Jacques Pierre Brissot
| Jacques Pierre Brissot | |
|---|---|
 | |
| Narození |
15. ledna 1754 Chartres |
| Úmrtí |
31. října 1793 (ve věku 39 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Místo pohřbení | Katakomby |
| Alma mater | Orleánská univerzita |
| Povolání | politik, novinář, diplomat, překladatel, soudce a advokát |
| Ocenění | společník Americké akademie umění a věd |
| Politická strana | Girondisté |
| Choť | Félicité Brissot de Warville |
| Příbuzní | Félix Brissot de Warville (vnuk) |
| Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění (1791–1792) poslanec francouzského Národního shromáždění (1792–1793) |
| Podpis |  |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Pierre Brissot, zvaný de Warville (14. ledna 1754 v Chartres – 31. října 1793 v Paříži) byl francouzský revolucionář vůdce girondistů během Velké Francouzské revoluce.
Biografie
Narodil se jako syn hostinského a dostalo se mu širokého právního vzdělání. Pracovat začal v kanceláři prokurátora v Paříži. Tehdy vznikla jeho první odborná díla: Theorie des lois criminelles (1781) a Bibliothèque des lois criminelles (10 svazků, 1782-1786), týkající se teorie právní vědy a jsou dokladem toho, jak úzce Brissot srostl s etikou Rousseaua. První dílo bylo věnováno Voltairovi a bylo starým filosofem příznivě přijato.
Brissot byl znám jako plodný novinář a byl spolupracovníkem četných redakcí (Mercure, Courrier de l’Europe aj.). Ve jménu služby lidstvu plánoval zasedání evropských učenců a v Londýně začal vydávat v kontextu tohoto plánu časopis Journal du Lycée de Londres. Plán byl neúspěšný a brzy po svém návratu byl Brissot uvězněn v Bastille s nařčením z uveřejnění protistátních spisů. Za čtyři měsíce byl propuštěn, věnoval se dále psaní pamfletů a brzy musel na delší dobu emigrovat do Londýna.
Při svém druhém pobytu v Londýně se seznámil s předními abolicionisty a později založil v Paříži Société des amis des noirs (Společnost přátel černochů), které byl předsedou v letech 1790-1791. Roku 1791 uveřejnil třísvazkové dílo Voyage dans les États-Unis de l’Amérique septentrionale (Cesta do Spojených států Severoamerických). Od prvopočátku srdcem i duší podpořil revoluci. Od roku 1789 do 1793 vydával Patriote français a jako informovaný a schopný člověk širokého rozhledu převzal i přední roli v politice.
Po dobytí Bastily mu byly symbolicky předány klíče od pevnosti. Známým se stal svými projevy v Klubu jakobínů a byl zvolen členem městského zastupitelstva Paříže a poté i poslancem Ústavodárného shromáždění, později Národního konventu. Jeho zkušenosti mu umožnily během Ústavodárného shromáždění zabývat se zahraničními záležitostmi a v této době vedl zahraniční politiku Francie.
Vypovězení války císaři 20. dubna 1792 a Anglii 1. července 1792 jsou z velké části jeho dílem. Byl to opět Brissot, kdo dal válce její revoluční charakter stálou cílenou propagandou. Stal se hlavou revoluční strany girondistů, kterým se též říkalo brissotinci - značně zjednodušeno: bojovali za demokratickou společnost při odmítání zbytečného násilí a krveprolévání. Pierre Vergniaud byl jistě lepším řečníkem, ale Brissot byl muž širokého rozhledu, špičkově vzdělaný a nevyčerpatelně aktivní. V rozhodujících chvílích však zůstal váhavý a nenalezl způsob boje proti převažujícím tendencím radikalizace revoluce. Jeho strana byla poražena Horou a na vedoucí činitele girondistů byl 2. června 1793 vydán zatykač. Brissot se pokusil utéci v přestrojení, ale v Moulins byl zatčen. Během procesu bylo jeho vystupování nesmírně důstojné a klidné. Zemřel se svými druhy girondisty na popravišti 31. října 1793.
Odkazy
Literatura
- TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787-1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Pierre Brissot na Wikimedia Commons
