Jan Michael Brüderle

Jan Michael Brüderle
Narození kolem roku 1700 (?)
? Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Úmrtí 22. května 1740
Praha
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Povolání sochař, řezbář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Nanebevzetí Panny Marie z kašny v Loretě (originál), Lapidárium Národního muzea Praha

Jan Michael Brüderle, také Johann Michael Brüderle, Jan Michal Biedrle či Bidrle (kolem 1700 (?), † 22. května 1740 Praha), byl pražský sochař a řezbář, činný v období pozdního baroka a rokoka.

Život a dílo

O Brüderleho původu a vyučení zatím není nic známo. Neví se, odkud a kdy přesně během 20.–30. let 18. století přišel do Prahy. V. V. Štech a Oldřich J. Blažíček jej podle stylizace soch považovali za žáka Ondřeje Filipa Quitainera[1]. Quitainer zemřel roku 1729, Brüderle by tedy jako jeho učedník musel nastoupit o pět let dříve a jako tovaryš by potřeboval minimálně jeden rok, než by mu bylo povoleno přijímat samostatné zakázky, v případě Lorety nanejvýš prestižní.

Pracoval postupně na třech zakázkách, na výzdobě postranních oltářů svatého Jana Nepomuckého a Svaté rodiny v kostele sv. Tomáše na Malé Straně (ty bývají datovány kolem roku 1725) a v Loretě na Hradčanech. V kostele Narození Páně v Loretě vytvořil figury andělů na protějškové oltáře sv. Agáty a sv. Apolónie. V nádvoří Lorety vytesal na dvě kašny dvě monumentální pískovcová sousoší Vzkříšení Krista a Nanebevzetí Panny Marie, pro obě z nich se v archivu kapucínů dochovaly jeho návrhové kresby. Další řezby na oltářích v ochozu Lorety byly nově připsány Richardu Jiřímu Prachnerovi. Druhé sousoší po jeho smrti musel dokončit Richard Jiří Prachner. Originály obou sousoší jsou v Lapidáriu Národního muzea.

Historik umění Ivo Kořán si povšiml originálního pojetí jeho postav vojáků, přihlížejících Kristovu vzkříšení a konstatoval, že Brüderle ...do raně rokokové pražslé produkce vnesl robustně dobromyslnou až humornou notu.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ O. J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách. Praha 1958, s. 185
  2. ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A-M. Praha 1995, s. 92

Literatura

  • BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958, s. 185–186, obr. 193.
  • HOROVÁ, Anděla (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 1.], A-M. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995. s. 92 (autor hesla Ivo Kořán), ISBN 80-200-0536-6.
  • TOMAN, Prokop Hugo, Nový slovník československých výtvarných umělců. I, Praha 1947, reedice Ostrava 1993. ISBN 80-900648-4-1.
  • VLČEK Pavel a kol., Umělecké památky Prahy 4. Hradčany a Pražský hrad. Academia Praha 2002.

Externí odkazy

Zdroj