Jaškovská krčma

Jaškovská krčma
v Horním Těrlicku
Jaškovská krčma v roce 2016
Jaškovská krčma v roce 2016
Účel stavby

hostinec
hotel

Základní informace
Sloh gotika, renesance
Výstavba před 1268
Přestavba 1691, 1976-1977, 2002
Materiály kámen, cihla
Současný majitel 1435mm a.s.
Poloha
Adresa Horní Těrlicko 242,
735 42 Těrlicko, ČeskoČesko Česko
Ulice Přehradní
Souřadnice 49°45′11,87″ s. š., 18°29′34,5″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky 14277/8-2223 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaškovská krčma (původně Jaskovická) v Horním Těrlicku v okrese Karviná se nachází v dolní části obce, na břehu vodní nádrže Těrlicko, kde patří mezi nejstarší dochované stavby obce. Je zapsána na seznam kulturních památek, a to v roce 1974.[1]Krčma je jedna z nejstarších doložených hospod (historický pojem) v Česku, na Moravě i ve Slezsku. Poprvé byla zmíněna v listině z roku 1268, kdy mnichům z Orlovského kláštera patřily ještě další dvě hospody (Žukov a Ostrava).[2] V roce 2018 to bylo tedy 750 let písemně doložené existence.

Historie

Přesné datování vzniku této stavby, nad říčkou Stonávkou (dnes nad hladinou vodní nádrže Těrlicko), na Jaškovském kopci (dnes pod Bludovickým kopcem), nelze určit.[3] První písemná zmínka pochází z 12. května 1268, kde v zakládací listině opolský kníže Vladislav stvrzuje užívání taberny v Sierlitzku benediktýnskému klášteru v Orlové.

„ „Ve jméno Otce. Amen. My Vladislav z Boží milosti kníže Opolské známo činíme, že obdarování našich předkův slavné paměti, jakáž bratřím řádu sv. Benedikta byli učinili ku kapli v Orlové, kdež jim některé dědiny s veškerým příslušenstvím s požitky a svobodami byli pustili, milostivě obnovujeme: totižto sůl veskrze i s Da(m)brow – ou a všemi lukami, Chotebanz, Vrbici (Wirzbica), Záblať; kromě soli hospodu s plným právem na třech všech: Žukově (Szucowo), Těrličku (Sierliczko), Ostravě; a na všech výš jmenovaných cokoli bude příslušného buďto ku knížecímu dvoru nebo komukoli jinému, všecko přísežné slušeti bude kostelu výš jmenovanému." “
— Vladislav I. Opolský[4]

Krčma se nacházela na kupecké cestě mezi hradem v Ostravě a hradem v Těšíně, byla odbočkou jantarové stezky. Jednalo se tedy o krčmu zájezdní, která sloužila nejen místnímu lidu, ale také formanům, kupcům, pocestným a také těm, co jeli koňmo. Ve vesnických krčmách se pivo nejen čepovalo, ale i vařilo. Vzhledem k tomu, že krčma byla klášterním majetkem, mohla odebírat pivo přímo z klášterního pivovaru, a pálenku z klášterní pálenice.

Po roce 1268 byla krčma opevněna a opatřena stálou stráží, která zajišťovala bezpečnost cestujících a také vybírala také mýto.[5]

V roce 1458 byl zde zmíněn jistý Machnik Kronic z Cierlicka.[6] Po sekularizaci orlovského kláštera v roce 1561[7] knížetem Václavem III. Adamem Těšínským, připadla krčma prodejem těšínským šlechticům, jsou zde zmíněni Rousečtí z Ejvaně[8] (1515 Václav Rousecký, 1523–1545 Melichar Rousecký, 1566 bratři Václav a Jan Rousečtí, 1597 Jan Rousecký, 1711 Jan Jiří Rousecký)[9]. V tomtéž roce se stala krčmou panskou.

V roce 1682 byla krčma v majetku šlechtice Mikuláše staršího Wilczeka, v tomto roce vyhořela. V letech 1683– 1731 byl vlastníkem rod Larischů. V roce 1691 byla opravena na náklady Těšínské komory (někdy je uváděna Slezská komora).

V roce 1770 prodal Kalixt hrabě Larisch krčmu prodal s dědičným užíváním Janu Hauttlovi, měšťanu z Ostravy a dvornímu stolaři z Karviné. Ve smlouvě je řada podmínek, například, že: je povoleno čepovat pouze panské pivo a pálenku, že se nepřipustí výčep cizích nápojů a to pod ztrátou místa a živnosti, také se zde může svobodně vykonávat živnost pekařskou a řeznickou.

V roce 1870 bylo na základě nájemní smlouvy dáno právo na výčep piva a pálenky v panském hostinci v Horním Těrlicku pro Adolfa Glücklicha (Horní Těrlicko čp. 145). Po jeho smrti krčmu, vdova Terezie Glücklichová, převedla na Karolinu Pěgřimek.

Z dalších písemných záznamů z roku 1902 je doložen nájemce Antonín Palarčík, kterému krčmu pronajal hrabě Larisch-Mönnich. Ve smlouvě bylo sjednáno právo na: výčep piva a pálenky, poskytovat nocleh cizím osobám, připravovat a předkládat jídla, výčep vína, výčep ovocných vín, připravovat kávu a čaj, provozovat dovolené hry. Jméno Palarčík bylo zmíněno ještě v dokumentech z let 1923, 1928, 1931.

V roce 1922 byly nalezeny nájemcem, panem Palarčíkem, mince. Nejstarší z mincí pocházela z roku 1723, na jedné straně byl vyobrazen rakouský císař Karel VI., otec Marie Terezie, na druhé straně byl obraz Marie s Jezulátkem s latinským nápisem: Custos regni Hungaria (Ochránkyně království uherského). Druhá mince z r.oku 1735 zobrazovala poprsí pruského krále Bedřicha Viléma a znak Pruska s latinským nápisem: Quisque scriptor (Každému své). Třetí mince byla identická s první, pocházela však z roku 1738. Ke čtvrté a páté minci popis není.[10]

V roce 1971 majitelé Palarčíkovi prodali hostinec Dolu ČSM Stonava.[8][11][12][13][14]

Architektura

Stavba

Jednopatrová stavba obdélného půdorysu se sedlovou střechou. Kolmo k zadní stěně je přistavěno krátké křídlo. Fasáda šesti okenními osami, boční tříosé. Ve štítech po dvou obdélných oknech. Nároží průčelí a zadního křídla byla opatřena šikmými opěráky.[15]

V interiéru jsou dochovány v některých přízemních místnostech křížové a valené klenby, patro je plochostropé, ve sklepení původní zdivo z 13. století a kamenný portál do sklepení. Místnosti jsou vybaveny replikami historického nábytku.[3][11][13]

Chodba

V roce 1954 byla objevena a prozkoumána tajná chodba.[16] V chodbě bylo nalezeno několik starých mincí. Je pravděpodobné, že v dávných dobách sloužila krčma i jako opevněné hradiště s možností úniku. Obrana hradiště byla složitější, než obrana opevněného hradu. K úniku vpřípadě ohrožení sloužily podzemní chodby. Nálezem této chodby byly potvrzeny ústně tradované pověstí z konce 13. a počátku 14. století.

Rekonstrukce

V průběhu let byla krčma přestavována. Kamennou podobu získala po požáru v roce 1691. Rekonstrukce proběhla v létech 1976–1977 a v roce 2002.

Nejstarší restaurace v Česku

Tato krčma v Těrlicku existuje z doby, kdy např. přes Vltavu stál ještě Juditin most. Nejstarší pražská restaurace U Krále Brabantského vznikla až o 108 let později. Pivovarská restaurace U Fleků až o 231 let později.

Galerie

    Odkazy

    Reference

    1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-04-02]. Identifikátor záznamu 124621 : Jaškovská krčma. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
    2. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Těšínský kalendář na rok 1924. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
    3. ↑ a b Jaškovská krčma letos oslaví 750 let. Je nejstarší hospodou v zemi?. PATRIOT. 2018-3-28. Dostupné online [cit. 2018-04-02]. 
    4. ↑ PRASEK, V.: Dějiny knížectví Těšínského. Opava: 1894, s. 40
    5. ↑ RECMANÍK, G. a kol.: Těrlicko 1229 – 1979. Ĉeský Těšín: Moravské tiskařské závody, 1979, s. 46.
    6. ↑ BROULÍK, P.: Krčma je nejstarší hospodou Slezska, s. C4.
    7. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Z dějin Orlové. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.  Archivováno 4. 6. 2020 na Wayback Machine.
    8. ↑ a b MATROSZOVÁ, Veronika. Hospoda s více než 700letou tradicí. [cit. 2018-04-02]. Dostupné online
    9. ↑ Pamětní kniha obce Horní Těrlicko, s. 5 – 6, 10
    10. ↑ Pamětní kniha obce Horní Těrlicko, s. 8
    11. ↑ a b BITTER, Miroslav. Jaškovská krčma, Těrlicko. www.hrady.cz [online]. 2015-10-27 [cit. 2018-04-02]. Dostupné online. 
    12. ↑ Historie » Jaškovská Krčma. jaskovskakrcma.cz [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné online. 
    13. ↑ a b Památky: Těrlicko - oficiální web obce. www.terlicko.cz [online]. [cit. 2018-03-31]. Dostupné online. 
    14. ↑ PINTÉR, Josef. Historie a současnost ve fotografickém srovnání. Karvinský a havířovský deník. 2008-01-26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-27.  Archivováno 27. 6. 2018 na Wayback Machine.
    15. ↑ Detail dokumentu - G0155221. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné online. 
    16. ↑ BROULÍK, P.: Krčma je nejstarší hospodou Slezska. In: Mladá fronta, 21. 11. 2007, s. C4

    Externí odkazy

    Zdroj