Ivan Hlinka

Ivan Hlinka
Osobní informace
Datum narození 26. ledna 1950
Místo narození Most,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 16. srpna 2004 (ve věku 54 let)
Místo úmrtí Karlovy Vary,
ČeskoČesko Česko
Stát Československo
Výška 186 cm
Hmotnost 84 kg
Přezdívka Dlouhej, Šéf
Manžel(ka) Liběna Hlinková (1998–2004)[1]
Děti Ivan Hlinka
Rodiče Josef Hlinka[2]
Příbuzní Josef Ulrych (švagr)
Klubové informace
Aktivní roky 1966–1987
Číslo 21, 14
Pozice centr
Kluby HC Litvínov
HK Dukla Trenčín
Vancouver Canucks
EV Zug
Draft NHL V roce 1981 jako součást speciálního draftu československých hráčů. celkově
týmem Winnipeg Jets
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 1976 Innsbruck ČSSR
bronz 1972 Sapporo ČSSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronz MS 1970 ČSSR
stříbro MS 1971 ČSSR
zlato MS 1972 ČSSR
bronz MS 1973 ČSSR
stříbro MS 1974 ČSSR
stříbro MS 1975 ČSSR
zlato MS 1976 ČSSR
zlato MS 1977 ČSSR
stříbro MS 1978 ČSSR
stříbro MS 1979 ČSSR
bronz MS 1981 ČSSR
bronz MS 1992 ČSFR – trenér
bronz MS 1993 Česko – trenér
bronz MS 1997 Česko – trenér
bronz MS 1998 Česko – trenér
zlato MS 1999 Česko – trenér
Kanadský pohár
finále KP 1976 ČSSR
Stanley Cup
finále 1981/1982 Vancouver Canucks

Ivan Hlinka (26. ledna 1950 Most – 16. srpna 2004 Karlovy Vary), přezdívaný „Šéf“,[3] byl československý hokejový útočník a později trenér, jedna z největších osobností historie českého a československého hokeje.

Hráčská kariéra

Hokejovou kariéru začal v šesti letech, kdy se stal členem mládežnického týmu Litvínova. Do československé hokejové ligy vstoupil v 16 letech rovněž za litvínovský klub. Ve dvaceti letech se stal kapitánem litvínovského hokejového týmu a ve stejném věku také začal hrát za národní reprezentaci. S československým týmem získal celkem tři tituly mistrů světa: v roce 1972 na šampionátu v Praze, v roce 1976 v polských Katovicích a v roce 1977 v rakouské Vídni. Celkem odehrál na světových šampionátech jedenáct turnajů a zúčastnil se dvou zimních olympijských her: v roce 1972 v japonském Sapporu pomohl vybojovat bronz a v roce 1976 v rakouském Innsbrucku získal stříbro. V letech 1977–1980 byl kapitánem reprezentace, v roce 1978 získal Zlatou hokejku. Za reprezentaci se zúčastnil celkem 256 zápasů a zaznamenal 132 gólů, v československé lize odehrál 544 zápasů a vstřelil 347 gólů. Celkovým počtem gólů v lize a reprezentaci je na 5. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport.

V roce 1981 legálně opustil Československo a odešel hrát do zámořské NHL, kde až do roku 1983 působil v týmu Vancouver Canucks. Tehdy se vrátil do Evropy a v letech 1983–1985 hrál ve švýcarském týmu EV Zug. Po návratu do Československa ukončil aktivní sportovní kariéru v roce 1987 v Litvínově.

Ocenění

Trenérská kariéra

Od roku 1986 působil jako trenér, nejprve v domovském Litvínově, později v německém Freiburgu.

Koučem československé reprezentace se stal v roce 1991 a pod jeho vedením získal národní tým v následujícím roce bronzové medaile na olympiádě i na mistrovství světa. O rok později přivedl ke stejnému úspěchu na mistrovství světa českou hokejovou reprezentaci. V roce 1994, po dvou neúspěšných turnajích, reprezentaci opustil a odešel do Itálie (národní tým v tomto roce na světovém mistrovství spadl na sedmé místo).

V roce 1997 se Hlinka k české reprezentaci vrátil a pod jeho vedením získal tým na mistrovství ve Finsku bronzovou medaili. Jeho největší úspěch přišel následujícího roku, kdy na olympiádě v roce 1998 v japonském Naganu získal jím vedený národní tým historicky první zlaté olympijské medaile v hokejovém turnaji. O rok později se čeští hokejisté stali i mistry světa. V roce 1999 mu prezident Václav Havel udělil Medaili Za zásluhy III. stupně.[4]

V únoru 2000 opustil místo trenéra české reprezentace, odešel do NHL a na konci sezóny se stal hlavním koučem týmu Pittsburgh Penguins – prvním Evropanem v této funkci.[5] Jeho angažmá zde skončilo po několika nepovedených zápasech na začátku ročníku 2001/2002. V letech 2001–2002 následně působil jako generální manažer českého národního týmu. Po olympiádě v Salt Lake City trénoval jednu sezónu ruský tým Avangard Omsk.

Mezinárodní federace ledního hokeje ho v roce 2002 uvedla do Síně slávy. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.

Potřetí se hlavním trenérem národního týmu stal v květnu 2004, kdy podepsal dvouletou smlouvu.[6] Ještě před první reprezentační akcí následující sezóny, kterou byl Světový pohár, ale v srpnu 2004 zahynul na následky autonehody v Karlových Varech.[7]

Reprezentační výsledky

  • 1992: 16. ZOH – (Albertville) (Francie) – 3. místo
  • 1992: 56. MS 1992 (Praha, Bratislava) (ČSSR) – 3. místo
  • 1993: 57. MS 1993 (Dortmund, Mnichov) (SRN) – 3. místo
  • 1994: 17. ZOH – (Lillehammer) (Norsko) – 5. místo
  • 1994: 58. MS 1994 (Canazei, Bolzano, Milano) (Itálie ) – 7. místo (po MS 1994 rezignoval na trenérskou funkci, v březnu roku 1997 se do funkce vrátil)
  • 1997: 61. MS 1997 (Helsinki, Tampere) (Finsko ) – 3. místo
  • 1998: 18. ZOH (Nagano) (Japonsko ) – 1. místo
  • 1998: 62. MS 1998 (Curych, Basilej) (Švýcarsko ) – 3. místo
  • 1999: 63. MS 1999 (Oslo, Hamar, Lillehammer) (Norsko ) – 1. místo
  • 2000: Odešel do NHL – 7. února 2000 podepsal smlouvu s Pittsburgh Penguins. Do konce sezóny 1999/2000 působil jen jako pomocník hlavního kouče Herba Brookse, od 28. června 2000 působil jako hlavní trenér.
  • 2001: Na začátku sezóny 2001/2002 byl odvolán z funkce hlavního trenéra Pittsburghu kvůli špatným výsledkům týmu.
  • 2002: V sezóně 2002/2003 působil jako hlavní kouč klubu Avangard Omsk.

Osobní život

Hrob Ivana Hlinky na Olšanských hřbitovech

Narozen v Mostě, žil s rodinou nejprve v Louce u Litvínova a od svých 10 let přímo v Litvínově.[8] Absolvoval průmyslovku, následně vystudoval ekonomii v Praze na VŠE[7] a současně i obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.[zdroj?!] Z prvního manželství měl syna Ivana,[9] druhou manželku Liběnu si vzal v roce 1998.[10]

Zemřel 16. srpna 2004 v karlovarské nemocnici, kam byl převezen po autonehodě s nákladním vozem na silnici I/6 mezi Karlovými Vary a Olšovými Vraty.[7] Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.[11] Ještě toho roku byl po něm pojmenován litvínovský zimní stadion.[12]

Prvenství

Klubová statistika

Sezóna Klub Soutěž   Základní část   Play off
Z G A B TM Z G A B TM
1966–67 TJ CHZ Litvínov ČSHL 14 4 0 4 — — — — — —
1967–68 TJ CHZ Litvínov ČSHL 32 15 14 29 — — — — — —
1968–69 TJ CHZ Litvínov ČSHL 36 21 17 38 — — — — — —
1969–70 TJ CHZ Litvínov ČSHL 33 17 17 34 20 — — — — —
1970–71 TJ CHZ Litvínov ČSHL 36 20 18 38 — — — — — —
1971–72 TJ CHZ Litvínov ČSHL 36 31 23 54 — — — — — —
1972–73 TJ CHZ Litvínov ČSHL 36 24 11 35 — — — — — —
1973–74 TJ CHZ Litvínov ČSHL 42 27 27 54 — — — — — —
1974–75 TJ CHZ Litvínov ČSHL 44 36 42 78 — — — — — —
1975–76 TJ CHZ Litvínov ČSHL 30 25 18 43 6 — — — — —
1976–77 TJ CHZ Litvínov ČSHL 43 39 23 62 — — — — — —
1977–78 TJ CHZ Litvínov ČSHL 43 32 39 71 30 — — — — —
1978–79 TJ CHZ Litvínov ČSHL 23 15 17 32 14 — — — — —
1978–79 ASVŠ Dukla Trenčín ČSHL 8 2 3 5 0 — — — — —
1979–80 TJ CHZ Litvínov ČSHL 33 14 16 30 8 — — — — —
1980–81 TJ CHZ Litvínov ČSHL 40 21 31 52 38 — — — — —
1981–82 Vancouver Canucks NHL 72 23 37 60 16 12 2 6 8 4
1982–83 Vancouver Canucks NHL 65 19 44 63 12 4 1 4 5 4
1983–84 EV Zug NLB 41 46 43 89 — — — — — —
1984–85 EV Zug NLB 39 30 43 73 — — — — — —
1986–87 TJ CHZ Litvínov ČSHL 9 3 9 12 12 — — — — —
Celkem v ČSHL 532 346 325 671 — — — — — —
Celkem v NHL 137 42 81 123 28 16 3 10 13 8

Reprezentace

   
Rok Tým Soutěž Z G A B TM
1970 Československo MS 4 0 0 0 2
1971 Československo MS 10 4 2 6 2
1972 Československo OH 6 5 3 8 2
1972 Československo MS 5 2 3 5 0
1973 Československo MS 8 2 1 3 0
1974 Československo MS 10 9 4 13 2
1975 Československo MS 6 2 4 6 2
1976 Československo OH 5 3 3 6 7
1976 Československo MS 10 7 8 15 4
1976 Československo KP 7 2 2 4 12
1977 Československo MS 10 9 3 12 5
1978 Československo MS 10 4 10 14 4
1979 Československo MS 8 3 5 8 6
1981 Československo MS 8 0 3 3 0
Seniorská kariéra celkově 107 52 51 103 48

Odkazy

Reference

  1. ↑ iDNES.cz. 23. února 2009. Dostupné online. [cit. 2021-02-02]
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2023-04-17]
  3. ↑ GORDÍKOVÁ, Monika. Dnes uplynulo deset let od smrti legendárního Ivana Hlinky [online]. Mostecky.denik.cz, 2014-08-16 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Seznam vyznamenaných [online]. Hrad.cz [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ivan Hlinka bude hlavním koučem Pittsburghu Penguins [online]. Hokej.cz, 2000-02-07 [cit. 2014-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-13. 
  6. ↑ Hlinka si vybral Rulíka s Weissmannem [online]. Idnes.cz, 2004-05-13 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Trenér Hlinka zemřel po autonehodě [online]. Idnes.cz, 2004-08-16 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ VIP sport: Ivan byl můj velkej brácha: Před 10 lety zemřel hokejový génius Hlinka!
  9. ↑ LANGR, Michael. Hlinkův syn dal tátovy dresy do dražby. Koupili je Reichel, Šlégr a Litvínov [online]. Idnes.cz, 2010-06-23 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ 13. komnata Liběny Hlinkové [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ KNAP, Karel. Ivan Hlinka má hrob v Praze, naproti V+W [online]. Idnes.cz, 2009-03-27 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ Před sedmi lety u Varů přišel Ivan Hlinka o život [online]. Denik.cz, 2011-08-16 [cit. 2014-10-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 226. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 468. 
  • NIKODÝM, Jiří; NOHEJL, Tomáš; VLČEK, Petr; ŽATKULIAK, Alois. Pan trenér. Úvod Jiří Kejval, předseda ČOV. Praha: Mladá fronta, 2017. 159 s. ISBN 978-80-204-4403-5. Kapitola Ivan Hlinka: Hlavně se z toho nepo..., s. 68–77. 

Externí odkazy

Zdroj