Jan Vít (voják)

Jan Vít
Narození 20. června 1897
Přerov V-Dluhonice
Úmrtí 1. června 1943 (ve věku 45 let)
Věznice Plötzensee
Příčina úmrtí poprava
Národnost česká
Povolání důstojník československé armády
Znám jako protinacistický odbojář
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vít (20. června 1897 Dluhonice – 1. června 1943 Berlín- Plötzensee)[1][2] byl československý legionář, štábní kapitán československé armády, podplukovník československé armády in memoriam, za Protektorátu Čechy a Morava člen protiněmecké ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa, popravený nacisty.[3]

Život

Jeho otec byl řídící učitel v Dluhonicích. Absolvoval přerovské gymnázium a zemedělskou školu. Během 1. světové války byl povolán do rakousko-uherské armády a vyslán na ruskou frontu. Dne 20. srpna 1916 byl zajat. Vstoupil do československých legií v Rusku a byl převelen k 21 střeleckého pluku československých legií ve Francii.[3] Za první republiky se zúčastnil vojenského střetnutí Československa a Polska o Těšínsko v roce 1919, tzv. sedmidenní války. Působil ve vojenských posádkách ve Znojmě a v Žilině. Byl jmenován do hodnosti štábního kapitána. Ke dni 15. září 1931 byl převelen k 47. pěšímu pluku v Mladé Boleslavi.

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska se stal členem okresního velitelství Obrany národa v Mladé Boleslavi (byl zpravodajským důstojníkem a styčným důstojníkem s krajským velitelstvím). Dne 6. února 1940 byl zatčen a dne 5. března 1943 byl odsouzen k trestu smrti. Dne 1. června 1943 byl v Berlíně, Plötzensee popraven gilotinou.[1][2][3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Person - Gedenkstätte Plötzensee. www.gedenkstaette-ploetzensee.de [online]. [cit. 2023-08-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JUŘENA, Jan. Osudy tří boleslavských hrdinů. Legionářský směr. Roč. 2015, čís. 1, s. 9. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj