Jaderná elektrárna Latina

Jaderná elektrárna Latina
Stát ItálieItálie Itálie
Stav Mimo provoz
Začátek výstavby 1958
Dokončení 1962
Zprovoznění květen 1963
Zhotovitel C. A. Parsons and Company
Provozovatel Enel
(1963–1999)
SOGIN
(1999–dosud)
Jaderná elektrárna
Odstavené reaktory 1 × 160 MWe (netto. 153 MWe) po snížení výkonu
Typ reaktorů Magnox
Elektrická energie
Celkový výkon 210 MWe
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Latina byla první jadernou elektrárnou v Itálii. Leží nedaleko města Latina. V provozu byla od roku 1964 do roku 1987, kdy bylo v referendu rozhodnuto postupné vyřazování jaderných zařízení v Itálii a elektrárna odstavena. Současným vlastníkem a provozovatelem je Società gestione impianti nucleari (SOGIN).

Tvořil ji jeden reaktor Magnox o výkonu 153 MWe. Druhý reaktor, experimentální konstrukce CIRENE, byl budován od roku 1972. Do roku 1988 ale nebyl dokončen a nikdy se nedostal do provozu.

Historie

Bylo rozhodnuto postavit britský plynem chlazený, grafitem moderovaný reaktor (Magnox-GCR), který využívá přírodní uran. Smlouva byla zaslána Nuclear Power Plant Co. a k podpisu došlo 31. srpna 1958, kdy již byly zahájeny přípravy na výstavbu elektrárny. Podle smlouvy měl být v Latině postaven reaktor Magnox o výkonu 200 MW, identický v pozdější sesterské elektrárně Bradwell v Anglii.[1][2] Výstavba reaktoru byla zahájena 1. listopadu 1958 a šlo o první komerční jadernou elektrárna postavenou v Itálii. Kritického stavu reaktor poprvé dosáhl 27. prosince 1962 a 12. května 1963 byla jaderná elektrárna Latina poprvé synchronizována s elektrickou sítí. Od 1. ledna 1964 byla v komerčním provozu, dokud nebyla definitivně 1. prosince 1987 odstavena jako druhá jaderná elektrárna v Itálii. V roce 1986 byla naposledy použita pro komerční výrobu elektřiny. V době uvedení do provozu měla nejsilnější reaktor v Evropě.[1][2] V roce 2000 byly palivové články z reaktoru o hmotnosti 1 425 tun odvezeny do Anglie k přepracování.[3]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Zdroj