Jarmila Veselá (právnička)

doc. JUDr. Jarmila Veselá
Narození 29. listopadu 1899
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. ledna 1972 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Povolání právnička, docentka a advokátka
Zaměstnavatel Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jarmila Veselá (29. listopadu 1899 Praha – 2. ledna 1972 Praha) byla česká právnička zabývající se trestním právem, první docentka na právnické fakultě University Karlovy v Praze.

Život

Vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy a 2. června 1923 byla promována doktorkou práv jako jedna z prvních žen v Československu (úplně první byla Anděla Kozáková-Jírová).[1] Poté byla postupně praktikantkou u pražského okresního trestního soudu pro přestupky a konceptní silou u ministerstva spravedlnosti, aby se roku 1926 stala pod vedením profesora Miřičky asistentkou nově zřízeného Kriminologického ústavu právnické fakulty. Zde se zabývala písmoznalectvím a spolupracovala mj. s tehdejším docentem Vladimírem Solnařem. V oboru československého práva a řízení trestního se habilitovala již o dva roky později, čímž se stala první docentkou na pražské právnické fakultě. Byla též členkou Československé společnosti pro právo trestní a redaktorkou jejího věstníku.[2]

Postupně se kromě dosavadních obvyklých kriminologických studií a analýz začala zaměřovat na eugeniku, zkoumala dědičné předpoklady pro trestnou činnost, přičemž vyjádřila jisté sympatie pro závěry tehdejší vědy v nacistickém Německu.[1] Koncem třicátých let také vydala studii, v níž s ohledem na dosavadní poznatky o „dědičném zatížení zločinců“ provedla srovnání právní úpravy sterilizace v různých státech a uvažovala o přenesení především německých zkušeností do československého práva.[2] Během protektorátního období, kdy byly české vysoké školy uzavřeny, se stala nejdříve vedoucí kriminálně-biologického oddělení České eugenické společnosti, jejíž členkou už před válkou byla, a po roce 1942 asistentkou v Kriminologickém ústavu právnické fakulty Německé univerzity. Po porážce Německa byla vyšetřována fakultní disciplinární komisí, obvinění z kolaborace byla zproštěna, ale k výuce a vědecké činnosti se již vrátit nemohla.[1]

Dílo

  • Význam pohnutky a smýšlení pro třídění trestných činů a trestů (1928)
  • Obviněný jako předmět trestního řízení a psychologické methody zjišťování skutkových okolností (1928)
  • Lhůty v trestním řízení (1933)
  • Československé trestní zákony platné v zemi České a Moravskoslezské. Komentář (1935)
  • O výkladu trestních zákonů (1937)
  • O hospodářském vyzvědačství (1937)
  • Třaskaviny (1938)
  • Sterilisace: problém populační, sociální a kriminální politiky (1938)
  • Německé trestní řízení (1939)
  • Trestní právo německé všeobecně platné na území Protektorátu Čechy-Morava (1939)

Reference

  1. ↑ a b c CAJTHAML, Petr. Jarmila Veselá – první docentka Právnické fakulty UK. iForum [online]. 2013-11-18 [cit. 2016-02-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b FENYK, Jaroslav. Jarmila Veselá. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 401–402.

Externí odkazy

Zdroj