Ivan Horbaczewski

Ivan Horbaczewski
Člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1909 – 1918
Panovník František Josef I., Karel I.
Nástupce monarchie zanikla
Ministr bez portfeje Předlitavska
Ve funkci:
30. srpna 1917 – 30. července 1918
Panovník Karel I.
Ministr zdravotnictví Předlitavska
Ve funkci:
30. července 1918 – 11. listopadu 1918
Panovník Karel I.
Předchůdce nový rezort
Nástupce zánik monarchie

Narození 15. května 1854
Zarubynci
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 24. května 1942
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Hřbitov Šárka
Děti 2 dcery[1]
Příbuzní Antin Horbachevskyi (sourozenec)
Alma mater Vídeňská univerzita
Profese chemik, lékař, pedagog, biochemik, vysokoškolský učitel a politik
Náboženství řeckokatolické[1]
Webová stránka www.ebk.net.ua/Book/synopsis/ukrainska_elita/part2/008.htm
Commons Ivan Horbachevsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Horbaczewski, též Jan Horbaczewski nebo Johann Horbaczewski, ukrajinsky Іван Якович Горбачевський, Ivan Jakovyč Horbačevs’kyj (15. května 1854, Zarubynci, dnešní Ternopilská oblast Ukrajiny24. května 1942, Praha[2]), byl lékař a chemik ukrajinského původu z Haliče, působící jako vysokoškolský pedagog převážně v Praze, za Rakouska-Uherska státní úředník a politik, v letech 1917–1918 ministr bez portfeje Předlitavska, v roce 1918 první a poslední ministr zdravotnictví Předlitavska.

Biografie

V rodné obci vychodil německo- a polskojazyčné gymnázium. Běžně používal ukrajinštinu, němčinu, češtinu i polštinu. Vystudoval medicínu na Vídeňské univerzitě, kde roku 1880 získal titul doktora lékařství. Po absolvování školy působil jako asistent Ernsta Ludwiga. Specializoval se lékařskou chemii, zejména na studium albuminoidů, později elastinů. Uznání si získal, když ve věku 28 let dokázal synteticky vyrobit kyselinu močovou. V období let 1884–1917 působil jako pedagog v oboru lékařské chemie na české Univerzitě Karlově v Praze. Na českou univerzitu ho přilákal chirurg Eduard Albert. V roce 1884 se stal řádným profesorem. Přednášel farmakologii a soudní chemii. Ve školním roce 1902/1903 byl rektorem univerzity. Zde prosazoval rozvoj oboru lékařské chemie, který byl od roku 1900 povinně zařazen do osnov. Byl aktivní ve vědeckých organizacích. Působil také jako úředník. Od roku 1898 byl členem zemské zdravotní rady, od roku 1906 zasedal v nejvyšší zdravotní radě.[3][4]

V roce 1909 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[3] Krátce před rozpadem monarchie se zapojil i do vládní politiky. Za vlády Ernsta Seidlera se stal 30. srpna 1917 ministrem bez portfeje.[5] Byl prvním Ukrajincem v předlitavské vládě.[3] Kromě toho měl na starosti přípravu vzniku nového rezortu zdravotnictví.[6] Post ministra bez portfeje si udržel i v následující vládě Maxe Hussarka. Již 30. července 1918 byl v této vládě oficiálně jmenován ministrem zdravotnictví[7][8] (ministerstvo bylo aktivováno 27. července 1918). Jeho nejnaléhavějším úkolem byl boj proti přenosným nemocem, k nimž patřila i španělská chřipka.[9] Ministrem zůstal i ve vládě Heinricha Lammasche a funkci zastával až do zániku monarchie 11. listopadu 1918.[3][6] Některé zdroje uvádějí, že ovšem krátce před koncem války na ministerský post rezignoval.[4]

Byl orientován prorakousky a nesouhlasil s rozpadem monarchie. Po válce žil zpočátku ve Vídni a učil na Ukrajinské svobodné univerzitě, kterou založila skupina antikomunistických emigrantů z východní Evropy. Později se tato univerzita přestěhovala do Prahy a Horbaczewski s ní. Působil v ní jako čestný profesor až do roku 1939 a ve 20. letech 20. století byl jejím rektorem. Publikoval desítky monografií a další četné kratší studie v oboru lékařské chemie.[3][4]

Je pohřben na hřbitově Šárka u dejvického kostela sv. Matěje.[4]

Politicky aktivní byl i jeho bratr Antin.

Reference

  1. a b Parlamentarier 1848 – 1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2020-06-10]. Heslo Horbaczewski (Horbačevskyj), Ivan Dr. med.. Dostupné online. (německy) 
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 168
  3. a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Horbaczewski, Johann (1854-1942), Chemiker, s. 418. (německy) 
  4. a b c d Jan (Ivan) Horbaczewski 150. výročí narození [online]. abicko.avcr.cz [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. 
  5. Amtlicher Teil. Wiener Zeitung. Srpen 1917, čís. 199, s. 1. Dostupné online. 
  6. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 592. 
  7. Amtlicher Teil. Wiener Zeitung. Srpen 1918, čís. 174, s. 1. Dostupné online. 
  8. Publikace Československé dějiny v datech, s. 592 uvádí, že ministrem jmenován až 10. srpna 1918.
  9. SALFELLNER, Harald. Španělská chřipka. Příběh pandemie z roku 1918. Praha: Vitalis, 2018. ISBN 978-80-7253-332-9. S. 75. 

Externí odkazy

Zdroj