Ivo Chlupáč

Prof. Ivo Chlupáč
Narození 6. prosince 1931
Benešov
Úmrtí 7. listopadu 2002 (ve věku 70 let)
Praha
Povolání paleontolog a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Choť Marta Chlupáčová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivo Chlupáč (6. prosince 1931 Benešov7. listopadu 2002 Praha) byl český geolog a paleontolog. Věnoval se především výzkumu devonu v oblasti Barrandienu.

Zasloužil se zejména o výzkum devonských usazenin v okolí Prahy, v nichž nalezl graptolity. Tím změnil dosavadní názory na jejich chronologické umístění, předtím byli nalezeni pouze ve starších usazeninách (silurského a ordovického stáří). Otevřel znovu otázku stratigrafie siluru a devonu. Později byl na základě jeho prací vytyčen mezinárodní stratotyp hranice silur-devon a devon byl rozdělen na standardní globální stupně lochkov a prag.

Vědecké dílo

V 50. letech 20. století objevil v okolí Prahy v silurských usazeninách fosílie graptolitů (drobných polostrunatců), kteří byli do té doby známí pouze ze starších období – především z ordoviku.[1] Na základě jeho detailních geologických a paleontologických prací a díky jeho dlouholetému úsilí byl ve středních Čechách vyhlášen uznávaný stratotyp (zjednodušeně standardní hranice) silurdevon (lokalita Klonk u Suchomast jižně od Berouna). Jde o první vyhlášený stratotyp na světě.[2]

Přispěl taky k rozdělení spodního devonu na standardní stupně lochkov a prag. V paleontologii se věnoval trilobitům a dalším členovcům (kyjonožci, korýši z podtřídy Phyllocarida aj.).

Byl světově uznávaným odborníkem především na období devonu – dlouhou dobu pracoval v Mezinárodní subkomisi pro devonskou stratigrafii Mezinárodního svazu geologických věd (International Subcommission on Devonian Stratigraphy v rámci International Union of Geological Sciences).[3][4]

Učil na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ovlivnil tak dvě generace českých geologů. Navzdory své odborné činnosti nikdy nezapomínal na amatérské zájemce o geologii. V posledních deseti letech života shrnul své poznatky do několika popularizačních publikací. Jsou to např. Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí (1999) nebo Geologická minulost České republiky (2002, doplněné vydání 2011).[5]

Literární dílo

Za více než 50 let (v rozmezí 1951–2002) napsal Ivo Chlupáč přes 300 vědeckých článků a děl.[6] Ke konci života napsal několik knížek vhodných i pro amatérské geology a paleontology, především:

  • Geologické zajímavosti pražského okolí (1988)
  • Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí (1999) ISBN 80-200-0680-X
  • Geologická minulost České republiky (2002) ISBN 80-200-0914-0

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. MIKULÁŠ, Radek. Ivo Chlupáč. Vesmír. 2002, roč. 81, čís. 12, s. 664. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-13. ISSN 1214-4029.  Archivováno 13. 11. 2007 na Wayback Machine.
  2. KOŠŤÁK, Martin. Monitor [online]. Český rozhlas Leonardo, 2009-01-05 [cit. 2009-01-13]. Kapitola Chlupáčovo muzeum historie Země. Čas 10:40 od začátku stopáže. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. KRAFT, Petr; KRAFT, Jaroslav; PETR, Václav. In memoriam Ivo Chlupáč [online]. Marine & Paleobiological Research Institute, 2003 [cit. 2008-12-26]. Dostupné online. 
  4. International Subcommission on Devonian Stratigraphy [online]. International Union of Geosciences, 2007-07-13 [cit. 2008-12-26]. Kapitola Publications. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. http://www.vesmir.cz/clanek/ivo-chlupac
  6. Ivo Chlupáč (bibliography] [online]. Marine & Paleobiological Research Institute, 2003 [cit. 2008-12-26]. Dostupné online. 
  7. Literární cena Josefa Hlávky 2002 – knihkupectví Knihy.ABZ.cz. knihy.abz.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-09. 
  8. Cena Josefa Hlávky za rok 2002 [online]. Nadace Český literární fond [cit. 2008-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-10.
  9. Lom Kobyla - Český kras. www.geologie-astronomie.cz [online]. [cit. 2022-12-09]. Dostupné online. 
  10. WGSBN Bulletin, Volume 2, 15 [online]. WG Small Bodies Nomenclature, 2022-11-21 [cit. 2022-12-09]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Zdroj