Jan Bělehrádek

Jan Bělehrádek
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Rektor Univerzity Karlovy
Ve funkci:
1945 – 1946
Předchůdce Bedřich Hrozný
Nástupce Bohumil Bydžovský
Stranická příslušnost
Členství ČSSD
Narození 18. prosince 1896
Praha
Úmrtí 8. května 1980 (ve věku 83 let)
Londýn
Alma mater Univerzita Karlova
Profese lékař, pedagog, vysokoškolský učitel, politik, učitel, biolog a přírodovědec
Commons Jan Bělehrádek
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Bělehrádek (18. prosince 1896 Praha – 8. května 1980 Londýn[1]) byl český a československý lékař, rektor Univerzity Karlovy, politik, poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii.

Biografie

Jeho otcem byl školský a menšinový aktivista František Bělehrádek (1867–1935), který byl od roku 1896 ředitelem kanceláře Ústřední matice školské. Jan Bělehrádek absolvoval studium medicíny na Univerzitě Karlově. V letech 1922–1923 působil jako asistent na univerzitě v Lovani. V letech 1925–1927 byl docentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1927–1935 působil jako profesor lékařské biologie. Od roku 1935 byl vysokoškolským učitelem a funkcionářem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde v letech 1937–1938 zastával post děkana. V období let 1936–1939 byl rovněž ředitelem Purkyňova ústavu obecné biologie Univerzity Karlovy. Publikoval četné odborné i populární studie (Moderní názory o povaze živé hmoty, 1930; Temperature and Living Matter, 1935; Nauka o člověku, 1936; O holismu, 1941; Zrakem biologa, 1942; Člověk v číslech, 1945) a je spoluautorem učebnice Obecná biologie, 1934.[2]

Angažoval se i ve veřejném životě. Na jaře roku 1938 patřil mezi iniciátory manifestu Věrni zůstaneme. Za Protektorátu Čechy a Morava byl aktivní v petičním výboru Věrni zůstaneme. Za své odbojové aktivity byl v září–říjnu 1939 a pak znovu od ledna do května 1945 vězněn nacisty. Po osvobození se stal v letech 1945–1946 rektorem Univerzity Karlovy.[2] V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948.[3][4]

Po únorovém převratu odešel do exilu. V letech 1949–1956 působil v organizaci UNESCO v Paříži, od roku 1956 ve výzkumné laboratoři Middlessex Medical School v Londýně. Byl aktivní v exilové ČSSD. Ke konci života se angažoval v Naardenském hnutí a britském výboru na podporu Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[2]

Dílo

  • Obecná biologie. Díl první. 3., přeprac. a rozš.. vyd. Praha: Melantrich, 1945. 115 s. 
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Bělehrádek

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jan Bělehrádek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Bělehrádek, Jan [online]. csds.cz [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 

Literatura

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 34–35. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 71. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 351–352. 

Externí odkazy

Zdroj