Jacques Attali

Jacques Attali
Jacques Attali
	Jacques Attali (22. ledna 2020)
Rodné jméno	Jacques José Mardoché Attali
Narození	1. listopadu 1943 (80 let); Alžír
Alma mater	Polytechnická škola (1963–1965); Pařížský institut politických věd (1965–1967); École Nationale d'Administration (1968–1970); Mines ParisTech; Univerzita Paříž IX; Lyceum Jansona de Sailly
Povolání	bankéř, spisovatel, ekonom a politik
Zaměstnavatelé	Polytechnická škola (1968–1985); Conseil d'État (1970–2000); Le Journal des arts; L'Express (Neuchâtel); Národní škola silniční správy; Univerzita Paříž IX; French National School of Forestry; Les Échos
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1998); čestný doktor Haifské univerzity
Politická strana	Socialistická strana (od 1973)
Děti	Bethsabée Attaliová; Jérémie Attali
Příbuzní	Bernard Attali (sourozenec)
Funkce	prezident (Evropská banka pro obnovu a rozvoj; 1991–1993); prezident (Attali & Associés; od 1994); prezident (Positive Planet; od 1998); prezident (Commission for the Liberation of French Growth); státní rada (do 2000)
Podpis
Web	www.attali.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Attali (* 1. listopadu 1943 Alžír) je francouzský ekonom a spisovatel.

Pochází z rodiny sefardských Židů, která se v době alžírské války odstěhovala do Paříže. Vystudoval École polytechnique, École des mines, Sciences Po, École nationale d'administration a Univerzitu Paříž IX, kde od roku 1968 přednášel ekonomickou vědu. Byl blízkým spolupracovníkem Françoise Mitterranda, který ho po nástupu do prezidentského úřadu v roce 1981 jmenoval svým poradcem pro hospodářské otázky. V letech 1991 až 1993 byl Attali prvním předsedou Evropské banky pro obnovu a rozvoj, stál také u zrodu mezinárodní dobročinné organizace Akce proti hladu a programu EUREKA. Podporuje reformy prezidenta Emmanuela Macrona, přišel s koncepcí „pozitivní ekonomiky“, upřednostňující dlouhodobou udržitelnost před rychlým ziskem.^[2] Je stoupencem hnutí za připojení frankofonní části Belgie k Francii (rattachismus).

Jako amatérský hudebník působí v orchestru Université Grenoble-Alpes, píše texty pro zpěvačku Barbaru a romány (v českém překladu vyšlo Bratrstvo probuzených). Je také autorem historické práce Athény a Jeruzalém – Úděl duchovní říše Západu (spolu s Pierrem-Henrym Salfatim).^[3] Je členem správní rady Muzea Orsay.

V letech 2008, 2009 a 2010 byl zařazen na seznam Sto nejvlivnějších intelektuálů světa. V roce 2011 obdržel cenu Woodrow Wilson International Center for Scholars za veřejnou službu.