Jaroslav Krejčí

prof. JUDr. Jaroslav Krejčí
2. předseda ústavního soudu
Ve funkci:
10. května 1938 – 1939
Předchůdce Karel Baxa
Nástupce funkce zanikla
13. ministr spravedlnosti Československa
Ve funkci:
1. prosince 1938 – 15. března 1939
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Rudolf Beran
Předchůdce Ladislav Karel Feierabend
Nástupce Jaroslav Stránský
1. ministr spravedlnosti Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
16. března 1939 – 5. května 1945
Prezident Emil Hácha
Předseda vlády Rudolf Beran
Alois Eliáš
Jaroslav Krejčí
Richard Bienert
Předchůdce nikdo (funkce vznikla)
Nástupce nikdo (funkce zanikla)
3. předseda vlády Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
19. ledna 1942 – 19. ledna 1945
Prezident Emil Hácha
Předchůdce Alois Eliáš
Nástupce Richard Bienert
Stranická příslušnost
Členství Strana národní jednoty
Národní souručenství
Narození 27. června 1892
Křemenec na Moravě
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. května 1956 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Jaroslav Krejčí ml.
Alma mater Univerzita Karlova
Commons Jaroslav Krejčí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Krejčí (27. června 1892 Křemenec na Moravě[1] – 18. května 1956 Praha[2]) byl československý právník a politik, druhý předseda československého ústavního soudu a později předseda protektorátní vlády.

Život

Rakousko a první republika

Absolvoval gymnázium v Uherském Hradišti a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde roku 1916 získal titul doktora práv.[2] V letech 1918 až 1920 působil na zemské politické správě v Brně, později jako vrchní odborový rada v prezidiu ministerské rady (úřadu vlády) v Praze. Od roku 1921 až do roku 1938 byl činný jako tajemník ústavního soudu. Roku 1928 se stal členem českého zemského zastupitelstva, roku 1936 zástupcem prezidia ministerské rady v Právní radě.[3]

Téhož roku se stal na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně soukromým docentem pro obor ústavního práva, o dva roky později byl jmenován mimořádným profesorem. Ve své době patřil k nejuznávanějším československým odborníkům na ústavní právo, patřil mezi stoupence brněnské právní školy. Ve svých dílech se zaměřoval na vztahy jednotlivých státních mocí, zvláště reflektoval postavení ústavního soudu, postupně však rezignoval na čistý konstitucionalismus a obhajoval zmocňovací zákony přenášející pravomoci parlamentu na vládu.[3]

Druhá republika a protektorát

Za druhé republiky působil v období od 1. prosince 1938 do 15. března 1939 jako ministr spravedlnosti ve vládě Rudolfa Berana. Současně působil, byť jen krátce, též jako předseda ústavního soudu.[3]

Funkci ministra spravedlnosti zastával i za protektorátu v Beranově druhé vládě a ve vládě Aloise Eliáše (15. března 1939 – 19. ledna 1942). Kromě toho přechodně působil v čele ministerstva zemědělství (1940) a jako místopředseda vlády.

Jaroslav Krejčí jako předseda vlády při projevu z tribuny v Táboře (1942)

V období od 19. ledna 1942 do 19. ledna 1945 působil již jako předseda protektorátní vlády. Zároveň nadále zastával i funkci ministra spravedlnosti. Obdržel protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.[4] Patřil k přátelům prezidenta Emila Háchy, který Krejčího ve své politické závěti z roku 1943 doporučil za svého nástupce v úřadu státního prezidenta Protektorátu Čechy a Morava.

Poválečné období a věznění

Po osvobození Československa byl zatčen. Dne 31. července 1946 Národní soud po tříměsíčním, často dramatickém jednání vynesl rozsudky nad některými členy protektorátní vlády, mimo jiné i nad Jaroslavem Krejčím. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval trest smrti, ale soud mu nakonec vyměřil 25 let vězení za kolaboraci s německými okupanty. Vláda se k rozsudkům vyjádřila 6. srpna 1946, netajila se zklamáním nad nízkými tresty, respektovala však nezávislost Národního soudu a právoplatnost jeho výroku. Na tom se shodl i nekomunistický tisk, KSČ se ale několik týdnů domáhala revize rozsudku a požadovala tvrdší tresty. Zbytek života strávil ve vězeních v Praze, Plzni, na Mírově a v Leopoldově, odkud byl v roce 1956 převezen v důsledku zhoršení zdravotního stavu do vězeňské nemocnice Praha-Pankrác, kde zemřel.[2]

Urna s popelem byla nejprve u jeho manželky (Krejčí se oženil 1915 s Zdenkou Dudovou a měli spolu jednoho syna Jaroslava (1916–2014), který se jako sociální demokrat účastnil protinacistického odboje s vědomím otce[3]) a po její smrti 9. dubna 1976 byl jeho popel spolu s jejím rozptýlen na Vinohradském hřbitově v Praze.

Zajímavost

Jaroslav Krejčí před druhou světovou válkou zakoupil pro své rodiče jednoposchoďovou cihlovou vilu v Lomené ulici ve vesnici Ládví u Prahy. V roce 1946 po vynesení rozsudku vila propadla státu. Ministerstvo vnitra ji od padesátých let využívala jako jeden z konspiračních objektů a např. od března do července 1966 se ve vile tajně ukrýval Ernesto Che Guevara.[5][6]

Odraz v kultuře

V počítačové hře Hearts of Iron IV je Jaroslav Krejčí vůdcem fašistické strany.[7]

Dílo

Jako monografie vydal:

  • Moc nařizovací a její meze (1923)
  • Delegace zákonodárné moci v moderní demokracii (1924)
  • Promulgace zákonů, její vztah k sankci, publikaci a soudcovském zkoumání zákonů (1926)
  • Nařízení contra legem (1927)
  • Právní povaha podpisu presidenta republiky na zákonech (1927)
  • Základní práva občanská a rovnost před zákonem (1929)
  • Zásada právnosti státních funkcí a zásada zákonnosti správy (1931)
  • Principy soudcovského zkoumání zákonů v právu československém (1932)
  • Zpětná působnost zákonů z hlediska práva ústavního (1934)
  • Problém právního postavení hlavy státu v demokracii (1935)
  • právně teoretická studie Právní jevy v čase (1937)
  • O tak zvané sanaci vadných právních aktů (1937)
  • Zmocňovací zákon a ústavní soud (1939)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. Moravský zemský archiv Brno [cit. 2015-04-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c KOUDELKA, Zdeněk. Jaroslav Krejčí. Protektorátní premiér a předseda Ústavního soudu. Praha: Nakladatelství Leges, 2021. 146 s. ISBN 978-80-7502-475-6. 
  3. ↑ a b c d OSTERKAMP, Jana. Jaroslav Krejčí. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 433–434.
  4. ↑ CHARVÁT, Marek. Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou („Svatováclavská orlice“) [online]. Warcross.cz, February 2012--02 [cit. 2015-04-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dr. Ernesto Rafael (Che) Guevara de la Serna [1928–1967]. Prostor – architektura, interiér, design [online]. 2021-09-19 [cit. 2024-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. ↑ EICHLER, Pavel. Che Guevara se skrýval s milenkou v domě u Prahy. iDNES.cz [online]. 2010-01-21 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Czechoslovakia [online]. Paradox Wikis [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 

Literatura

  • JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha: Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6. 
  • KOUDELKA, Zdeněk. Jaroslav Krejčí. Protektorátní premiér a předseda Ústavního soudu. Praha: Nakladatelství Leges, 2021. 146 s. ISBN 978-80-7502-475-6. 
  • KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Jaroslav Krejčí, s. 97–98. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj