Izotopy olova

Přírodní olovo (82Pb) se skládá ze čtyř stabilních izotopů; 204Pb (přirozený výskyt 1,4 %), 206Pb (24,1 %), 207Pb (22,1 %) a 208Pb (52,4 %). Bylo také popsáno 39 umělých radioizotopů, s nukleonovými čísly 178 až 220, a několik jaderných izomerů tohoto prvku. Nejstabilnější radioizotopy jsou 205Pb[1] (poločas přeměny 1,73×107 let), 202Pb (52 500 let), 210Pb (22,2 let), 203Pb (51,92 hodiny), 200Pb (21,5 h) a 212Pb (10,64 h). Všechny ostatní mají poločasy kratší než 10 hodin, většina pod 5 minut. Radioizotopy s nukleonovým číslem 205 a nižším se většinou přeměňují beta plus přeměnou na izotopy thallia a/nebo alfa rozpadem na rtuť, zatímco u 204Tl a těžších radioizotopů převažuje přeměna beta minus na bismut.[2]. Olovo je vůbec nejtěžším prvkem, který má stabilní izotop.[3]

Přírodní izotopy

206Pb je konečným produktem rozpadové řady 238U.
207Pb je konečným produktem aktiniové rozpadové řady (začíná nuklidem 235U).
208Pb vzniká jako konečný produkt thoriové řady. Tvoří asi polovinu přírodního olova, ovšem v některých thoriových rudách může tento podíl vzrůst až na 90 %.[4] Je to také nejtěžší známý stabilní nuklid.

204Pb je prvotní nuklid, který je vhodný pro určování obsahu ostatních prvotních izotopů olova ve vzorku (poměr jejich množství je konstantní).

Seznam izotopů

symbol
nuklidu
Z(p) N(n)  
hmotnost izotopu (u)
 
poločas přeměny[2] způsob(y)
přeměny[2]
produkt(y)
přeměny[5]
jaderný
spin[2]
reprezentativní
izotopové
složení
(molární zlomek)[2]
rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
178Pb 82 96 178,003 830(26) 205(135) μs α 174Hg 0
179Pb 82 97 179,002 15(21) 3,8(11) ms α 175Hg −9/2
180Pb 82 98 179,997 918(22) 4,1(3) ms α 176Hg 0
181Pb 82 99 180,996 62(10) 36(2) ms α 177Hg −9/2
181mPb 0 keV[2] 45(20) µs α 177Hg +13/2
182Pb 82 100 181,992 672(15) 55(5) ms α (≈98 %) 178Hg 0
β+ (≈2 %) 182Tl
183Pb 82 101 182,991 87(3) 535(30) ms α (≈90 %) 179Hg −3/2
β+ (≈10 %) 183Tl
183mPb 97 keV[2] 415(20) ms α 179Hg +13/2
184Pb 82 102 183,988 142(15) 490(25) ms α (80 %) 180Hg 0
β+ (20 %) 184Tl
185Pb 82 103 184,987 610(17) 6,3(4) s β+ (66 %) 185Tl −3/2
α (34 %) 181Hg
185mPb 0 keV[2] 4,3(2) s α (50 %) 181Hg +13/2
β+ (50 %) 185Tl
186Pb 82 104 185,984 239(12) 4,82(3) s β+ (60 %) 186Tl 0
α (40 %) 182Hg
187Pb 82 105 186,983 918(9) 15,2(3) s β+ (88 %) 187Tl −3/2
α (12 %) 183Hg
187mPb 33 keV[2] 18,3(3) s β+ (90,5 %) 187Tl +13/2
α (9,5 %) 183Hg
188Pb 82 106 187,980 874(11) 25,1(1) s β+ (90,7 %) 188Tl 0
α (9,3 %) 184Hg
188m1Pb 2 578,2(7) keV 830(210) ns −8
188m2Pb 2 800(50) keV 797(21) ns
189Pb 82 107 188,980 81(4) 39(8) s β+ (>99 %) 189Tl −3/2
α (<1 %) 185Hg
189mPb 40 keV[2] 50(3) s β+ (>99 %) 189Tl +13/2
α (<1 %) 185Hg
190Pb 82 108 189,978 082(13) 71(1) s β+ (99,6 %) 190Tl 0
α (0,4 %) 186Hg
190m1Pb 2 614,8(8) keV 150 ns +10
190m2Pb 2 618(20) keV 25 µs +12
190m3Pb 2 658,2(8) keV 7,2(6) µs −11
191Pb 82 109 190,978 27(4) 1,33(8) min β+ (99,99 %) 191Tl −3/2
α (0,01 %) 187Hg
191mPb 0 keV[2] 2.18(8) min β+ (99,98 %) 191Tl +13/2
α (≈0,02 %) 187Hg
192Pb 82 110 191,975 785(14) 3,5(1) min β+ (99,994 1 %) 192Tl 0
α (0,005 9 %) 188Hg
192m1Pb 2 581.1(1) keV 164(7) ns +10
192m2Pb 2 625,1(11) keV 1,1(5) µs +12
192m3Pb 2 743,5(4) keV 756(21) ns −11
193Pb 82 111 192,976 17(5) β+ 193Tl −3/2
193m1Pb 0 keV[2] 5,8(2) min β+ 193Tl +13/2
193m2Pb 2 612,5(5) keV 140(20) ns +33/2
194Pb 82 112 193,974 012(19) 10,7(6) min β+ (>99,999 %) 194Tl 0
α (7,3×10−6 %) 190Hg
195Pb 82 113 194,974 542(25) ≈15,0 min β+ 195Tl −3/2
195m1Pb 202,9(7) keV[2] 15,0(12) min β+ 195Tl +13/2
195m2Pb 1 759,0(7) keV 10,0(7) µs −21/2
196Pb 82 114 195,972 774(15) 37(3) min β+ (>99,999 %) 196Tl 0
α (≤3,0×10−5%) 192Hg
196m1Pb 1 049,20(9) keV <100 ns +2
196m2Pb 1 738,27(12) keV <1 µs +4
196m3Pb 1 797,51(14) keV 140(14) ns −5
196m4Pb 2 693,5(5) keV 270(4) ns +12
197Pb 82 115 196,973 431(6) 8,1(17) min β+ 197Tl −3/2
197m1Pb 319,31(11) keV 42,9(9) min β+ (81 %) 197Tl +13/2
IC (19 %) 197Pb
197m2Pb 1 914,10(25) keV 1,15(20) µs −21/2
198Pb 82 116 197,972 034(16) 2,4(1) h β+ 198Tl 0
198m1Pb 2 141,4(4) keV 4,19(10) µs −7
198m2Pb 2 231,4(5) keV 137(10) ns −9
198m3Pb 2 820,5(7) keV 212(4) ns +12
199Pb 82 117 198,972 917(28) 90(10) min β+ 199Tl −3/2
199m1Pb 424,8 keV[2] 12,2(3) min IC (93 %) 199Pb +13/2
β+ (7 %) 199Tl
199m2Pb 2 563,8(27) keV 10,1(2) µs −29/2
200Pb 82 118 199,971 827(12) 21,5(4) h β+ 200Tl 0
201Pb 82 119 200,972 885(24) 9,33(3) h EC (99 %) 201Tl −5/2
β+ (1 %) 201Tl
201m1Pb 629,1 keV[2] 60,8(18) s IC 201Pb +13/2
201m2Pb 2 718,5 keV 508(5) ns −29/2
202Pb 82 120 201,972 159(9) 5,25(28)×104 r EC 202Tl 0
202m1Pb 2 169,9 keV[2] 3,54(2) h IC (90,5 %) 202Pb −9
EC (9,5 %) 202Tl
202m2Pb 4 142,9(11) keV 110(5) ns +16
202m3Pb 5 345,9(13) keV 107(5) ns −19
203Pb 82 121 202,973 391(7) 51,92(3) h EC 203Tl −5/2
203m1Pb 825,2 keV[2] 6,21(118) s IC 203Pb +13/2
203m2Pb 2 923,4 keV 122(4) ns −25/2
203m3Pb 2 949,2 keV[2] 480(7) ms IC −29/2
204Pb[6] 82 122 203,973 043 6(13) Pozorovatelně stabilní[7] 0 0,014(1) 0,010 4–0,016 5
204m1Pb 1 274.00(4) keV 265(10) ns +4
204m2Pb 2 185,9 keV[2] 66,93(10) min IC −9
204m3Pb 2 264,33(4) keV 485(65) ns −7
205Pb 82 123 204,974 481 8(13) 1,73(7)×107 r EC 205Tl −5/2
205m1Pb 2,329(7) keV 24,2(4) µs −1/2
205m2Pb 1 013,839(13) keV[2] 5,55(2) ms IC +13/2
205m3Pb 3 195,7(5) keV 217(5) ns −25/2
206Pb[8] 82 124 205,974 465 3(13) Pozorovatelně stabilní[9] 0 0,241(1) 0,208 4–0,274 8
206m1Pb 2 200,14(4) keV 125(2) µs −7
206m2Pb 4 027,3(7) keV 202(3) ns +12
207Pb[10] 82 125 206,975 8969(13) Pozorovatelně stabilní[11] −1/2 0,221(1) 0,176 2–0,236 5
207mPb 1 633,4 keV[2] 806(6) ms IC 207Pb +13/2
208Pb[12] 82 126 207,976 652 1(13) Pozorovatelně stabilní[13] 0 0,524(1) 0,512 8–0,562 1
208mPb 4 895(2) keV 500(10) ns +10
209Pb 82 127 208,981 090 1(19) 3,234(7) h β 209Bi +9/2 Stopy
210Pb 82 128 209,984 188 5(16) 22,20(22) r β (>99,999 %) 210Bi 0 Stopy[14]
α (1,9×10−6 %) 206Hg
210mPb 1 278(5) keV 201(17) ns +8
211Pb 82 129 210,988 737 0(29) 36,1(2) min β 211Bi +9/2 Stopy[15]
212Pb 82 130 211,991 897 5(24) 10,64(1) h β 212Bi 0 Stopy[16]
212mPb 1 335(10) keV 5(1) µs +8
213Pb 82 131 212,996 581(8) 10,2(3) min β 213Bi +9/2
214Pb 82 132 213,999 805 4(26) 27,06(7) min β 214Bi 0 Stopy[14]
215Pb 82 133 215,004 81(44) 147(12) s β 215Bi
216Pb 82 134 >300 ns β 216Bi 0
217Pb 82 135 >300 ns β 217Bi
218Pb 82 136 >300 ns β 218Bi 0
219Pb 82 137 >300 ns β 219Bi
220Pb 82 138 >300 ns β 220Bi 0

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of lead na anglické Wikipedii.

  1. Je-li tento izotop plně ionizován, stává se stabilním.
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Archivovaná kopie. www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2017-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22. 
  3. TAKAHASHI, K; BOYD, R. N.; MATHEWS, G. J.; YOKOI, K. Bound-state beta decay of highly ionized atoms. Physical Review C. New York, NY: American Institute of Physics for the American Physical Society, October 1987, s. 1522–1528. Dostupné online [cit. 2016-11-20]. ISSN 0556-2813. DOI 10.1103/PhysRevC.36.1522. PMID 9954244. (anglicky) 
  4. A. Yu. Smirnov; V. D. BORISEVICH; A. SULABERIDZE. Evaluation of specific cost of obtainment of lead-208 isotope by gas centrifuges using various raw materials. Theoretical Foundations of Chemical Engineering. July 2012, s. 373–378. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Stabilní izotopy tučně, téměř stabilní (poločas přeměny delší než stáří vesmíru) tučnou kurzívou
  6. Využívá se v Pb-Pb datování
  7. Předpokládá se alfa rozpad na 200Hg s poločasem nad 1,4&×1017 let.
  8. Konečný produkt uran-radiové rozpadové řady
  9. Předpokládá se alfa rozpad na 202Hg s poločasem nad 2,5×1021 let.
  10. Konečný produkt aktiniové rozpadové řady
  11. Předpokládá se alfa rozpad na 203Hg s poločasem nad 1,9×1021 let.
  12. Konečný produkt thoriové rozpadové řady
  13. Nejtěžší pozorovatelně stabilní nuklid, předpokládá se alfa rozpad na 204Hg s poločasem nad 2,6×1021 let.
  14. a b Meziprodukt uran-radiové rozpadové řady
  15. Meziprodukt aktiniové rozpadové řady
  16. Meziprodukt thoriové rozpadové řady

Externí odkazy

Zdroj