James Richard Dacres

Viceadmirál James Richard Dacres
Rytina z roku 1811
Rytina z roku 1811
Vrchní velitel Royal Navy na Jamajce
Ve funkci:
1804 – 1808
Předchůdce Sir John Duckworth
Nástupce Sir Bartholomew Rowley
Narození únor 1749
Gibraltar
Úmrtí 6. ledna 1810 (ve věku 60 let)
Děti James Dacres
Barrington Dacres
Příbuzní Richard Dacres (bratr)
James Richard Dacres[1], Arabella Dacres[1], Hew Dalrymple Dacres[1], Eleanor Dacres[1], Frances Dacres[1], Mary Dacres[1] a Louisa Dacres[1] (vnoučata)
Profese námořní důstojník
Commons James Richard Dacres (1749–1810)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

James Richard Dacres (1749, Gibraltar – 6. ledna 1810) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství a zúčastnil se řady válečných tažení, převážně proti Francii. Aktivní kariéru završil za napoleonských válek jako vrchní velitel na Jamajce (1804–1808). V roce 1805 dosáhl hodnosti viceadmirála.

Životopis

Narodil se na Gibraltaru jako nejstarší syn Richarda Dacrese, který působil jako úředník ve vojenské správě. Do Royal Navy vstoupil již v závěru sedmileté války a jako prostý námořník zbohatl díky kořisti ze zajaté španělské lodi Hermione. Jako nižší důstojník sloužil poté na několika lodích a již ve dvaceti letech byl jmenován poručíkem (1769). V roce 1776 dosáhl hodnosti komandéra, poté se zúčastnil války proti USA a v roce 1780 byl povýšen na kapitána. Po delší době mimo aktivní službu se vrátil na moře za válek proti revoluční Francii a zúčastnil se útoku na Port-au-Prince. Po návratu do Anglie sloužil pod admirálem Hoodem v Lamanšském průlivu, později se připojil k admirálu Jervisovi ve Středozemním moři a zúčastnil se bitvy u mysu sv. Vincenta (1797). V roce 1799 byl povýšen na kontradmirála a po uzavření míru s Francií byl jmenován velitelem v přístavu Plymouth (1802–1803). Po obnovení válečného stavu s napoleonskou Francií odplul na Jamajku, kde nejprve sloužil pod admirálem Duckworthem a v letech 1804–1808 zde byl vrchním velitelem. V roce 1805 byl povýšen na viceadmirála[2] a v Karibiku získal značné bohatství převzetím kořistí ze zajatých francouzských lodí. V roce 1808 se ze zdravotních důvodů vrátil do Anglie, kde nedlouho poté zemřel následkem pádu z koně.

V roce 1777 se oženil s Eleanor Pearce, měli spolu dva syny, oba byli též důstojníky Royal Navy. Starší Barrington padl v hodnosti kapitána během napoleonských válek v roce 1806, mladší syn James (1788–1853) dosáhl u námořnictva hodnosti viceadmirála.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Služební postup admirála Jamese Richarda Dacrese na webu threedecks dostupné online

Literatura

  • KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 198 s. ISBN 978-80-7557-145-8
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazy

Zdroj