Jan Nepomucký (architekt)

Ing. arch. Jan Nepomucký
Narození 22. dubna 1895
Okrouhličtí Dvořáci
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. září 1948 (ve věku 53 let)
Mladá Boleslav
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Povolání architekt, akademický malíř, básník a malíř
Znám jako architekt, malíř, básník, učitel
Děti Marta Hrdličková-Nepomucká
Jan Nepomucký
Podpis Jan Nepomucký – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomucký (22. dubna 1895 Okrouhličtí Dvořáci – 14. září 1948 Mladá Boleslav) byl český architekt, malíř, básník, učitel, průkopník reforem na průmyslových stavebních školách.

Vzdělání

Narodil se jako jediné dítě Terezie a Františka Nepomuckých.[1] Otec byl úředníkem Rakouské severozápadní dráhy, a tak se rodina často stěhovala. Studoval nejprve na reálce v Kutné Hoře, a již jako primán bydlel v podnájmu. Maturoval na reálce v Nymburce, kam byl jeho otec přeložen.

V letech 1914–1920 vystudoval Vysoké učení technické v Praze, obor Architektura a pozemní stavitelství. Byl výborným studentem a již záhy projevoval velké nadání a lásku k výtvarnému umění. Obrazy olejovými barvami maloval již v patnácti letech. Studiu malby se věnoval u profesorů Oldřicha Blažíčka, Jana Preislera, Adolfa Liebschera.[2] Současně s ukončením studia na ČVUT absolvoval také malířskou akademii a získal titul Akademický malíř. Podnikl cesty po Evropě (Mnichov, Paříž, Řím, Florencie,..) a Malé Asii, za účelem výuky žáků a poznání historické architektury i moderních staveb.[3]

Kariéra

Po ukončení studií nastoupil do praxe k firmě K. Hannauer v Nuslích, kde pracoval v letech 1920–1923. Z praxe byl povolán na místo asistenta na Vysoké učení technické do Ústavu ornamentiky a stavební dekorace a do Ústavu architektoniky vnitřního zařízení budov, kde působil v letech 1923–1928. Od 14. září 1928 byl profesorem stavitelství na Vyšší zemské průmyslové školy v Mladé Boleslavi a od roku 1935 byl jednatelem zájmového sdružení architektů.[4] Od roku 1939 působil jako přednosta stavebního odboru v Mladé Boleslavi, kde zavedl praktické školení žáků a modelování, což se později rozšířilo na všechny stavební průmyslové školy.

V architektonické tvorbě se věnoval především tvorbě interiérů. Navrhl řadu interiérů firem, např. pro firmu Slaba-Hosch v Praze na Příkopech (1926). Spolu s Václavem Barešem a Semerádem předložili v roce 1935 soutěžní návrh na sokolovnu v Domažlicích.[5]

Ve 30. letech se věnoval průzkumu památek, např. dvou domů na Staroměstském náměstí v Praze. Stal se průkopníkem metodiky stavebně-historického výzkumu, jeho metody předběhly dobu a používaly se ještě po druhé světové válce (viz Průzkumy památek 1/2001, ročník 11, profesor Škabrada[6]). Podílel se na složitém projektu zahradní čtvrti Barrandov.

Učitel na Zemské průmyslové škole v Mladé Boleslavi

V roce 1928 nastoupil jako profesor stavebního oboru na Vyšší zemskou průmyslovou školu v Mladé Boleslavi, právě nově vybudovanou v konstruktivistickém slohu dle návrhu architekta Jiřího Krohy.[7] Zde se stal průkopníkem reforem v průmyslových školách stavebních, iniciátorem při vytváření nového typu průmyslové stavební školy, spojení teorie s praxí.[8] Novinka byla zavedena do všech škol. V roce 1942 zde zřídil oddělení dopravního stavitelství a abiturienský kurz, který zachránil mnoho studentů od nasazení na práce v Říši.[8]

Profesorský sbor průmyslové školy měl vysokou úroveň, působili zde např. akademičtí malíři profesor Jaroslav Mašek a profesor inženýr Koutný, Dr. Ing. Klik a architekt Osvald Döbert. Po válce škola pomáhala při výstavbě válkou zničené obce Jiřice u Benátek nad Jizerou. Jan Nepomucký byl jmenován přednostou stavebního odboru školy a odborným inspektorem průmyslových stavebních škol v Čechách.[5] Externě přednášel na ČVUT. Měl rád své žáky a dával jim základy profesních dovedností.[8]

Kulturní život

Jan Nepomucký se účastnil kulturního života ve městě a usiloval o stavební rozvoj Mladé Boleslavi jako člen stavebního odboru města.[5] Došlo k založení nové obytné čtvrti na Dubcích, město se rozšiřovalo směrem ke Kosmonosům, pokračovalo dláždění ulic a vybudování kanalizace. Byl otevřen Studentský domov, upraven park Výstaviště, došlo k opravě staré radnice a obnově fresek na její fasádě. Jan Nepomucký pořádal výstavy obrazů a pomáhal při výtvarných akcích města. Zhotovil například pamětní knihu města s obrázky mnoha vesnic okresu pro prezidenta Edvarda Beneše, který navštívil město 8. října 1946.[8]

Výtvarná tvorba

Jan Nepomucký nikdy nepřestal malovat, svůj ateliér měl ve škole. Byl malířem hlavně krajin se sugestivní náladovostí, pro niž se inspiroval básnickým vztahem k přírodě.[9] V řadě obrazů Jana Nepomuckého je vidět vliv Oldřicha Blažíčka v opravdovosti podání krajiny, byť se svým vlastním rukopisem. Navázal též na filozofickou symboliku a poetismus Jana Preislera. Obsah obrazů Jan Nepomucký pojednával formou moderního realismu vytříbenou technikou. Průběžně si studijně ověřil i jiné formy malby, které připomínají například Otakara Kubína, Vincenta Beneše, Jana Trampotu nebo Paula Cézanna. Do dalších vývojových fází modernismu 30. let 20. století nevstoupil. Naopak, v obrazech jemu blízkých rurálních motivů nachází těžiště své výtvarné práce a zůstává ve svém osobitém stylu, ve kterém prohlubuje prvek světla a barevného kontrastu.[3] Nelze pominout, že účin jeho obrazů výrazně provází prvek poetismu v celém výtvarném díle, ale především v dlouhé řadě akvarelů.[10] Své obrazy vystavoval v Chrudimi, v Praze, v Nové Pace, v Benátkách nad Jizerou a v Mladé Boleslavi.[2] Jeho práce (oleje, akvarely, kresby) jsou v současnosti (2025) u soukromých sběratelů a rodiny.

Poezie

V pozdějších letech se začal Jan Nepomucký věnovat také poezii, kterou měl velmi rád. K jeho nejmilejším básníkům patřil František Halas. Sám začal psát verše až ve zralém věku pro uklidnění duše a potěchu srdce ve zlých časech. V poezii vyzdvihoval význam bohatého, rozmanitého a krásného českého jazyka. Posmrtně byly vydány jeho básnické sbírky Vodou omleté kamínky (2002) a později doplněné vydání o nově nalezené lyrické básně z rané tvorby pod názvem Neomleté kamínky a Vodou omleté kamínky[8] v roce 2022.

Rodina

V roce 1932 se oženil s Martou Kaprálkovou, dcerou statkáře v Sušně u Mladé Boleslavi.[1] Jeho rodiče se v důchodu přestěhovali za synem z Nymburka do Mladé Boleslavi. V roce 1935 se mu narodila dcera Marta Jana Milena (provdána Hrdličková) a v roce 1941 syn Jan.[1]

Dne 14. září 1948, přesně na den 20 let po nástupu do mladoboleslavské průmyslové školy, tam náhle zemřel uprostřed práce na infarkt myokardu.[1]

Galerie

  • Cařihrad (kolorovaná kresba)
    Cařihrad (kolorovaná kresba)
  • Boží oko (akvarel)
    Boží oko (akvarel)
  • Smíšený les u Sušna (olej na plátně)
    Smíšený les u Sušna (olej na plátně)
  • Na spravedlnosti (olej na plátně)
    Na spravedlnosti (olej na plátně)
  • Na okraji města (olej na kartonu)
    Na okraji města (olej na kartonu)
  • Michalovická putna (akvarel)
    Michalovická putna (akvarel)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d HRDLIČKOVÁ-NEPOMUCKÁ, Marta. Vzpomínky - vodou omleté kamínky. 1. vyd. Mladá Boleslav: Marta Hrdličková-Nepomucká, 2020. 134 s. ISBN 978-80-270-8072-4. S. 78-85. 
  2. ↑ a b TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců II. - L-Ž. 3. vyd. Praha: Tvar, 1950. 784 s. 
  3. ↑ a b HRDLIČKOVÁ-NEPOMUCKÁ, Marta. Akademický malíř Ing. arch. Jan Nepomucký výběr z díla. 2. vyd. Mladá Boleslav: Marta Hrdličková-Nepomucká, 2022. 25 s. ISBN 978-80-11-01982-2. 
  4. ↑ VIK, Karel. Mladá Boleslav, Lysá nad Labem, Nové Benátky. 24. svazek ed. Národohospodářská propagace Čech a Moravy. Řada A. vyd. Brno: Národohospodářská propagace Čech a Moravy, 1941. S. 6. 
  5. ↑ a b c VLČEK, Karel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1. vyd. [s.l.]: Academia, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8. 
  6. ↑ ŠKABRADA, Jiří. Příspěvek k poznání počátků současné legendy grafického výstupu stavebněhistorických průzkumů. Průzkumy památek 11/2004. 2004, roč. 11, čís. 1, s. 188-192. 
  7. ↑ BENEŠ, Luděk. Osobnosti Mladoboleslavska. 1. vyd. Mladá Boleslav: Muzeum Mladoboleslavska, 2009. 259 s. ISBN 9788025467749. S. 148. 
  8. ↑ a b c d e NEPOMUCKÝ, Jan. Neomleté kamínky a Vodou omleté kamínky. 1. vyd. Mladá Boleslav: Marta Hrdličková-Nepomucká, 2022. 95 s. ISBN 978-80-11-01983-9. 
  9. ↑ HERČÍK, Karel. Malíři Mladoboleslavska. 1. vyd. Mladá Boleslav: Město Mladá Boleslav, 2007. 174 s. ISBN 978-80-254-1718-8. S. 154. 
  10. ↑ HALÍŘ, Zdeněk. Akademický malíř Jan Nepomucký pohledem malíře Zdeňka Halíře. Boleslavan. 2018-09, s. 15. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Nepomucký na Wikimedia Commons

Zdroj