Jan Kojan

Jan Kojan
Jan Kojan
Jan Kojan
Narození 8. října 1886
Kojákovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. června 1951 (ve věku 64 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Mladošovice
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř, sochař a keramik
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kojan (10. srpna 1886 Kojákovice[1] – 5. června 1951 České Budějovice) byl český akademický malíř a sochař.

Život

Jan Kojan se narodil v rodině Jakuba Kojana a Kateřiny roz. Králové v Kojákovicích č.p. 43. Krátce navštěvoval českobudějovickou reálku.[2] Roku 1900 přestoupil na bechyňskou odbornou keramickou školu. Po jejím ukončení byl dva roky zaměstnán jako malíř keramiky. Roku 1906 byl přijat na C.k. umělecko-průmyslovou školu v Praze. Následně (od šk. r. 1912/13) pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, krátce ve speciální škole prof. V. Hynaise, zejména však u prof. K. Krattnera.

V červenci 1914 byl mobilizován do 1. světové války. V bitvě o Przemyśl padl do zajetí. V Rusku se oženil s učitelkou Jelizavetou Petrovnou Vindrajevskou. Krátce vyučoval kreslení na střední škole v Kozlově (dnes Mičurinsk). V roce 1919 se spolu s manželkou vrátil do Československa.

Po válce pokračoval ve studiu na Akademii v Praze u prof. Krattnera a úspěšně absolvoval v r. 1922. Zásadní vliv na Kojanovu tvorbu měl půlroční pobyt v Paříži roku 1926, kde se seznámil se současnou francouzskou tvorbou. Roku 1940 se zakoupil domek ve Lhotě u Borovan. Od roku 1949 trpěl vleklou chrobou. Zemřel 5. června 1951 v nemocnici v Českých Budějovicích. Pohřben byl na hřbitově v Mladošovicích.

Od r. 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných a od r. 1929 vystavoval se Sdružením jihočeských výtvarníků, kde byl čestným členem.[3] Po II. světové válce se stal členem Výtvarného odboru Umělecké besedy. Opakovaně vystavoval v zahraničí, s Jednotou umělců v Oslu (1929) a ve Vídni (1932). Dále pak na souborných výstavách českého a slovenského umění ve Vídni (1934), v Moskvě a Leningradě (1937). V r. 1939 reprezentoval svým dílem na Bienále v Benátkách.

Za cyklus Rybolov obdržel v r. 1929 cenu České akademie věd a umění, výroční cenu pak obdržel v letech 1935 a 1938. Roku 1940 získal cenu Jihočeského národohospodářského sboru. V roce 1946 první cenu ve výtvarné soutěži nakladatelství Práce. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a V. Radou je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou.

Dílo

Kojanova raná malířská tvorba, převážně figurálního a portrétního zaměření, inklinuje ke staromistrovské uhlazenosti a nijak nepředznamenává jeho budoucí umělecké směřování. Zlatá Praha reprodukuje jeho obrazy Houby, Navíječka cívek, Zabíjačky, Jihočeská pouť a oltářní triptych Procesí v Jižních Čechách. Spíše ojedinělou sochařskou tvorbu reprezentují pomníky vojákům padlým v první světové válce, které vytvořil v roce 1923 v Kojákovicích a o rok později v nedaleké Branné. Ve své vrcholné malířské tvorbě se zejména věnoval jihočeské krajině, a to především Třeboňsku. Často zachycoval rybáře, výlovy rybníků, hráze rybníků, sádky a vesničany. Významná je i jeho pozdější portrétní tvorba, která reflektuje moderní výtvarné směry. Okrajově maloval i pražské motivy.

V první polovině dvacátých let se námětově významně přiblížil malířům Umělecké besedy, představitelům sociálního umění. V některých obrazech (např. Pastýř, Návrat z pole, Paběrkáři, Večer, Žena u vody a Vlastní podobizna) lze vysledovat i vliv Neue Sachlichkeit. Po návratu z Francie můžeme od r. 1927 pozorovat výraznou změnu v jeho výtvarném projevu. Svůj vliv mělo studium krajinářské a figurální tvorby francouzských malířů André Dunoyera de Segonzaca a Marcela Gromaiera. Pastozní malba a práce s malířskou špachtlí vedly k sumárnosti a k osobitému modernímu výrazu zachycující krásy jihočeské krajiny zejména v období podzimního výlovu rybníků (např. Hráz, Sádky, Dub na hrázi, Loviště, Rozcestí a Nádvoří). Jeho krajinářskou tvorbu lze zařadit do kontextu malířů domova v Umělecké besedě. Figurální tvorbu z tohoto období reprezentují např. obrazy Zátah, Borkoviště, Dělník, ve více verzích Počítání ryb a zejména monumentální dílo Rybolov (270 x 500 cm, 1932–34). Další významné dílo Zlovený rybník (1946), který je v majetku Národní galerie v Praze, je již malován s větší lehkostí štětcového přednesu a ve vytříbeném koloristickém účinku. Některé obrazy z jeho závěrečné etapy uměleckého vývoje po roce 1940 se vyznačují dynamickým výrazem, např. obraz většího formátu Rybáři na lodích uzavírají síť (1942).

Zastoupení ve sbírkách

Výstavy (autorské)

Galerie

  • Jan Kojan Portrét muže

    Jan Kojan Portrét muže

  • Jan Kojan Žena s dopisem (1914)

    Jan Kojan Žena s dopisem (1914)

  • Jan Kojan Žena u vody (1925)

    Jan Kojan Žena u vody (1925)

  • Jan Kojan Rybářské zátiší (1927)

    Jan Kojan Rybářské zátiší (1927)

  • Jan Kojan Poprsí rybáře (okolo 1928)

    Jan Kojan Poprsí rybáře (okolo 1928)

  • Jan Kojan Sádky (1930)

    Jan Kojan Sádky (1930)

  • Jan Kojan Restaurace za Stromovkou (1933)

    Jan Kojan Restaurace za Stromovkou (1933)

  • Jan Kojan Nádvoří (1935)

    Jan Kojan Nádvoří (1935)

  • Jan Kojan Cesta

    Jan Kojan Cesta

  • Jan Kojan Zátíší s keserem (1935)

    Jan Kojan Zátíší s keserem (1935)

  • Jan Kojan Rybář s bidlem

    Jan Kojan Rybář s bidlem

  • Jan Kojan Rybář s keserem

    Jan Kojan Rybář s keserem

  • Jan Kojan Počítání ryb (okolo 1935)

    Jan Kojan Počítání ryb (okolo 1935)

  • Jan Kojan Počítání ryb II

    Jan Kojan Počítání ryb II

  • Jan Kojan Dvě lodě v lovišti (okolo 1935)

    Jan Kojan Dvě lodě v lovišti (okolo 1935)

  • Jan Kojan Slovený rybník (1943)

    Jan Kojan Slovený rybník (1943)

  • Jan Kojan Můj otec (okolo 1937)

    Jan Kojan Můj otec (okolo 1937)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika narozených Mladošovice. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  2. ↑ Roční zpráva české realné školy "Matice školské". České Budějovice: [s.n.], 1900. Dostupné online. 
  3. ↑ KRUBNEROVÁ, Hana. Alois Moravec a Sdružení jihočeských výtvarníků. Diplomová práce [online]. Olomouc: [cit. 2012-11-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • Rouček, Rudolf. Jan Kojan: Studie o malířově díle. Sdružení jihočeských výtvarníků, 1934.
  • Kovárna, František. Jan Kojan. Galerie svazek XVI, Česká grafická unie, Praha 1945.
  • Míčko, Miroslav. Jan Kojan. Nové prameny, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1961.
  • Krajný, Miloslav. Jan Kojan. Edice Jihočeští výtvarníci, Jihočeské nakladatelství, České Budějovice 1979.
  • Kalátová, Marie. Život a dílo jihočeského malíře Jana Kojana. Bakalářská práce. Filozofická fakulta, Univerzita Karlova Praha 2015. Dostupné on line.
  • Jindra, Martin, Sladkowski, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 640, ISBN 978-80-7000-167-7.

Externí odkazy

Zdroj