Ixiolirion

Jak číst taxoboxIxiolirion
alternativní popis obrázku chybí
Ixiolirion tataricum
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď ixiolirionovité (Ixioliriaceae)
Rod ixiolirion (Ixiolirion)
Fisch. ex Herb., 1821
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ixiolirion[1] (Ixiolirion) je rod jednoděložných rostlin z čeledi ixiolirionovité (Ixioliriaceae). Ve starších taxonomických systémech byl někdy řazen do čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae), nebo liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.). Čeleď ixiolirionovité obsahuje pouze tento jediný rod.[2],[3]

Popis

Jsou to vytrvalé byliny s hlízami, schovanými v obalech. Listy jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, s listovými pochvami. Čepele jsou čárkovité až kopinaté, celokrajné, se souběžnou žilnatinou. Alkaloidy chybí, na rozdíl od amarylkovitých. Květy jsou uspořádány do květenství, vrcholičnatých lat (někdy okolíkovitě stažených). Květy jsou oboupohlavné, skládají se ze 6 okvětních lístků, které jsou dole srostlé v krátkou trubku, většinou modré, vzácněji bílé barvy. Tyčinek je 6. Gyneceum se skládá ze 3 plodolistů, semeník je spodní, plodem je tobolka.[2][3]

Etymologie

Název ixiolirion je v češtině středního rodu.[1]

Rozšíření

Jsou známy asi 3-4 druhy, přirozeně rostoucí jen v jihozápadní Asii, zhruba od Egypta po SZ Čínu.[2][3]

Zástupci

Odkazy

Reference

  1. a b SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b c Archivovaná kopie. delta-intkey.com [online]. [cit. 2009-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-03. 
  3. a b c http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/orders/asparagalesweb.htm#Ixioliriaceae
  4. ŠTURSA, Jan; ŽILÁK, Pavel. Cibulové a hlíznaté rostliny. Praha: Aventinum, 1997. ISBN 80-85277-78-6. 

Externí odkazy

Zdroj