Jan Jáchym ze Žerotína

Jan Jáchym ze Žerotína
Erb Žerotínů
První komorník císařovny vdovy s příslušností do Schönbrunnu
Ve funkci:
1714 – ?
Panovnice Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská
Skutečný císařský komorník
Ve funkci:
listopad 1697 (přísaha 3. leden 1698) – 1714 nebo 1716?
Panovník Leopold I., Josef I., Karel VI.
Císařský komorník
Ve funkci:
1688 – ?
Panovník Leopold I.
Přísedící moravského zemského soudu
Ve funkci:
1688 – ?
Panovník Leopold I.
Narození 1. dubna 1667
Velké Losiny
Úmrtí 8. května 1716 (ve věku 49 let)
Vídeň
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě září 1706 říšský hraběcí stav a 1711 (1712) český hraběcí stav
Choť Luisa Vilemína z Lilgenau († 1738)
Rodiče Přemek III. ze Žerotína (1629–1673)
Alžběta Juliána z Oppersdorfu (1632/1633–1669)
Děti 1. Karel (1691–1712)
2. Jan Ludvík (1691–1761)
3. Luisa Karolína, provdaná Žerotínová (1692–1750)
4. Leopold Maxmilián (1694–1696)
5. Anna Karolína Josefa (1698–1699)
6. Anna Karolína ze Žerotína (1700–1701)
Příbuzní bratr: Maxmilián František ze Žerotína (1662–1706)
švagrová: Barbora Salomena z Talmberka
švagrová: Marie Antonie Šubířová z Chobyně
zeť: František Ludvík ze Žerotína
strýc: Karel Jindřich ze Žerotína († 1683)
teta: Angelina Sybila Žerotínová, provdaná Michnová a později z Galle (po 1620–1695)
děd: Přemek II. ze Žerotína (kolem 1590–1652)
babička: Anna Marie Šlikové z Holíče
Sídlo Velké Losiny
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jáchym svobodný pán, později hrabě ze Žerotína (1. duben 1667, Velké Losiny[1] – 8. květen 1716, Vídeň), německy Johann Joachim Graf von Zierotin byl moravský šlechtic z losinsko-vízmberské linie rodu Žerotínů. Na vídeňském dvoře zastával po dlouhou dobu úřad skutečného císařského komorníka.

Původ

Narodil se jako mladší syn Přemka III. (Přemyslava) ze Žerotína (1629–1673) a jeho manželky Alžběty Juliány z Oppersdorfu (1632/1633–1669). Osiřel, když mu bylo šest let. Proto jej a jeho bratra Maxmiliána Františka (1662–1706) vychovávala teta z otcovy strany hraběnka Angelina Sibyla z Galle (po 1620–1695). V této době probíhaly na velkolosinském panství smutně proslulé čarodějnické procesy, které v našich zemích neměly obdoby.[2] Teprve rok po její smrti byly z iniciativy Jana Jáchyma procesy zastaveny, neboť poškozovaly hospodářské zájmy panství.

V roce 1686 byl Jan Jáchym prohlášen za plnoletého a vydal se na kavalírskou cestu. Podrobnosti o jeho životě známe z deníkových záznamů, které si německy vedl mezi lety 1704 a 1716.

Kariéra

Téměř celý svůj život spojil s vídeňským císařským dvorem. Nebyl však příliš ambiciózní, nebyl kariéristou, spokojil se s pozicí císařského komorníka. Komornický klíč získal v roce 1688, kdy byl také jmenován přísedícím moravského zemského soudu. V roce 1698 se stal skutečným komorníkem římsko-německého krále Josefa I. a tuto pozici neztratil, ani když se Josef I. stal v roce 1705 císařem. Velkou výhodou bylo, že byl jako skutečný komorník v bezprostřední blízkosti panovníka. Pomáhal mu s hygienou, oblékáním, obsluhoval ho u stolu a doprovázel ho, někdy se dokonce účastnil i poradních zasedání a audiencí. Hlavní služba, kdy musel být zcela k dispozici přímo pobýval u krále nebo císaře, trvala jeden týden a vykonával ji ve dvojici s jiným šlechticem. Těchto hlavních služeb bylo jen několik do roka. Ve zbylý čas setrvával ve Vídni a také docházel ke dvoru. Ve Vídni trávil několik měsíců ročně, v létě většinou pobýval ve Velkých Losinách a zimní měsíce trávil ve větších městech, např. v Brně. Pobyt u dvora mu poskytoval bohaté společenské vyžití.

V roce 1706 byl povýšen na říšského hraběte a v roce 1711, respektive 1712 získal dědičný hraběcí titul i pro české země. V roce 1714 se stal prvním komorníkem císařovny vdovy Amálie Vilemíny s přílušností do Schönbrunnu.[3]

Majetek

Pohled na barokní křídlo zámku Velké Losiny z doby Jana Jáchyma. Arkády v prvním patře byly zaskleny až v 19. století.

V listopadu 1691 skončil dvouletý proces s bratrem o dědictví. Jan Jáchym poté vlastnil panství Velké Losiny a Třemešek. Na zámku Velké Losiny byla koncem 17. a počátkem 18. století na místě dříve stržených hospodářských budov vystavěna barokní křídla včetně arkád.[4] Dne 1. srpna 1700 zakoupil od bratra Maxmiliána Františka panství Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou) a po bratrově smrti v roce 1706 převzal biskupské léno Valašské Meziříčí.[5] Konečně v roce 1710 zakoupil Bludov, Chromeč a Bohutín od Lichtenštejn-Kastelkornů. Žena přinesla do manželství ještě slezské fideikomisní panství Prusy.

Rodina

Oženil se s Luisou (Ludovikou) Vilemínou z Lilgenau († 27. červenec 1737),[6] dcerou Viléma Václava z Lilgenau a Uršuly Hedviky z Groebenu. Narodilo se jim šest dětí, tři synové a tři dcery. Dospělosti se však dožil pouze Jan Ludvík (1691–1761) a Luisa Karolína (1692–1750).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-07-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [II]: Severní Morava. Praha: Svoboda, 1983. S. 264. 
  3. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 134.  dále jen Hrady
  4. ↑ Hrady, s. 265
  5. ↑ LASZTOVICZA, Pavel. Dvůr Maxmiliána Františka ze Žerotína ve Valašském Meziříčí a Loučné nad Desnou na přelomu 17. a 18. století. Olomouc, 2021. Bakalářská práce. Univerzita Palackého. Filozofická fakulta. Katedra historie. Vedoucí práce Radmila Prchal Pavlíčková. s. 45, 83. Dostupné online.
  6. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; s. 86–98 ISBN 978-80-8643-85-04
  • VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Sluha tří pánů, s. 96–157. 

Externí odkazy

Zdroj