Ivan Udalcov

Ivan Ivanovič Udalcov
Narození 12. března 1918
Moskva
Úmrtí 20. března 1995 (ve věku 77 let)
Moskva
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Alma mater Fakulta historie Moskevské státní univerzity
Lomonosovova univerzita
Povolání historik, slavista a diplomat
Ocenění Řád Vlastenecké války 2. třídy
Jubilejní medaile 50. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
jubilejní medaile 40 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945
medaile Žukova
Dukelská pamětní medaile
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Choť Zinaida Vladimirovna Mylcynová
Děti Alexandr Ivanovič Udalcov
Margarita Ivanovna Udalcovová
Rodiče Ivan Dmitrijevič Udalcov
Příbuzní Sergej Stanislavovič Udalcov (vnuk z dceřiny strany)
Funkce poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Ivanovič Udalcov (Ива́н Ива́нович Удальцо́в, 12. března 1918 Moskva – 20. března 1995 tamtéž) byl sovětský diplomat, publicista a historik.

Byl synem právníka a ekonoma Ivana Dmitrijeviče Udalcova, rektora Lomonosovovy univerzity. Na této škole roku 1940 vystudoval historii se zaměřením na dějiny západoslovanských národů. Za druhé světové války bojoval v řadách 1. československého armádního sboru, v roce 1943 se stal členem komunistické strany. Pracoval v sovětské akademii věd a v aparátu ústředního výboru strany, byl redaktorem časopisu Otázky historie. Česky vyšly jeho knihy Rok 1848 v Čechách a Z dějin národních a politických bojů v Čechách.[1]

V letech 1965 až 1970 působil jako legační rada na sovětské ambasádě v Československu a také jako pražský rezident KGB. V období pražského jara byl na rozdíl od velvyslance Stěpana Červoněnka rozhodným zastáncem sovětské vojenské intervence.[2] V letech 1970 až 1976 vedl tiskovou agenturu Novosti. Byl poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a kandidátem ÚV KSSS. Od roku 1976 do roku 1979 zastával funkci sovětského velvyslance v Řecku.

Obdržel mnoho řádů, vyznamenání a medailí, mezi nimi i několik československých. Některé získal za účast v boji za osvobození Československa od nacistů (Československý válečný kříž,[3]Dukelskou pamětní medaili[4]). V březnu 1970 mu prezident Ludvík Svoboda udělil Řád Bílého lva II. třídy jako „ocenění jeho dlouholetých zásluh o rozvoj a prohlubování československo-sovětských vztahů".[5]

Jeho vnuk Sergej Udalcov je lídrem hnutí Levá fronta a organizátorem protiputinovských protestů.

Reference

  1. ↑ ČORNEJ, Petr. Historici, historiografie a dějepis. [s.l.]: Karolinum, 2016. 486 s. Dostupné online. S. 61. 
  2. ↑ NOVÁK, Martin. Kati pražského jara: Brežněv a jeho éra v Kremlu. [s.l.]: Epocha, 2015. 236 s. Dostupné online. S. 164. 
  3. ↑ Sovětští přátelé mezi námi. I. I. Udalcov. Rudé právo. 6. 11. 1953, roč. 34, čís. 309, s. 2. Dostupné online. 
  4. ↑ Odevzdání Dukelské medaile sovětským občanům. Obrana lidu. 12. 12. 1959, roč. 18, čís. 296, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ Řád bílého lva sovětskému diplomatu. Rudé právo. 18. 3. 1970, roč. 50, čís. 65, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj