Jan Nepomuk Řehák

J.M. can.
Msgre. ThDr. Jan Nepomuk Řehák
prelát
Generální vikář litoměřické diecéze
Jan Nepomuk Řehák na rytině od Josefa Mukařovského v roce 1887
Jan Nepomuk Řehák
na rytině od Josefa Mukařovského
v roce 1887
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Předchůdce Josef Ackermann
Nástupce František Demel
Znak Znak
Osobní údaje
Datum narození 8. května 1811
Místo narození Mnichovo Hradiště, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 18. května 1901
(ve věku 90 let)
Místo úmrtí Litoměřice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost česká
Příbuzní Josef Řehák[1] (sourozenec)
Povolání římskokatolický duchovní
Řády a ocenění Řád Františka Josefa
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk Řehák, něm. Joan. Ržehak (8. května 1811 Mnichovo Hradiště[2]18. května 1901 Litoměřice[3]), byl český římskokatolický duchovní a sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.

Život

Jan Nepomuk Řehák pochází z Mnichova Hradiště, kde se v roce 1811 narodil. Na kněze byl vysvěcen 4. srpna 1834. Byl znám svou obsáhlou znalostí teologie a kanonického práva. V roce 1841 byl ustanoven městským děkanem v Litoměřicích, a v roce 1855 jmenován čestným kanovníkem litoměřické kapituly. V roce 1860 došlo ke změně a stal se sídelním kanovníkem schleinitziánským. Jako sídelní kanovník byl v roce 1868 jmenován, na základě naplnění ustanovení Tridentského koncilu, historicky prvním kanovníkem-teologem[4] litoměřické kapituly v této funkci. V roce 1879 se stal děkanem kapituly, předseda konzistoře a generálním vikářem litoměřické diecéze. Byl papežem oceněn titulem papežský prelát a posléze apoštolský protonotář. Biskup pak ocenil jeho zásluhy titulem senior diecéze a emeritní generální vikář. Státní úřady ocenily jeho činnost jmenováním rytířem rakouského řádu císaře Františka Josefa. Ač ve vysokých funkcích, choval se tiše a ušlechtile; známý byl láskou k české vlasti, nicméně nestranil českému živlu, ale ctěn byl od německy i česky mluvících obyvatel litoměřické diecéze.

Odkazy

Reference

  1. Národní listy. Praha. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Litoměřice-Rybáře
  4. Tridentský koncil, ses. 5, cap. 1 de ref

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj