Jaroslav Šedivý
| PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc. | |
|---|---|
 | |
| Místopředseda druhé vlády V. Klause a vlády J. Tošovského | |
|
Ve funkci: 8. listopadu 1997 – 22. července 1998 | |
| 2. ministr zahraničních věcí ČR | |
|
Ve funkci: 8. listopadu 1997 – 22. července 1998 | |
| Předseda vlády |
Václav Klaus Josef Tošovský |
| Předchůdce | Josef Zieleniec |
| Nástupce | Jan Kavan |
| Velvyslanec ČSFR / 1. velvyslanec ČR ve Francii | |
|
Ve funkci: 29. června 1990 – prosinec 1994 | |
| Předchůdce | Peter Colotka |
| Nástupce | Petr Lom |
| Velvyslanec ČR v Belgii a Lucembursku | |
|
Ve funkci: prosinec 1995 – 1997 | |
| Předchůdce | Karel Lukáš |
| Nástupce | Kateřina Lukešová |
| Velvyslanec ČR ve Švýcarsku | |
|
Ve funkci: 1999 – 2002 | |
| Předchůdce | Richard Belcredi |
| Nástupce | Josef Kreuter |
| Narození |
12. listopadu 1929 Praha  Československo
|
| Úmrtí | 27. ledna 2023 (ve věku 93 let) |
| Choť | Marie Šedivá |
| Děti |
Jiří Šedivý dcera Hana |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
| Profese | politik, diplomat, spisovatel, historik, publicista, velvyslanec a ministr zahraničí |
| Ocenění |
medaile Za zásluhy  II. stupeň (2005) |
| Commons | Jaroslav Šedivý |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Šedivý (12. listopadu 1929 Praha – 27. ledna 2023[1]) byl český historik, politik, ministr zahraničních věcí a velvyslanec.
Život
Od 2. ledna 1948 byl členem KSČ.[2] V roce 1952 vystudoval historii a slavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1961 získal doktorát.
Od roku 1952 vykonával základní vojenskou službu, první rok v poddůstojnické škole u 2. dělostřeleckého pluku v Plzni, druhým rokem byl rozkazem ze dne 15. října 1953 přeložen do Prahy k 70. pěšímu praporu jako překladatel do ruštiny pro sovětského poradce ve Vojenské kontrarozvědce, která byla součástí Státní bezpečnosti.[3] Výzvu ke vstupu do služebního poměru ve Vojenské kontrarozvědce v roce 1954 odmítl.[4] Pracoval ve Slovanském ústavu Akademie věd v Praze, od roku 1957 poté jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie. Po invazi do Československa byl v roce 1970 na 6 měsíců vězněn. Po propuštění pracoval např. jako lesní dělník, řidič a čistič oken.
Za socialismu publikoval pod cizími jmény – např. pro knihu Pokořená revoluce propůjčila jméno Yvette Heřtová, pro knihu Metternich kontra Napoleon Jan Halada.
V roce 1989 byl přijat do Prognostického ústavu Akademie věd. Stal se poradcem tehdejšího ministra zahraničí Dienstbiera.[5] V červnu 1990 byl jmenován velvyslancem ČSFR ve Francii. Byl také velvyslancem v Belgii a Lucembursku. V letech 1997–1998 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V Míčovně pražského hradu obdržel 7. března 1998 „Čestnou medaili T. G. Masaryka“, kterou mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí. V letech 1999–2002 byl velvyslancem ve Švýcarsku.
Václav Klaus jej 28. října 2005 vyznamenal Medailí Za zásluhy II. stupně.[6]Mirek Topolánek jako premiér v demisi vyznamenal v dubnu 2009 Jaroslava Šedivého Medailí Karla Kramáře.[7]
Byl ženatý s Marií Šedivou, s níž měl syna Jiřího a dceru Hanu.
Publikace
- Pokořená revoluce. Praha: Mladá fronta, 1977. 193 s. 2. vyd. Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2. (U prvního vydání knihy byla uvedena jako autorka Yvette Heřtová, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
- Metternich kontra Napoleon. Praha: Panorama, 1985. 241 s. 4. vyd. Praha: Volvox Globator, 2005. 205 s. ISBN 80-7207-564-0. (U prvních dvou vydání knihy uveden jako autor Jan Halada, ale ve skutečnosti byl autorem Jaroslav Šedivý.)
- Černínský palác v roce nula: (ze zákulisí polistopadové zahraniční politiky). Praha: Ivo Železný, 1997. 164 s. ISBN 80-237-3492-X.
- Děkabristé: anatomie nezdařeného převratu. Praha: Volvox Globator, 2000. 188 s. ISBN 80-7207-336-2.
- Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990–1994: (Praha – Paříž v zahraniční politice). Praha: Mladá fronta, 2008. 268 s. ISBN 978-80-204-1716-9.
- Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. Praha: Volvox Globator, 1999. 183 s. ISBN 80-7207-217-X. 2. vyd. Praha: Volvox Globator, 2008. 183 s. ISBN 978-80-7207-672-7.
- Diplomacie je uměním kompromisu: cesta do NATO, do EU a další příběhy: 1995–2002. Praha: Mladá fronta, 2009. 277 s. ISBN 978-80-204-2015-2.
- Jaroslav Šedivý: mé putování zmateným stoletím. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 378 s. ISBN 978-80-7422-188-0.
- Osudné spojenectví: Praha a Moskva, 1920–1948. Praha: Mladá fronta, 2015. 288 s. ISBN 978-80-204-3823-2.
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel Jaroslav Šedivý, bývalý ministr zahraničí a přítel Milana Kundery. Bylo mu 93 let. Lidovky.cz [online]. 2023-01-30 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ ZÍDEK, Petr. LN: Exministr přiznal, že byl u StB. Lidovky.cz [online]. 2007-07-02 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Bývalý ministr Šedivý přiznal, že pracoval pro StB
- ↑ ŠEDIVÝ, Jaroslav. Mé putování zmateným stoletím. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2012. 352 s. ISBN 978-80-7422-188-0, ISBN 80-7422-188-1. OCLC 853288293 S. 72.
- ↑ STRATILÍK, Ondřej. Sověti tu měli jaderné střely. Byl to pro nás šok, říká Šedivý. Lidovky.cz [online]. 2011-07-06 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Seznam vyznamenaných
- ↑ Topolánek dal medaili Havlovi. Za to, že přivedl Česko do NATO. iDNES.cz [online]. 2009-04-16 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šedivý na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šedivý
- Osobnosti na ČT24: „Nebyl jsem člověk do politiky,“ říká historik Jaroslav Šedivý – možnost on-line přehrání, 2. 4. 2009
- Jaroslav Šedivý, historik, myč oken a diplomat – pořad Osudy na ČRo3 Vltava (audio)
