Ivan Holoubek

prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc.
Narození 11. dubna 1951
Brno, Československo
Úmrtí 19. ledna 2025 (ve věku 73 let)
Brno, Česko
Alma mater Masarykova univerzita
Obor chemie životního prostředí
Ocenění Cena města Brna (2016)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Holoubek (11. dubna 1951 Brno – 19. ledna 2025 Brno) byl český vědec, chemik se zaměřením na environmentální chemii, emeritní profesor Masarykovy univerzity (MU) v Brně a bývalý ředitel výzkumného centra RECETOX.[1][2]

Vzdělání a kariéra

Po studiu střední školy se zaměřením na chemii absolvoval Přírodovědeckou fakultu UJEP (dnes MU) na které se v roce 1983 aktivně podílel na založení Katedry ochrany a tvorby životního prostředí.[1] Tato katedra se pod jeho vedením transformovala na výzkumný ústav RECETOX, ve kterém Holoubek dělal v letech 1990–2013 ředitele.[2] Věnoval se také ekologii na Univerzitě Karlově, kde byl v roce 1998 jmenován profesorem v oboru Chemie a technologie ochrany životního prostředí.[3]

Od roku 2015 byl několik let vedoucím v Oddělení atmosférických toků a dálkového transportu látek v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.[4]

Za svojí činnost byl v roce 2016 oceněn Cenou města Brna a v roce 2021 zlatou pamětní medailí od děkana PřF MU.[5]

Vědecká činnost

Ve svém výzkumu se věnoval vlivu různých látek na životní prostředí, a to komplexně z hlediska půdy, vody a ovzduší. Od 80. let 20. století se podílel na činnosti Evropského programu pro monitorování a vyhodnocování znečištění ovzduší (EMEP). V roce 1988 založil na české pozaďové observatoři v Košeticích jeden z prvních evropských programů zaměřených na sledování perzistentních organických látek v atmosféře. Ve své vědecké i pedagogické práci se soustředil na výzkum výskytu, chování a dopadů těchto látek v životním prostředí a na hodnocení environmentálních a zdravotních rizik, která s nimi souvisejí. V 90. se svým týmem popsal mechanismy dálkového přenosu kontaminantů do horských oblastí České republiky, jejich ukládání a přeměny v půdních systémech.[6] Jeho činnost v rámci ústavu RECETOX však při výzkumu těchto látek přesahovala i do Afriky.[7] Zaměřoval se však i na lokální problémy, když se například angažoval při objasňování otravy řeky Bečvy.[8]

V rámci své vědecké činnosti navázal úzkou spolupráci s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP), Organizací OSN pro průmyslový rozvoj (UNIDO) a Rozvojovým programem OSN (UNDP) při podpoře realizace mezinárodních úmluv, zejména Stockholmské úmluvy o perzistentních organických látkách. Podílel se na jejich praktickém zavádění ve 25 zemích, se zvláštním důrazem na východní Evropu a Turecko.[6]

Byl autorem nebo spoluautorem více než 200 vědeckých publikací.[9]

Reference

  1. ↑ a b ČTK. Zemřel chemik Holoubek. Na nebezpečí toxických látek upozorňoval už za komunismu. iDNES.cz [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b ČTK. Zemřel Ivan Holoubek, vědec, který chránil českou přírodu před chemií. ČT24 [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc. [online]. brno.cz [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zemřel profesor Ivan Holoubek [online]. CzechGlobe, 2025-01-21 [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ HOŠŤÁLKOVÁ, Marie. Jana Klánová a Ivan Holoubek získali Zlatou medaili. MUNI | RECETOX [online]. 2021-11-23 [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b KLÁNOVÁ, Jana; TŘÍSKA, Jan; KALLENBORN, Roland. Ivan Holoubek (* April 11, 1951 † January 19, 2025) long-time director of the RECETOX Centre, Masaryk University, Brno, Czech Republic, has passed away. Environmental Science and Pollution Research. 2025-03-14, roč. 32, čís. 13, s. 8585–8586. Dostupné online [cit. 2025-06-22]. ISSN 1614-7499. doi:10.1007/s11356-025-36096-x. (anglicky) 
  7. ↑ Lenka Čížková. Vědci prozkoumají africký vzduch s pomocí misek na salát. iDNES.cz [online]. 2009-07-25 [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Zemřel významný brněnský vědec. Ivan Holoubek se zasloužil o objasnění otravy řeky Bečvy. CNN Prima [online]. 2025-01-20 [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Ivan Holoubek [online]. ResearchGate [cit. 2025-06-22]. Dostupné online. 

Zdroj