Ivonka Survillová

Ivonka Survillová
Rodné jméno Івонка Шыманец
Narození 11. dubna 1936 (89 let)
Stoubcy
Choť Janka Survillová
Rodiče Uladzimir Aliaksandravič Šymaniec
Děti Maria Paula Survillová
Sídlo Bělorusko (1936–1944)
Dánsko (1944–1948)
Paříž (1948–1959)
Madrid (1959–1969)
Ottawa (od 1969)
Alma mater Fakulta umění Pařížské univerzity
Národní vysoká škola krásných umění
Profese politička, malířka, filoložka, literární vědkyně a literát
Ocenění Medaile Františka Skoriny (2024)
Kříž znovuzrození Běloruska (2024)
Medaile k 100. výročí Běloruské demokratické republiky
Řád Pahoně
Medaile diamantového výročí královny Alžběty II.
Podpis Ivonka Survillová, podpis
Commons Ivonka Survilla
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivonka Survillová, nepřechýleně Survilla, rozená Šymaniec (bělorusky Івонка Сурвілла, * 11. dubna 1936 Stoubcy) je běloruská politička a filoložka. Od roku 1997 je předsedkyní exilové Rady Běloruské lidové republiky.[1]

V roce 1944 její rodina utekla před postupující frontou na Západ a její otec Uladzimir Šymaniec se stal ministrem financí v běloruské exilové vládě. Od roku 1948 žila ve Francii, kde studovala na École nationale supérieure des beaux-arts a na Pařížské univerzitě. Provdala se za Janka Survillu, oba pracovali ve Španělsku pro rozhlasové vysílání v běloruštině. Narodily se jim dvě dcery.

Od roku 1969 žije v Kanadě. Pracovala jako překladatelka pro organizaci Health Canada. V roce 1989 založila nadaci na pomoc obětem černobylské havárie. Také působila v Koordinačním výboru Bělorusů v Kanadě a věnovala se výtvarné činnosti. Dne 30. srpna 1997 vystřídala Jazepa Sažyče v čele exilové vlády a stala se první ženou v této funkci. V roce 2008 podepsala Pražskou deklaraci. Byla jí udělena Medaile diamantového výročí královny Alžběty II. Usiluje o svržení režimu Alexandra Lukašenka a podpořila protivládní protesty v roce 2020.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ To przełom? Opozycja Białorusi zjednoczona. Jest wyjątkowy cel - Raport Białoruś - polskieradio.pl. polskieradio.pl [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (polsky) 
  2. ↑ “Nie naród Białorusi walczy z Ukrainą, ale dyktator, który trzyma nas w niewoli”. Rozmowa z szefową rządu Białorusi na uchodźstwie. belsat.eu [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

Zdroj