-1785). V roce 1761 získal Houdon Římskou cenu a odjel do Říma. Tam na něho zapůsobila hlavně díla renezance a z nich nejvíce tvorba Michelangela. V Římě strávil 10 let a roku 1771 se vrátil do Paříže, kde působil na Královské akademii výtvarných umění a od roku 1778 byl zde profesorem. V roce 1785 za účelem portrétování George Washingtona podnikl tehdy zcela raritní cestu do USA, kde navštívil Mount Vernon a jeho socha Washingtona je dodnes ozdobou Kapitolu v Richmondu. V roce 1786 se oženil a jeho 3 dcerky byly častými modely jeho děl. Po pádu jakobínské diktatury a obnovení činnosti Institutu se stal v roce 1795 jeho členem. Zemřel v Paříži a je pohřben na hřbitově Cimitere de Montparnasse. Jeho díla jsou součástí sbírek i nejslavnějších museí jako v pařížském Louvre, frankfurtském Liebieghausu, v Musée Fabre v Montpellier či v petrohradské Ermitáži. Při svých cestách po Francii, Německu, Itálii či Rusku intenzivně pracoval a jeho odkaz je rozsáhlý. Platil za nejúspěšnějšího sochaře portrétistu své doby. Dovedl totiž vystihnout jemnými tahy obličeje náladu a charakter modelu. Jeho modely byli Denis Diderot, Voltaire, Rousseau, Kateřina II., Moliere, Gluck, Bailly, Ludvík XVI., Thomas Jefferson, Benjamin Franklin, Napoleon a další celebrity své doby.

Externí odkazy

Zdroj