Jan Brabec

Jan Brabec
Základní informace
Narození 15. srpna 1959 (65 let)
Praha
Povolání hudebník, novinář
Nástroje bicí, klávesy, hlas
Aktivní roky 70. léta – dosud
Členem skupin Domácí kapela, The Plastic People of the Universe, DG 307
Ocenění účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Brabec (* 15. srpna 1959 Praha) je český hudebník a novinář. Byl dlouholetým bubeníkem skupiny The Plastic People of the Universe (1977–1988, 1997–1999) a po jejím rozpadu lídrem Domácí kapely (od 1988). Je signatářem Charty 77.

Kariéra

Veřejně poprvé vystupoval ve svých čtrnácti letech se skupinou Delirium, v níž s ním působili mj. Jiří Charypar a Vladimír Dědek (rovněž pozdější člen The Plastic People of the Universe). Později se seznámil s Ivanem Bierhanzlem a Jaroslavem Ungerem a začal hrát s jejich skupinou Dr. Prostěradlo Band.[1]

Na podzim 1977, ve svých osmnácti letech, nastoupil do skupiny The Plastic People of the Universe. Nahrál s ní všechna její následná řadová alba: Pašijové hry velikonoční (1978), Jak bude po smrti (1979), Co znamená vésti koně (1981), Hovězí porážka (1982–1984) a Půlnoční myš (1985–1986). Se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1988. Roku 1997 došlo k jejímu obnovení, v následujícím roce proběhlo turné po USA, a Brabec skupinu brzy opustil. V roce 2024 vznikla nová verze skupiny opět s Brabcem za bicími, vystupující pod zkráceným názvem PPU.[2]

V roce 1978 začal hrát také se skupinou DG 307, se kterou nahrál programy Dar stínum (jaro 1979) a Pták utrženej ze řetězu (podzim 1979). V osmdesátých letech působil v projektu Z jedné strany na druhou, jehož sebrané nahrávky vyšly v roce 2011 pod názvem Komplet 1985–2010.[3][4] Po rozpadu The Plastic People of the Universe založil Brabec vlastní soubor, Domácí kapelu, která vydala tři studiová alba: Neděle (1992), Jedné noci snil (1996) a Krajina mlčí (2008).[5] V roce 1995 vydal ve spolupráci s Vratislavem Brabencem, Josefem Karafiátem, Janem Komárkem, Petrou Oplištilovou a Filipem Topolem album Konec léta. V roce 1999 mu v nakladatelství Maťa vyšla sbírka textů Noční psi.

Přispíval do samizdatového časopisu Revolver Revue, později stál u zrodu týdeníku Respekt.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ BEZR, Ondřej. Jan Brabec: Žili jsme si svůj vlastní sen. Uni. Duben 2025, roč. 35, čís. 4/25, s. 22–28. ISSN 1214-4169. 
  2. ↑ ŠKRABAL, Karel. Dal dohromady „nové“ Plastiky. Oslavíme půl století slavné desky, říká Vladimír Lábus Drápal [online]. Novinky.cz, 2024-03-10 [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Z jedné strany na druhou – Komplet 1985–2010 [online]. Guerilla Records [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ ŘÍHA, Jan. Jan Brabec - Z jedné strany na druhou [online]. Artrock.cz, 2008-11-07 [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ KOCÁBEK, Antonín. Domácí kapela: Krajina mlčí [online]. Uni, 2008-06 [cit. 2025-04-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ https://www.lidovky.cz/novinari/jan-brabec.N3006/5?setver=full

Externí odkazy

Zdroj